Parašat Emor (Lv 21,1 – 24,23)

Ohodnoťte článek

TóraLv 21,1

ויאמר האל משה אמור אלהכהנים בני אהרן….

A Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, Áronovým synům…“

Komentátor rabi Šlomo Jicchaki-Raši zde odkazuje na pasáž z traktátu Jevamot 114a, která ukládá dospělým kněžím (כהנים) postarat se o to, aby jejich děti neporušovaly zákazy spojené s kněžskou svatostí. Kněží mají povinnost vychovávat své děti k tomu, aby v budoucnu převzaly v rituální čistotě a svatosti kněžský úřad.

V této paraše se hovoří o svatosti, jejíž nejvyšší stupeň má velekněz (כהן הגדול) a kněží.

V Tóře se hovoří o různých stupních svatosti: 1. svatý je celý národ Izraele, vyšší stupeň svatosti mají lévijci (לויים), ještě vyšší stupeň svatosti mají kněží (כהנים) a nejvyšší stupeň svatosti má výše zmíněný velekněz.

Také sedmý verš vzhledem ke svatosti kněží jim zakazuje pojmout za manželku nevěstku nebo zneuctěnou ženu, neožení se ani s ženou zapuzenou od muže….

Z tohoto verše se učíme, že kohen-kněz (kněžství se narozdíl od příslušnosti k židovství dědí po mužské linii) se dodnes nesmí oženit s rozvedenou ženou, ani s prozelytkou.

 

Lv 23,15-16

וספרתם לכם ממחרת השבת מיום הביאכם את עומר התנופה….

Potom si odpočítáte ode dne po dni odpočinku, ode dne, kdy jste přinesli snopek k oběti podávání….

V těchto dvou verších nám Tóra přikazuje nejen přinést do Chrámu den po dni odpočinku obětní snopek ječmene, ale od tohoto dne musíme počítat 49 dní, což je plných sedm týdnů. V Padesátý den přinášeli do Chrámu novou přídavnou oběť Hospodinu (מנחה חדשה לה‚) z pšeničné mouky. Padesátý den, to je náš svátek Šavuot, který též nazýváme Dobou darování Tóry (na hoře Sinaj). Opět jsme se dotkli svatosti. Například hora Sinaj, když na ní synové Izraele přijímali Tóru padesátého dne po vyjití z Egypta, byla svatou. Avšak svatost hory Sinaj byla pouze pro tuto událost – מעמד הר סיני. Poté hora Sinaj se stala opět obyčejnou horou. Kdežto svatost Erec Jisael a svatost Chrámové hory trvá navěky, podobně jako svatost lidu synů Izraele.

(Připomeňme, že karaité a Samaritáni rozumí pod slovem „שבת“ případně „ממחרת השבת“ opravdovový šabat-sobotu. Proto tuto micvu začínají plnit den po šabatu chol ha-moed pesach, tedy od neděle. Proto u nich svátek Šavuot vždy připadne na neděli.

Naše rabínská tradice – מסורת חזל však slovo „שבת“ pokládá za „יום שבתון“, tedy za „den odpočinku“, který nemusí být výslovně šabat, ale může být i prvním svátečním dnem Pesachu, kdy je práce také zakázaná).

Právě se nacházíme v období počítání snopku – omeru (ספירת העומר). Každý večer po pronesení požehnání počítáme omer. Včera (ve čtvrtek – 1. ijaru) byl šestnáctý den od přinesení snopku do Chrámu.

 

Ve čtvrtek nám také začal nový měsíc אייר (ijjar), který naše tradice považuje za měsíc zdraví. רופאך יי אני = א י י ר Já jsem Hospodin, já tě uzdravuji (Ex 15,26).