Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89)

Parašat Naso (Nu 4,21 – 7,89) 1.00/5 (20.00%) 1 ohodnocení

TóraNu 5,12

איש איש כי תשטה אשתו

Kdyby se žena některého muže dostala na scestí

Naši učitelé, blahé paměti (חזל ) říkali, že člověk nehřeší, dokud nezhloupne. Dříve pokud byl mezi Židy člověk, který by spáchal přestupek, bylo to proto, že zhloupl, a dnes člověk plní přikázání – micvu, jedině pokud zmoudří.

(Rabi Ješajahu Horowitz, asi 1575 – 1630)

Nu 6,24

יברכך הוישמרך

Ať Hospodin ti žehná a chrání tě

Kněžské požehnání je dvojité a může znít nesrozumitelně, pokud prosíme od Všemohoucího požehnání, proč také ochranu? Logiku v tomto dvojím požehnání vidíme, pokud se požehnání naplní a společenství či člověku se dostane majetku. Vzniká potřeba, aby byl ochráněn před pýchou a zneuživáním tohoto bohatství. Člověk si musí být neustále vědom toho, že jedině díky Božimu požehnání se mu dostalo bohatsví a jakýkoli majetek má, musí ho užívat moudře, nesmí být povýšený a rozhazovařný, ale má projevovat pokornou vděčnost Bohu.

Maimonides píše, že pokud dáváš hladovému chudákovi jídlo, dej mu to nejlepší a nejsladší, pokud dáváš chudákovi šaty, dej mu své nejlepší.

Jednou přišel k rabi Seligmanu Beer Bambergerovi, rabínu Wurzburgu uprostřed studia jeden žebrák a řekl mu, že nutně potřebuje pár bot. Rabbi Bamberger přerušil studium a přinesl mu své nejlepší boty. Jeden ze studentů se ho zeptal, proč mu dal ty nejlepší, nedávno koupené boty, proč mu nedal nějaké starší. Rabín na to odpověděl: „Staré a roztrhané měl, proto jsem mu dal nové a pěkné“.