Německé souvislosti

Ohodnoťte článek

O zákazu obřízek v Německu, který vyvolal rozsudek německého soudu v Kolíně bylo napsáno a řečeno mnohé. Podtónem všech komentářů ať již kladných anebo záporných je skutečnost, že problém mají stejnou měrou židé i muslimové. Tedy jedná se o jakési sjednocujíci téma. Islám i judaismus  mají náboženskou povinnosti obřezat své syny. U Židů již 8 dne, jak to učinil biblický Abrahám svému synu Izákovi a u muslimů ve 13 letech, jak to učinil stejný Abrahám svému synu Jišmaelovi. Mnozí muslimové nechávají obřezat své syny v kojeneckém věku, protože toto je praktičtější. A v mnoha případech v nedávné minulosti k tomuto zákroku zvali muslimové židovské mohely (mohel-zbožný žid, někdy rabín někdy lékař, který je specialista na tento zákrok).  Obřízka je u obou náboženství povinnost o níž se nediskutuje, i ve víře velmi vlažní příslušníci obou náboženství se této tradici podrobují.

Připomeňme, že i v bývalém SSSR byly obřízky zakázány a porušení tohoto zákazu bylo přísně trestáno. Traduje se vtip, kdy jakási babička „unesla“ malého vnoučka  a nechala ho obřezat. Lékař, který měl dítě na starosti podal hlášení a pak následovala žaloba a soud nad babičkou, když soudce hřímal o škodlivosti obřízky a zeptal se oné babičky co může říci na svou obhajovu, pravila tato: „Víte pane soudce, já si ještě pamatuji na vaší obřízku a nevidím, že by vám to nějak ublížilo.“ Vážnost soudu utrpěla a rozsudek zazněl jaksi do ztracena.

Ale vraťme se do Německé současnosti. Muslimové a Židé v Německu stojí před stejným problémem, vyřešit ho mají ústavní soudci. Někdo ale možná nechce aby obřízky  byly věcí  společnou pro muslimy a Židy. Možná je to náhoda a možná ne, že v Berlíně byl napaden a zbit reformní rabín, kterého se útočníci napřed pro jistotu zeptali jestli je Žid. Je paradoxem, že obětí se stal rabín Adler,  absolvent Geigerova semináře v Postupimi, kde je propagována náboženská tolerance a židovství je tam pojímáno v tradici německé reformy.  Tento případ napovídá, že islámští fanantici si nevybírají, Žid jako Žid, není podstatné jestli je to pejzatý ortodoxní pravičák anebo reformní rabín, kterého je třeba napřed identifikovat, jestli je opravdu  žid. Podle policejních statistik dochází  Německu každý rok k více než stovce antisemických útoků kde delikventi jsou přistěhovalci anebo jejich potomci. Vedle toho registruje německá policie antisemitické útoky ze strany německé pravicové scény.

Rabín Daniel Adler

Poslední skličující novinkou je trestní oznámení které byla podáno na rabína Schlomo Hofmeistera, za to, že v televizním programu „kreutz und quer“  28.8. veřejně prohlásil že Židé budou své děti nadále obřezávat. Zajímavé je, že v témže televizním programu se podobně vyjádřil i muslimský lékař a na něj trestní oznámení podáno nebylo. Pohnutky k žalobě na rabína jistě vyjdou najevo  a bude zajímavé sledovat odkud vítr fouká, zda od „přistěhovalců“ anebo z německé pravicové scény.

12 komentářů u „Německé souvislosti“

  1. 😐 Z mých zkušeností při rozhovorech z nejrůznějšími lidmi z Moravy,kde bydlím,tak nejvíc slovních útoků proti židovskému i křesťanskému náboženství byla vedena od levicových a ultralevicových ateistů,z nichž mnozí slovně útočili i na stát Izrael,měl jsem dojem,že někteří lidé jsou jak naprogramovaní,k logickým i historickým argumentům hluší.Lidé středového či pravicového zaměření těm to bylo jedno nebo se vyslovovali pozitivně o státu Izrael.Ultrapravice je méně početná a papouškuje Hitlera.I když muslimové většinou jsou protižidovští a protiizraelští,vím to i z vlastní zkušenosti,nemyslím si,že za tím v Německu stojí.

    1. Ono není ani tak podstatné co si ten který muslim myslí, ale to co si myslí ti, kteří sledují cíl vyhladit Izrael a židy vůbec. Ti potom mohou zafinancovat takové akce jako je napadení rabína apod. Horké hlavy, které to udělají se vždy najdou.

  2. Souhlasím s tím, že za některými útoky proti Židům v Německu stojí muslimové,jen jsem chtěl upozornit,že ohledně zákazů obřízek tu může vystupovat další skupina,a to ateistická levice a ultralevice.Ostatně je možno vidět,jak si v Izraeli na propalestinských demonstracích společně notují dvě ideologicky protichůdná uskupení,která by si podle svých ideologií měla jít po krku.

