Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)

Ohodnoťte článek

TóraJiž v předešlé paraše Šlach lechá byl spor mezi většinou zvědů, kteří pohaněli zaslíbenou zemi a mezi Kálebem a Jehošuou, kteří naopak se snažili dodávat lidu víru v její dobytí a obsazení.

V dnešní paraše máme opět spor – מחלוקת, v jehož středu stojí velmi inteligentní řečník, který dovede svými slovy strhnout pozornost nemalého počtu lidí. Otázkou však je, zda jeho slova jsou upřímná, tak jak se zdají jeho přívržencům nebo tu máme co do činění s člověkem lačnícím po moci a demagogem?

Tradice našich učenců-חזל říká, že Korach byl velmi bohatým člověkem (viz slova rabi Leviho v traktátu Pesachim 119a), ale stále byl se svým údělem nespokojený, neboť bohatství mu nestačilo. Chtěl něco více.

Miudraš nám ukazuje, jakým byl Korach demagogem, který chtěl ukázat, že to, co říkají Mojžíš s Áronem nemají od Boha, ale sami si to vymysleli, aby tím podpořili svou vůdčí roli. V midraši Bemidbar Rabba 18:3 čteme jak demagogicky vysvětloval Korach přikázání o třásních a talitu (ציצית וטלית). Talit, který je celý blankytně modrý (תכלת) musí mít ještě na čtyřech rozích blankytně modré šňůrky, aby byl kašer? Mojžíš mu odvětil, že ano. Také jeho druhý dotaz zněl logicky, ale byl pouhou demagogickou provokací. Zda na veřejích domu plného svatých knih musí být mezuza, aby tak byl dům kašer? Nestačí, že je plný svatých knih? Mojžíš mu odvětil, že to nestačí, že veřeje musí být opatřeny mezuzou.

Korach vystupuje za rovnost všech, když říká, že všichni jsme svatí – כולנו קדושים. Vystupuje také jako obránce chudých a utlačovaných, když dává příklad chudé vdovy s dvěma dcerami, jejíž veškerý majetek byl kousíček pole. Mojžíš však přišel a se všemi zákazy a zákony učinil její život nesnesitelný, takže políčko prodala a koupila dvě jehňata, o která je nakonec připravil Áron.

Jak dojemná je jeho starost o osud chudých. Člověk by řekl, že Korach je takovým Che Guevarou, že mu na srdci leží opravdová rovnost lidí. Ale Korach chtěl hlavně moc, když ne královskou, tak alespoň chtěl být veleknězem místo Hospodinem určeného Árona. Korach Mojžíšovi a Áronovi vyčítal, že ne oni sami slyšeli na Sinaji Boží hlas, ale že jej slyšel celý národ synů Izraele, že oni vlastně uzurpují moc.

Král, který zbohatne pouze díky svému úřadu a jeho kralování nepřináší lidu užitek, není hodný svého majestátu. Avšak ten panovník, u něhož lid ví, že jeho vláda mu přináší užitek a požehnání, takový vladař je hoden svého majestátu.

 

Když jedním z kandidátů na úřad pražského rabína byl Jechezkiel Landau, známý podle svého díla נודע ביהודה , byli ti, kdo jeho kandidaturu podporovali, a byli i druzí, kteří vystupovali proti. Když však byl roku 1754 Jechezkiel Landau zvolen do úřadu pražského rabína, nedělal rozdílu mezi těmi, kdo jej podporovali a kdo byli proti jeho kandidatuře.

Jednou mu jakýsi přívrženec radil, aby se více sbližoval s těmi, kdo jej podporovali, než se svými bývalými odpůrci. Noda bi-Jehuda mu odvětil: „Když vznikl spor mezi Korachem, jeho obcí a Mojžíšem, Mojžíš pravil (16,15): „Ani jednoho osla jsem od nich nevzal a ani jednomu z nich jsem neudělal nic špatného“. Mojžíš tu naznačil, že nedělal rozdílu mezi svými přívrženci a odpůrci. Mojžíš nestanovil žádného člověka na post, na který se tento nehodil, jen proto, že byl jeho přívržencem, a naopak, nikoho ze svých odpůrců nediskriminoval. Tak jednal Mojžíš a tak máme jednat i my.

Jedna myšlenka na “Parašat Korach (Nu 16,1 – 18,32)”

  1. „….Avšak ten panovník, u něhož lid ví, že jeho vláda mu přináší užitek a požehnání, takový vladař je hoden svého majestátu.“

    To věděl i třeba takový Leopold II., jehož osobním heslem bylo: „Oporou králů jsou srdce poddaných.“

Komentáře nejsou povoleny.