Parašat Vajakhel (Ex 35,1 – 38,20)

Ohodnoťte článek

TóraEx 35,1
Mojžíš připomíná celé pospolitosti synů Izraele povinnost dodržovat šabat – den odpočinku. Kdo poruší zákon o sobotním odpočinku, zemře. (Jedná se o znesvěcení šabatu na veřejnosti). Ustanovením, které Tóra zakazuje, je rozdělávání ohně o šabatu.
Proč právě zde, v úvodu, nám Mojžíš připomíná svatost soboty, naši povinnost ji světit a neznesvěcovat ji zakázanými činnostmi (pracemi)? V následujících kapitolách je popisována práce na budování svatyně – stanu setkávání a jejího vnitřního vybavení. Mnoha lidem se budování stanu setkávání může zdát tak svatým úkolem, že svatost soboty je oproti tomu druhořadá. Stavba svatyně má podle nich přednost před šabatovým odpočinkem. Opak je však pravdou! Není nic tak svatého, co by mohlo předčít svatost šabatu. Jedině záchrana lidského života – פקוח נפש je přednější než šabat. V tomto případě je člověk dokonce povinen porušit svatost šabatu, aby zachránil život jiného člověka. Nutno však připomenout, že i to se řídí přísnými pravidly, aby nedošlo k „dalšímu zbytečnému“ porušení šabatu, kdy již pominulo bezprostřední nebezpečí ohrožení života.

Ve druhém oddílu Mišny Zeraim, v traktátu Šabat 7:2 nám naši učitelé – חז“ל určili devětatřicet základních činností – אבות המלאכה (avot melacha), které jsou o šabatu zakázány. Z každé základní činnosti jsou ještě odvozené činnosti, tzv. תולדות (toladot), které jsou také zakázány o šabatu.
Například: Orat, ale také dělat holí (klacíkem) rýhu v písku, sázet, ale také zalévat květiy o šabatu nebo dolévat či měnit vodu ve váze, mlít, ale také krájet na velmi malé kousky ovoce a zeleninu, barvit předměty, ale také používat barevnou kosmetiku, kromě pudru, atd.
Všechny práce a činnosti, které sloužily k budování svatyně a jejího inventáře daly základ pro 39 אבות מלאכה, které stanovili naši učitelé – חז“ל v talmudickém období.

Ex 35,21
ויבאו כל איש אשר נשאו לבו וכל אשר נדבה רוחו אותו הביאו את תרומת ה“…. a každý, koho srdce pudilo a kdo byl ochotné mysli, přicházel a přinášel Hospodinovu oběť pozdvihování.
Tóra o tom hovoří jako o zázraku, neboť žádný ze synů Izraele nechtěl a neměl v úmyslu něco darovat, ale v končné fázi nikdo svůj záměr a myšlenku (nic nedarovat) neuskutečnil. Nakonec, všichni do jednoho, darovali oběť Hospodinu puzeni svým srdcem a myslí.
Tuto pasáž z Tóry opravdu můžeme označit za zázrak, neboť ve světě to chodí zcela jinak. Je mnoho lidí, kteří vyjadřují svou dobrou vůli, svůj úmysl něco darovat, ale nakonec svou ušlechtilou myšlenku nepromění ve skutečnost. Zůstane pouze při dobrých úmyslech.
(podle rabiho Chajima Josefa Davida Azulaje – חיד“א, 1724-1806)

Ex 35,34
ולהורות נתן בלבו – Vštípil mu do srdce i schopnost vyučovat.
Jsou učenci mající obrovské znalosti, ale nechávají si je pro sebe. Buď nemohou nebo nechtějí tyto své znalosti předávat jiným. Proto Tóra říká, že Becalel a Oholíab dostali od Hospodina také nadání a hotovost „vyučovat“ a tak předávat své znalosti ostatním.
(podle Abrahama ibn Ezry, 1089-1164)