Paraša EKEV (Dt 7,12 – 11,25)

Ohodnoťte článek

7,12

והיה עקב תשמעון את המשפטים האלה…..

„Za to, že tato práva budete poslouchat….“

(V Tóře jsou חוקים – zákony, které nedovedeme rozumově-racionálně vysvětlit. Jedná se např. o nařízení o červené krávě (Nu 19,1n) nebo o nařízení o košer a nekošer zvířatech (Lv 11n  a  Dt 14,1-21). Druhou skupinou zákonů jsou משפטים – zákony, ustanovení, které můžeme rozumově odůvodnit a vysvětlit).

Proč je zde použito pouze termínu „mišpatim“? Synové Izraele, kteří po čtyřicet let putovali Sinajskou pouští, byli tzv.  pokolením vědoucích, které obstálo v mnoha přetěžkých zkouškách. Přikázání Tóry se stala přirozenou součástí jejich života a proto dokonce i „chukim“ byly pro ně jako „mišpatim“, tedy oni rozuměli i těm zákonům a ustanovením, kterým my  dnes nerozumíme a nedokážeme je rozumově vysvětlit.

(Podle díla משך חכמה rabiho Meira Simchy ha-Kohena z Dvinsku, 1843-1926)

8,8

„… do země, kde roste pšenice i ječmen, vinná réva, fíky a granátová jablka, do země olivového oleje a medu.“ (Jedná se o datlový med, tzv. silan).

Zde je vyjmenováno sedm druhů plodin – שבעת המינים, kterými se pyšní země Izraele.

8,9

ארץ אשר אבניה ברזל….“ – ….do země, jejíž kamení je železo.“

V talmudickém traktátu Brachot 4a se uvádí, že nemáme číst „אבניה – její kamení“, ale „בוניה – jejíž stavitelé“ jsou železo. Učenci jsou duchovními staviteli země, a proto musí být tvrdí jako železo.

8,10

„ואכלת ושבעת וברכת את ה‘ אלוקיך על הארץ הטובה אשר מתן לך – Budeš jíst a nasytíš se a budeš dobrořečit Hospodinu svému Bohu, za tu dobrou zemi, kterou ti dal.“

V tomto verši vidí naši učenci základ pro povinnost pronést modlitbu po jídleברכת המזון. Pokud se jedná o hostinu – סעודה, tak každou hostinu zahajujeme požehnáním nad chlebem (המוציא לחם מן הארץ). Nehraje žádnou roli, je-li hostina bohatá, tedy sváteční nebo jedná-li se o prostý chléb s máslem, například snídaně ve všední den. Poté, kdy jsme dojedli, musíme říci modlitbu po jídle. Povinnost děkovat Bohu za potravu vyplývá z Tóry, ale text modlitby po jídle je dílem učenců.

Modlitba po jídle má čtyři základní části:

  1. Požehnání za nasycení – ברכת הזן
  2. Požehnání za zemi – ברכת הארץ
  3. Požehnání za znovuvybudování Jeruzaléma – ברכת ירושלים
  4. Požehnání za Boží dobro – הטוב ומטיב ברכת (Tato část byla doplněna učenci poté, když císař Hadrianus povolil pohřbít padlé obránce města Bejtar po porážce Bar Kochbova povstání).

Skutečnost, že po jídle pronášíme modlitbu a tím vzdáváme díky Hospodinu, je v přímém protikladu s chováním Jákobova bratra Ezaua, který za chléb a čočkovou krmi nejenže prodal své prvorozenství, ale ani nepoděkoval Bohu za pokrm, který jedl. Jak se uvádí v Gn 25,34: „Ezau pojedl, napil se, vstal a odešel.“