    1. Souhlas. Tvrzení, že náckové jsou „krajní pravice“ je propagandistický blábol, který kdysi hlásali nacisté i komunisté, aby zdůraznili, že se naprosto, ale naprosto liší. Přitom stačí jen vyměnit pár slov („dělnická třída“ za „náš národ“, „vykořisťovatelé“ za „Židé“ a vice versa) a máte nemlich totéž – jak co do cílů, tak co do metod.

  3. Toho jsem se obával nejvíc. Upřímně řečeno je mi obřízka ukradená, nejsem zastáncem starého v mých očích nesmyslného obřadu. Obavy mám z toho, že fašisti, komunisti a přistěhovalci respektivně muslimové (tady mně udivila pokitická koreknost z Vaší strany) nachází, ostatně ne poprvé v historii společnou řeč – Židé 🙁 A jinak souhlasím s komentáři týkajícími se „krajní pravice“, je to krajní levice, která konkuruje jiné krajní levici, tak se snaží se jen odlišit.

  4. Termín přistěhovalci používá ve všech zprávách německá policie a oficielní místa. Věřím, že vnímavý čtenář si to jistě přeloží po svém.

  5. Jsem toho názoru a doufám, že onen diskutovaný nešťastný zákon nevznikl jako produkt narůstajícího antisemitismu v Německu. Původ by mohl být i jinde. Angela Merkelová se před nějakým časem (ještě před přijetím jmenovaného zákona) vyjádřila v tom smyslu, že Německo bylo velice tolerantní a vstřícné vůči několikamilionové imigrační vlně z Turecka. Německá společnost předpokládala, že společně s těmito přistěhovalci bude v harmonii užívat vymožeností západní civilizace. Turci se však odmítají do společnosti začlenit, jsou s nimi jen neustálé problémy a Němcům už dochází trpělivost. (Mohu podotknout, že noční procházka některými německými městy není díky nim pro turisty, zvláště ženy, bezpečná.) Němci dobře vědí, že namísto vděku za svoji toleranci jsou muslimy, jakožto „nevěřící“ nenáviděni. Muslimové se dožadují na křesťanech tolerance, dovolávají se svých občanských práv v demokratickém Německu, jak tolerantní jsou ale oni v trdičně muslimských zemích ke křesťanům? Právě rozladěnost německé společnosti mohla, podle mého názoru, vyústit právě v přijetí zákona, který, věřím že nechtěně, zasáhl i zcela na jiné úrovni stojící národ židovský. Mám zprávy, že u tureckých přistěhovalců docházelo u obřízky ke komplikacím spojených s nedostatečnou hygienou. Je zřejmé, že je rozdíl provádět obřízku v osmém dni a ve třináctém roce života. Je také možné, že hygienické problémy byly pouze záminkou v záměru Turkům trochu ztrpčit život. Není se čemu divit, že národ, který má takovou minulost jako Německo, nemá odvahu nahlas a narovinu pojmenovat tento svůj problém. Nemusím chodit daleko, také v České republice se z podobného důvodu jisté etnikum už ani pořádně nepojmenovává a nad daňovými úniky jiného národa z Asie se zavírají raději obě oči. Chápu ovšem, že nálady a postoje uvnitř Německa je třeba pečlivě sledovat. Minulost nelze zapomenout. Je pravda, že ještě dnes řada Němců cítí tíži činů svého národa a je ráda, že byli opět přijati mezi lidské bytosti. Přestože jsem si v životě, jakožto „gojim“ vyslechl z druhé strany velice tvrdé urážky , odpustil jsem a mám mezi Židy, alespoň to tak cítím, řadu přátel. Rád svému hladovému kamarádovi o šábesu koupím na svačinu ty nejvybranější sýry, nebo za něj zapálím plynový hořák, abychom si dali dobrou kávu. Chce to vzájemné pochopení, jinak se na této planetě navzájem vyhubíme. Jestliže prostě nějaký národ s věky pevně stanovenými přístupy k jinověrcům nedokáže v sobě najít sílu k sebereflexi a alespoň částečné revizi svých zákonů, nechť tedy do cizích zemí neimigruje. Já se také v Mece nedovolávám svých občanských práv. Není to jen vinou nežidovské části Evropy, že se cítí dnes, možná doslova v předvečer těžké bitvy, Izrael tak sám. Bylo by, myslím, výborné, kdyby lid demokratických států Evropy v myšlení přijal Izrael do své civilizace, kdyby ho přijal tzv. za svůj a kdyby se Izrael součástí evropské kultury také cítil. Bylo by to dobré pro jeho bezpečnost a neušlo by to rozhodně pátravým zrakům ostatního světa. Ctělo by to i zde patřičnou míru tolerance, upřímného přátelství a pochopení na obou stranách. Snad to není jen utopie. Myslím, že křesťané a Židé mají něco společného a že lidé by po všech těch očistcích a útrapách měli najít už konečně společnou řeč. Je třeba si uvědomit, že i ve dnes těžce islámském Íránu je dosti silná opozice inteligentních a rozumných lidí. Situace není jednoduchá. Snad nám bude „Hospodin“ příznivě nakloněn. ŠALOM!

Komentáře nejsou povoleny.