Parašat Ki Tisa (Ex 30,11-34,35)

Ohodnoťte článek

TóraEx 30,11-15
כי תשא את ראש בני ישראל…. ונתנו איש כופר נפשו לה“…. מחצית השקל תרומה לה“….. העשיר לא ירבה והדל לא ימעיט ממחצית השקל.
Když budeš zjišťovat počet synů Izraele…. ať dá každý Hospodinu výkupné za svou duši… půl šekelu je oběť pozdvihování Hospodinu…. Bohatý nebude dávat více a chudý nedá méně než půl šekelu.

Je zajímavé, že slovo „bohatství – עושר“ se v Tóře vyskytuje pouze jednou, v Gn 31,15, kdežto slovo „chudý – עני“ se tam vyskytuje mnohokrát.

Na konci mišnaitického traktátu Menachot 13:11 čteme, že při zápalné oběti dobytčete to je „אשה ריח ניחוח לה“ – libá vůně pro Hospodina“ (Lv 1,9).Při zápalné oběti z ptactva opět stojí, že to je „אשה ריח ניחוח לה“ – libá vůně pro Hospodina (Lv 1,17).
Konečně i při přídavné oběti – mincha, kterou je bílá mouka politá olejem, stojí opět psáno, že bude spálena jako ohnivá oběť a bude „אשה ריח ניחוח לה“ – libou vůní pro Hospodina (Lv 2,2).
Tyto verše nás učí jednomu: Pro Hospodina není rozdílu mezi cenou oběti bohatého a chudého. Bohatý, který obětuje celé dobytče, méně bohatý obětuje holoubě a chudý obětuje misku mouky s olejem. Všechny tyto oběti se promění v „libou vůni pro Hospodina. Ne cena oběti je určující, ale to s jakou myslí ji Hospodinu přinášíme.

Po východu z Egypta naši předkové putovali pouští a Bůh jim seslal s nebes manu. Hospodin přikázal synům Izraele, aby si každý nasbíral tolik many, kolik potřebuje k jídlu. Každý si měl nasbírat podle počtu osob ve stanu po ómeru na hlavu. Ten, kdo nasbíral mnoho, neměl nadbytek a ten, kdo nasbíral málo, neměl nedostatek. Nasbírali tolik, kolik každý k jídlu potřeboval (Ex 16,16-18).
Komentátor Raši upřesňuje, že byli i tací, kteří nasbírali mnohem více a tací, kteří nasbírali mnohem méně nebeské many. Když přišli domů a začali odměřovat nasbíranou manu, zjistili, že nikdo z nich neměl ani méně a ani více než ómer many na hlavu. To vše byl Boží zázrak, který Hospodin učinil s manou na poušti. Nikdo neměl více a nikdo neměl méně.
Bohužel, v našem současném světě to neplatí. Sociální rozdíly tu jsou.
(podle r. Jisraele Rosena, שבת בשבתו č. 1362 /19.2.11/)

Ex 31,2
ראה קראתי בשם בצלאל בן אורי בן חור למטה יהודה. ואמלא אותו רוח אלוקים בחכמה ובתבונה ובדעת וכל מלאכה.
Hleď, povolal jsem jménem Becalela, syna Urího, syna Churova z kmene Judova. Naplnil jsem ho Božím duchem, moudrostí, důvtipem a znalostí každého díla….

Becalel byl největším umělcem v naší historii, který tvořil, jak jehojméno napovídá, ve stínu Božím – pod Boží inspirací – בצל א-ל. (Podle něho בצלאל se jmenuje Akademie výtvarných umění v Jeruzalémě, kterou založil r. 1906 Boris Schatz).Becalel vytvořil všechno náčiní ve stanu setkávání, který byl předobrazem budoucího jeruzalémského Chrámu.
Podobně jako stan setkávání, tak i Chrám se svým náčiním tvořily jakýsi hmotný rámec – půdu pro spojení člověka s Boží imanencí. Podobně je tomu i dnes v synagógách, které naši učenci nazývají מקדש מעט – malým chrámem. Jistě důstojné místo, kde intenzivněji můžeme pocítit přítomnost Boží imanence – שכינה, je velmi důležité. Nezbytné je však opravdové duchovní vedení obce. Proto je důležité, aby rabín, který formuje, dotváří duše věřících byl od Hospodina nadán takovými vlastnostmi, jako Becalel, který vytvářel náčiní stanu setkávání.