Paraša REE (Dt 11,26 – 16,17) – šabat roš chodeš

Ohodnoťte článek

11,26

הנה אנכי נותן לפניכם היום ברכה וקללה – Hleď, dens vám předkládám požehnání i zlořečení.Hleď, abys nevedl (nevládl) „střední cestou“ a nepřikláněl se ke kompromisům. Předkládám vám požehnání a zlořečení. Požehnání a zlořečení jsou tak principiálně rozdílné protiklady, že mezi nimi není možná „zlatá střední cesta“. Pokud nebudeš vést lid požehnáním,  nutně ho povedeš prostřednictvím zlořečení. (Podle komentáře Obadii Sforna, 1470-1550).

Poté, kdy vyšel Izrael z Egypta pod Mojžíšovým vedením změnila se o 180 stupňů situace. Nyní již bývalí otroci se rázem octli na svobodě. Jejich otrocká psychologie v nich zůstala však stále zakořeněna. Synové Izraele byli vystaveni na poušti mnoha těžkým zkouškám, v nichž museli obstát. Proto Mojžíš nemohl být vůdcem „zlaté střední cesty“ a kompromisů na tu či onu stranu. Ve svých rozhodnutích musel být Mojžíš jednoznačný a nekompromisní, jinak by čekala celý lid záhuba nejen fyzická, ale i duchovní. Bez pevné Mojžíšovy ruky by se lid vzbouřil (Tóra popisuje několik takových situací), část by se vrátila dobrovolně zpět, do egyptského otroctví, řást by se rozprchla. Jako celek by jistě národ Izraele nedošel do zaslíbené země, kterou mu Hospodin zaslíbil.


11,28

והקללה אם לא תשמעו וסרתם מן הדרך – A zlořečení, když nebudete poslouchat…. sejdete-li z cesty….

 V předchozím verši se uvádí: „…požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina…“

V tomto verši je však u zlořečení ještě doplněk: „sejdete-li z cesty…“

Proč je zde nutný doplněk? Pokud člověk poslouchá Hospodinovy příkazy, tak sama tato skutečnost v sobě obsahuje i jejich plnění. Proto požehnání přichází již tehdy, když myslíme na plnění Božích příkazů, aniž bychom je ještě v tuto chvíli plnili. Prostě myšlenka na plnění Božích příkazů je spjata s jejich opravdovým plněním. Kdežto špatná myšlenka, neplnit Hospodinovy příkazy ještě automaticky neznamená, že člověk je plnit nebude. Proto zlořečení nepřichází na člověka ihned se špatnou myšlenkou, ale teprve poté, kdy tato špatná myšlenka je člověkem realizována ve špatném skutku, v hříchu. (Podle díla rabína Chajima Thirera, 1740-1817, „באר מים חיים“).

14,2

כי עם קדוש אתה לה‘ אלוקיך – Neboť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha.

 Tehdy, kdy Izrael plní přikázání Tóry, tak je přirozeně (sám od sebe) svatým národem Hospodina, svého Boha. Avšak, pokud hřeší, Hospodin dopustí, aby jim panovali krutí vládci z pronárodů, kteří je budou všemožně utiskovat, mučit a vraždit. Prostřednictvím vražedných rukou pronárodů se tak stane Izrael světcem, neboť zemře pro posvěcení Jména Všemohoucího – נרצח על קידוש ה‘.

Proto Tóra uvádí: „Neboť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha“.

Snaž se proto, abys byl svatým národem pouze tím, že budeš plnit přikázání svaté Tóry. Nedopusť, aby cizí pronárody svým vražedným a nelítostným chováním z tebe udělaly světce – mučedníka. (Podle díla דברי שערי חיים rabína Chajima Sofera, 1821-1886).