Německo – aneb Moody’s vivendi

Ohodnoťte článek

Ano, v r. 1938 se celá Evropa ohlížela, co udělá Německo, onen pomstychtivý Fénix, vyvstalý z popela WW I. Vzlétnuvší, aby byl zničen ještě hůře než předtím. Avšak mocnosti, poučené bláznovstvím versailleských dohod, jednaly a uspořádaly Evropu alespoň provizorně na svém území tak, aby neutralizovaly nebezpečí komunizmu a zároveň rizika německého nikdy nekončícího vzteku, pramenícího z kolosálního ponížení jako národa. EU, resp. jeho předchůdci (Evropské sdružení uhlí a oceli z iniciativy politika Roberta Schumana), vzniklo proto, aby se poválečnému Německu ukázal modus vivendi ve vztahu k odvěkému nepříteli (Francii), aby bylo odpolitizováno a byl vytvořen pro Němce způsob, jak nekomplikovaně pro jeho sousedy žít a přitom budovat Německo, nikoliv v očekávání revanše, ale v duchu odreagování se v prosperující ekonomice. Jak ho přetransformovat v ekonomicky úspěšnou hráz proti komunismu. Kalkul, počítající s odvěkou německou důkladností, šetrností, zdatností, organizovaností a kázní, vyšel. Vyšel natolik, že se opět celá Evropa dívá, co udělá Německo. Jaký paradox. Země, dvakrát po sobě na popel a rozvaliny zdemolovaná, je dnes jedním z největších průmyslových tahounů, exportérů a věřitelů. Opět se Evropa obává nikoliv německých zbraní, nýbrž tentokrát německé ekonomiky a finančních nástrojů, eo ipso zamračení bankéřů Deutsche Bank. Sami Němci s uspokojením konstatují, že bez nich to prostě nejde. Pokud se objeví lehké škobrtnutí v podobě ratingových pochyb, celou Evropou se v ekonomických a burzovních kruzích nese táhlé „ááách“ …. Aber einmal ist keinmal. A Evropa (EU) potřebuje Němce. Díky své nenapravitelné hlouposti. A Němci to vědí. V r. 1940 začali Evropu „zachraňovat rasově“, dnes ji budou zachraňovat ekonomicky. Což není vyhnutí? Ernst Weiss uvažuje v jedné své knize „Georg Letham – lékař a vrah“ z r.1931 takto: „Zpět do minulosti, a teprve odtud nápravu v budoucnosti.“ Jeho intuice nepotřebovala poučení z WW II. …

Leč zpět do žhavé současnosti. Německé dluhopisy dosáhly takové kvality, že si mohou dovolit dokonce zápornou úrokovou sazbu, v ekonomice to jev zcela nebývalý… Z přechodu na euro německá ekonomika jen vydělala už jen tím, že přepočtem marku znehodnotilo, čímž se však podpořil německý export. Kurz und gut: „německá kvalita“, „německá přesnost“ je to, nač slyší každý importér….  Německý vliv existuje v Evropě bez diskusí. A sladká Francie ? Robert Schuman by si odplivl. Pokud dosáhla jakýchsi úspěchů, ty budou rychle ztrácet na významu během politiky socialistů, jejichž ideovým krédem v kterékoliv zemi je jen zadlužování.   Z Německa, přeoraného rolníky RAF a USAF, až do dob tzv. „hospodářského zázraku“ v „sixtie´s“ a i nějaký čas poté, se mohly vnímat znějící revanšisticko/neonacistické pokřiky jako pořád ještě úsměvné, silácké, a s ohledem na názory konglomerátu hlavních dvou hráčů na evropské scéně (Svazu spojených socialistických států a republik), jako nerealistické/nerealizovatelné tendence. USA i Rusko mají dnes samy svých starostí nad hlavu a evropský „lebenstraum“ je ponechán dirigismu Bruselu. Tedy EU, jehož hlavním „kamenem úhelným“ je ekonomicky zdatné Německo.

Kdy nejdříve lze očekávat, že tohoto nesporného vlivu v mírové ekonomické sféře, Německo využije nejdříve k lehounkému, nenápadnému, později intenzivnějšímu POLITICKÉMU nátlaku ? Známe Němce. Jejich lstivost. Jenom jsme pořád nevěděli, odkud to začne. Když tu náhle se objeví meteorologický balónek, sonda, zdánlivě na nebi zdravotnictví. Obavy o zdraví novorozenců mužského pohlaví. Zákaz cirkumcise z jiných než zdravotních důvodů. Zatím na svém (rozuměj germanofonním) území. Následuje Tirol und Vorarlberg.  A kdy to začne ve Schweiz?

