Kdo zamíchá volební guláš v Izraeli ?

Ohodnoťte článek

Předčasné volby do Knesetu budou, otázkou je pouze kdy. Můžeme se divit: Co tak naráz?!  Koncem února Nejvyšší soud Izraele v poměru šest ku třem hlasům zakázal prodloužit platnost tzv. Talova zákona o zproštění ultraortodoxních Židů od povinné vojenské služby v izraelské armádě, která zanedlouho vyprší.  (Pokud ultraortodoxní mladý muž chce sloužit v armádě, a ta jej přijme, má možnost sloužit v ortodoxních jednotkách  tzv. Nachal charedi).  Nejvyšší soud své rozhodnutí odůvodnil především tím, že se jedná o zákon, který je v rozporu s jedním ze základních zákonů státu, se Zákonem o lidské důstojnosti a svobodě člověka –  חוק כבוד האדם וחרותו  .

Předseda vlády Benjamin Netanjahu měl v úmyslu zákon v pozměněné formě prodloužit, ale po verdiktu Nejvyššího soudu od svého záměru upustil. Jediná možnost je, aby vláda připravila nový zákon, který by spravedlivě rozprostřel břemeno vojenské či náhradní civilní služby na všechny občany Státu Izrael. Talův zákon, který považovala například koaliční Liebermanova strana Jisrael bejténú (Izrael náš domov) za diskriminační a vzhledem k ultraortodoxům za protekční, považovaly naopak náboženské strany ŠaS (Šomrej Tora Sfaradim) a Jahahdut ha-Tora (Judaismus Tóry) za jeden ze svých nejdůležitějších výdobytků, který posiloval status quo ve vztazích mezi náboženským a světským sektorem.

V okamžiku, kdy Nejvyšší soud zrušil prodloužení jeho platnosti, došlo dle náboženských stran (ŠaS, Jahahdut ha-Tora) k porušení status quo ve prospěch sekulárního sektoru, a tudíž tyto strany nejsou povinny podpořit vládní koalici, jejímiž jsou dosud členy. Také Lieberman před několika dny prohlásil, že jeho koaliční závazky skončily. Samozřejmě opoziční strany se na volby těší, tedy alespoň Kadima, kterou nyní místo Cipi Livni vede Šaul Mofaz. Ten se již nechal slyšet, že bude příštím předsedou vlády.

Kdy můžeme volby očekávat? Benjamin Netanijáhú dává přednost co nejbližším možným termínům, například 21. či 28. srpna nebo 4. září. Z hlediska Likudu to jsou vhodné termíny, neboť, alespoň se tak likudnici domnívají, opoziční strany nebudou mít dostatek času na dostatečnou předvolební  přípravu a propagandu. Naopak, Mofazova Kadima dává přednost druhé polovině října (16., 23. nebo 30.).

Podle průzkumu veřejného mínění publikovaného 30. dubna v deníku Jediot acharonot – ידיעות אחרונות by rozvrstvení sil v Knesetu mohlo být vypadat takto: 30 Likud (B. Netanijáhú), 18 Avoda (Š. Jachimovič), 13 Jisrael bejtenú (A. Lieberman), 11 Kadima (Š. Mofaz), 11 Ješ atid (J. Lapid), 7 ŠaS (E. Jišaj), 6 Jahadut ha-Tora (J. Eichler), 5 Merec (Z. Gal’on), 3 Strana A. Der’ího, 2 Ichud ha-Leumi, 2 Ha-Bajt ha-jehudí, 11 arabské strany a Chadaš, 0 Acmaut (E. Barak).

Pokud bude rozdíl mezi výsledky průzkumu a konkrétními výsledky příštích voleb i deset procent, nemusí se Benjamin Netanijáhú obávat – vítězství má zaručené. Po volbách ho však čeká mnohem těžší rozhodování. Vybrat strany, které chce mít v koalici, aby tato byla pevná a v zásadních otázkách obrany, ekonomiky, sociální politiky, vztahu k menšinám a náboženskému sektoru jednotná. Výběr takové koalice nebude procházka růžovým sadem. Na to bude opravdu nutná pomoc  ChaBaDu (חב“ד), neboli Chochma – Moudrosti, Bina – Pochopení a Daat – Poznání.

Závěrem si však neodpustím jednu poznámku. Všichni stále mluví o tom, že ultraortodoxní občané Izraele nechtějí sloužit či neslouží v armádě. Ovšem méně se již hovoří o tom, že ani všichni sekulární Izraelci v armádě neslouží, čísla z pochopitelných důvodů nejsou k dispozici. Také  jsem zatím neslyšel, že by někdo zcela otevřeně a veřejně totéž vyčítal arabským občanům Izraele. Není to náhodou také pozitivní diskriminace? Pokud hovoříme o občanských právech a povinnostech, tak pro všechny a bez rozdílu.

Chápu jejich zdrženlivost v tomto ohledu, i když Drůzové, Čerkesové a většina beduínů slouží v izraelské armádě. Ale v tom případě by povinnost civilní náhradní služby měla platit i pro arabské občany Izraele. Nechápu, proč se arabští poslanci Knesetu stavějí radikálně proti takové veřejně prospěšné humanitární  službě v arabských městech a vesnicích. Nemají snad v arabském sektoru nemocnice, školy a různá sociální zařízení, kde by tito mladí muži a dívky mohli pomáhat svým spolubratřím v rámci civilní náhradní služby? Nebo jsou arabským poslancům Knesetu placeným z peněz izraelských daňových poplatníků bližší palestinští teroristé Hamasu či Hizballáhu?