LaG be-omer

Ohodnoťte článek

Dnes večer začíná LaG be-omer, neboli 33. den (ל“ג podle gematrie je 33) den počítání snopku-omeru. V židovském kalendáři tento den připadá vždy na 18. den měsíce ijaru.

Obdobím počítání omeru nazýváme dobu 49 dní od druhého dne Pesachu do svátku Šavuot, tak jak se uvádí v Lv 23,9-16. V talmudickém traktátu Jevamot 62b se uvádí, že v tomto období zemřelo na jakousi epidemii dvanáct tisíc párů, tj. 24 tisíc žáků rabiho Akiby. Měl to být trest za to, že se k sobě nechovali s patřičnou úctou.

Babylónský Gaon rav Šerira (906-1006) ve svém dopisu adresovaném učenci Jakobu ben Nisimu z Kairuwánu uvádí, že Akibovi žáci padli buď v bojích nebo byli popraveni Římany. Šerirův názor má svou logiku a je přijímán dnešními historiky. Rabi Akiba byl duchovním vůdcem Bar Kochbova protiřímského povstání ( r. 132-135), kterého se všichni jeho žáci aktivně zúčastnili. Vzhledem k tragickému osudu Akibových žáků bylo stanoveno, že období počítání omeru – sefirat ha-omer bude obdobím smutku s tím souvisejícími obyčeji.

Pozdější tradice z gaonského období uvádí, že jediný den, kdy Akibovi žáci neumírali, byl LaG be-omer. Proto tento de se ruší veškeré smuteční obyčeje, například se mohou konat svatby.

Slavnost LaG beomer začíná tradičním zapalováním ohňů  které připravují děti a mládež. Pro ně to je samozřejmě také velká atrakce.

Oheň má  několik symbolických významů – historický: Rozhořel se velký oheň Bar Kochbova povstání proti římské nadvládě. Oheň nám též připomíná tehdejší signalizaci, kterou si povstalci předávali informace o pohybu římských vojsk. Mysticko-teologický: Tóra se podobá ohni – אש תורה. Pro jedny je Tóra hřejivým ohněm dávajícím světlo poznání, pro jiné může být všespalujícím ničivým živlem.

LaG be-omer je též dle pozdější tradice dnem úmrtí rabi Šimona bar Jochaje, jednoho mála Akibových žáků, kteří přežili onu „epidemii“. Po potlačení povstání se museli rabi Šimon bar Jochaj se synem Eleazarem skrývat před Římany. Úkrytem jim po třináct let byla jeskyně u galilejské vesnice Peki’in (dnes drúzská vesnice). Tradice říká, že Hospodin odhalil rabi Šimonu bar Jochajovi tajemství skrytá v Tóře. Na základě toho napsal rabi Šimon bar Jochaj mystickou knihu Zoharזוהר. (Vědci připisují autorství Zoharu španělskému kabalistovi rabimu Moše z Leónu, asi 1250-1306). Po svém návratu z ilegality pokračoval rabi Šimon bar Jochaj v učení Tóry a stal se Mistrem mnoha nových žáků.

Legenda uvádí, že před svou smrtí rabi Šimon bar Jochaj zapřísáhl své žáky, aby v den, kdy jeho duše předstoupí před tvář Nejvyššího (tj. v den jeho smrti), aby nepropukali v pláč a netesknili. Naopak, jako jeho duše se bude radovat z Boží blízkosti na nebesích, oni se mají spolu s ní podobně radovat na Zemi. Žáci mu svatotosvatě slíbili vyplnit jeho přání. Když o LaG be-omer zemřel, jeho žáci mu splnili jeho přání. Radovali se spolu s duší svého Mistra.

Proto Jahrzeit výročí úmrtí rabi Šimona bar Jochaje, který připadá na LaG be-omer se narozdíl od běžného Jahrzeitu vyznačuje veselím, oslavnými písněmi na Šimona bar Jochaje, zapalováním ohňů (symbol Tóry, jejíž tajemství mu Bůh odhalil) a mnoha dalšími prvky pestrobarevného židovského folklóru. K hrobce rabi Šimona bar Jochaje do Mejronu (cca 4 km od Safedu) se každoročně sjíždějí statisíce Židů z celého světa, aby si zpěvem, tancem, ohni a přímo s mystickou radostí připomněli památku tohoto velkého tanaity a židovského vlastence 2. století o. l.

Začíná oslava rabi Šimona bar Jochaje – הילולא דרשב“י.

Závěrem dodejme, že hlasem společným vyzvali mnozí rabíni a izraelská Společnost pro ochranu přírody nejen k opatrnosti manipulace s ohněm, ale i k tomu, aby lidé dělali vatry menší, které nebudou tolik znečišťovat ovzduší.