Nastala už ta správná doba, aby Německo – to Německo jak ho zná šoa – začalo šeptat svá přání?   Nejdříve formou důvěrných, žoviálních sdělení svých obchodních radů v klimatu průmyslově-elitních nočních klubů na adresu svých EU-partnerů, že by se mělo NĚCO dělat proti těm různým „Madoffům, Robertům Diamondům, Strauss-Kahnům, atd., vždyť víte, ne?… gemma saufen …“ V Česku, jako eminentně závislém na ekonomice Německa, se klidně jednoho dne (čistě náhodile) může zjevit nějaký krasoduch, či nedouk vlastním dryáčnickým výzkumem zpitomnělý natolik, že německý pseudovědecký názor zkombinuje do originální směsice postnatální péče, agnosticismu a Listiny základních práv člověka.

 A pak, až prodluženost Evropy společně s neudržitelností vidiny „sociálního státu“ s jeho životem na dluh a úměrně tomu i poptávka po německých penízcích zákonitě dosáhne kulminačního bodu, hlasitě a neomaleně zařvat. Bouchnout pěkně po bavorácku pěstí do poctivého německého stolu a pěkně se po schickelgruberovsku rozkřiknout: „Buďto se s těma obřízkama celoevropsky (EU) přestane, anebo se rozlučte s penězma německýho (národně socialistického) dělníka !!“

Když se v r. 1935 schvalovaly Norimberské zákony, netrvalo dlouho a německý „vliv“ zajistil, že se staly součástí zákonů více než poloviny tehdejší Evropy. Evropa byla slabá politicky, ergo vojensky, i ekonomicky. Dnes je Evropa ekonomicky rozložena  skoro stejně jako tehdy. A vojensky je nedemoralizováno snad jen zase právě ono – Německo. Kdo platí, ten rozkazuje. A dnes platí Německo. Kdy začne rozkazovat?

4 komentáře u „Německo – aneb Moody’s vivendi“

  1. Komentář objevuje objevené – že kdo platí, ten rozkazuje. To přece víme. Nebo snad nejsme dlouhá léta svědky toho, jak si diktuje Brusel? To bude, to být nesmí, tohle musíte podepsat, tohle musíte udělat jinak, tohle nesmíte dělat vůbec a tohle zase povinně – jinak uvidíte, jaké budou finanční následky. Vynechme ekonomické věci a podívejme se na věci čistě společenské – co jiného, než projev kulturního imperialismu je například vynucování přijetí právních úprav, které by povinně v jednotlivých členských zemích EU umožnili sňatky osob stejného pohlaví a adopci dětí těmito páry?

  2. Musím se autora zastat. 😛

    Autor článku pochopitelně ví, že se to ví. Neví se to však v těchto souvislostech. My ve svých konfesních prioritách neslevíme. Pošetile a tvrdohlavě nesleví ani Němci ze svých provokativních požadavků. Co bude pak (někdy) následovat ? Němci řeknou: „Židé, vy nerespektujete naši judikaturu. Proto my, Němci, se necítíme dále vázáni smlouvami s vámi.“ Může být první, co napadne německou stranu jako odveta, zablokování různých finančních náhrad obětem holocaustu a alokací do fondů typu Claims Conference ? Byli by Němci schopni takové eskalace a gradace nepřátelství ? Pokud budou ekonomicky stále sílit, proč by je to neutvrdilo v podobných hysteriích vůči nám a v jejich historicko-cyklickém národním šílenství ?
    „Nevynechme ekonomické věci“ a uvědomme si, že zejména od nich se odvíjejí „věci společenské“, potažmo religiózní.

    Pokud jsem správně pochopil autora 😛 , pak neprotestuje ani tak proti „dirigismu Bruselu“ jako spíše proti dirigismu Německa, dirigujícího Brusel….

  3. 😐 Nestaví-li dům Hospodin,marně se namáhá člověk(stavitelé),nestřeží-li město Hospodin,marně bdí stráže. Žl.127,1.Pokud se EU bude vzdalovat od správných zásad,bude se přibližovat své zkáze,zkáze svých zemí.

Komentáře nejsou povoleny.