Šavuot – svátek týdnů

Ohodnoťte článek

TóraZítra, v úterý večer 7. června,zahájíme náš svátek Šavuot, který v Izraeli slavíme tak, jak to předpisuje Tóra –  jeden den (6. sivanu), ale v zemích diaspory jej slavíme dva dny (6. a 7. sivanu).

Svátek se řadí mezi tzv. tři poutní svátky – שלש רגלים, kdy v době Chrámu, kdy třikrát v roce konali Izraelci pouť do Jeruzaléma.

Svátek má také mnoho názvů:

  1. חג השבועות – svátek týdnů (Ex 34,22 a Dt 16,10). Toto je na paměť naší povinnosti odpočítat si ode dne po dni odpočinku, což חז“ל objasňují-po prvním dni Pesachu, ode dne, kdy přinesli snopek k oběti podávání – עומר התנופה plných sedm týdnů (Lv 23,15-16). Padesátý den je pak svátkem týdnů
  2. חג הבכורים – svátek prvotin (Ex 23,19 a Nu 28,26), kdy zemědělci byli povinni přinést do Chrámu jakožto oběť část z prvních plodů (první úrody) ze sedmi druhů, kterými se pyšní Erec Jisrael (pšenice, ječmen, vinná réva, fíky, granátová jablka, olivy a datle – Dt 8,8).
  3. חג הקציר – svátek žně (Ex 23,16). Jedná se o první žeň pšenice.
  4. חג העצרת – svátek slavnostního shromáždění (tento název dali svátku naši učitelé – חז“ל. Pozor, neplést si to se svátkem šeminí aceret, který následuje ihned po sedmém dni Sukot, tedy 22. dne měsíce tišrej.
  5. חג מתן תורתנו nebo זמן מתן תורתנו – svátek nebo doba darování naší Tóry (také tento název dali svátku naši učitelé – חז“ל).
  6. חג השבועות chag ha-švuot – svátek přísah. Tento název je z pozdější doby a reaguje na prohlášení-přísahu lidu Izraele, kterou učinil pod horou Sinaj – „נעשה ונשמע“ (Ex 24,7), a tak bezvýhradně přijal Tóru. Druhá přísaha byla přísaha Hospodinova, který přísahal, že nezamění svůj vyvolený lid – עם ישראל za jiný národ.

Vzhledem ke skutečnosti, že prozatím nemáme v Jeruzalémě Chrám, tudíž ani nelze přinášet oběti a plnit micvu pouti do Jeruzaléma – עליית רגל, svátek Šavuot slavíme jako svátek či dobu darování Tóry lidu Izraele na hoře Sinaj.

Můžeme říci, že národ synů Izraele pod horou Sinaj „konvertoval“ tím, že bezvýhradně slovy נעשה ונשמע přijal nejcennější Hospodinův dar – Tóru.

Proč jsme dostali Tóru na poušti?

Aby bylo jasné, že všechny micvot (613), které jsme povinni plnit, jsme je povinni plnit všude. Pokud bychom dostali Tóru až poté, kdy jsme vstoupili do zaslíbené země, do Erec Jisrael, mohli by někteří předpokládat, že jsme povinni plnit micvot pouze v izraelské zemi, ale mimo ni již nikoliv.

Proč Hospodin daroval Tóru právě na hoře Sinaj?

Podle midraše (zapsaná ústní tradice – תורש שבעל פה), když chtěl Hospodin darovat synům Izraele Tóru, hledal pro to nejvhodnější horu. Hory se o Hospodinově úmyslu dověděly a začaly se mezi sebou přít o to, která z nich je nejvhodnější. Jedna říkala, že je nejvyšší, proto to musí být ona, na níž bude darována Tóra.  Druhá, že je nejhezčí a proto na ní musí synové Izraele obdržet Tóru,  třetí hora se pochlubila jinou svou předností, která ji opravňuje, aby na ní byla darována Tóra. Jen jedna jediná hora Sinaj, která se nemohla pyšnit ani krásou, ani výškou či jinou předností, ta se sporu nezúčastnila a stála cudně – בצניעות v ústraní. Hospodin si tohoto příkladného chování hory Sinaj všiml a odměnil ji za její skromnost a zdrženlivost tak, že rozhodl, že to bude právě ona – hora Sinaj, na níž dostanou synové Izraele Tóru.

Tento midraš nás také učí velmi důležité zásadě: Zpupný, namyšlený a ostatními lidmi pohrdající jedinec nikdy nebude žádným učencem, který pronikne do hlubin Tóry. Pouze člověk skromný – צנוע, pokorný a milující své bližní je schopen postihnout duchovní hloubku Hospodinovy Tóry.

Proč zdobíme o Šavuot synagógy a naše příbytky zelení a květinami?

Midraš nám říká, že v okamžiku, kdy Hospodin daroval synům Izraele Tóru na hoře Sinaj, tak celá hora rozkvetla (pokryla se v tom okamžiku zázračně na ní rozkvetlými květinami).

Proč jíme o Šavuot mléčná jídla?

Protože do darování Tóry naši předci nevěděli jaká zvířata jsou čistá nebo nečistá, nevěděli nic o tom, že se nesmí jíst společně masitá a mléčná strava. Když obdrželi Tóru, dověděli se, co je zakázáno a co je povoleno. Proto rozbili všechno dřívější nekošer nádobí (keramické hrnce, misky atp.) a začali dělat nové. Nádobí na mléčné pokrmy, nádobí na masité pokrmy. Než však nové nádobí vyrobili, museli se několik dní zříci tepelně upravené stravy. Co lze tedy jíst ihned? Pít čerstvě nadojené mléko a z mléka (při teplotě na Sinajské poušti to nebylo tak těžké) vyrobit tvaroh nebo jakýsi sýr.

Slova Tóry jsou v našich ústech podobná medu a mléku, jak o tom poeticky svědčí Píseň písní 4,11: „דבש וחלב תחת לשונך – pod tvým jazykem je med a mléko“.

Numeri 28,26 se uvádí:

מ נ ח ה   ח ד ש ה   ל ה‘   ב ש ב ו ע ו ת י כ ם

(Novou přídavnou oběť Hospodinu o vašem svátku týdnů). První písmena každého hebrejského slova nám dávají dohromady slovo: מ ח ל ב, neboli „z mléka“.

Jedna myšlenka na “Šavuot – svátek týdnů”

  1. Chrám???? A z kamene….. z borový….. či cedrů ??? Mojžíš dostal několik slov na kamenných deskách napsaných od (JHVH) na boží hoře ORÉB. Za účelem smlouvy mezi syny a dcerami IZRAELE a samotným stvořitelem nebe i země (JHVH). Zároveň dostal pokyn, aby byl postaven ,,STÁNEK…..TRUHLA…….SVÍCEN. Dále jim bylo uloženo, aby sloužili a milovali každý sám za sebe. Svého boha Izraele, jak ti přítomní, tak ale i ti budoucí: Celým svým srdcem, celou svoji silou,celou svoji mocí, celou svojí vůlí, z celé své duše, z celé své mysli.

    O chrámu ani slovo, ani malinkatá zmínka. Dva chrámy dvě diaspory (Egypt..Babylon) ??? Třetí diaspora Evropa.???… Žádný chrám jen STÁNEK na hoře SINAJ a LEVITOVÉ, co jsou odděleni k službě ,,STÁNKU.“ A proto díl dědictví nemají v Izraeli LEVITOVÉ jen města!
    Stanek Frantisek Fanuel

Komentáře nejsou povoleny.