Papež Benedikt XVI. v Libanonu – 2. den

Ohodnoťte článek

setkání papeže s mládeží v LibanonuLibanon. 1. Promluva Benedikta XVI. k představitelům politiky, náboženských vyznání a světa kultury.
2.30 tisíc mladých lidí, křesťanů i muslimů, z Libanonu a okolních zemí přivítalo papeže.

Po sérii ranních zdvořilostních návštěv se Benedikt XVI. odebral v doprovodu prezidenta do palácové zahrady, kde zasadil libanonský cedr, symbol země, známý už z biblických textů. „Myslel jsem při tom na vaši zemi a její osud, na tuto oblast světa, která jakoby zakoušela nekončící porodní bolest,“ řekl papež, když o několik okamžiků později – opět v salónu prezidentského paláce – zahajoval promluvu k politické reprezentaci země, včetně diplomatického sboru, ale také k představitelům světa kultury a náboženským reprezentantům.

ad 1.Proč si Bůh vyvolil tento region, proč žije v souženích?“ – ptal se Benedikt XVI. a dodal, že snad právě proto, aby dosvědčoval touhu žít konkrétně v pokoji a smíření. Celý papežský proslov se nesl ve znamení výzvy ke svornému životu, jak k němu vybízí ze své podstaty náboženství i zdravý rozum, reflektující přirozený zákon.

Společnost usilující o prosperitu musí postupovat v jednotě, která však neznamená uniformitu. Toto jednotu však nelze zakládat jinak než na důstojnosti člověka, kterému byl život darován Stvořitelem. Výchova k míru tedy začíná v rodině, prosazováním kultury života.

Chceme-li mír, braňme život! Tato logika diskvalifikuje nejenom válku a teroristické činy, ale také každý atentát na život lidské bytosti, tvora chtěného Bohem. Lhostejnost či popírání toho, co tvoří pravou přirozenost člověka, brání respektování této gramatiky, kterou je přirozený zákon vepsán do lidského srdce (srov. Poselství ke Světovému dni míru 2007, 3). Velikost i důvod bytí každého člověka nespočívá nikde jinde než v Bohu. Bezpodmínečné uznání důstojnosti každé lidské bytosti, každého z nás, i posvátného charakteru života v sobě zahrnují odpovědnost všech před Bohem.

Bez této zdravé antropologie, založené na odpovědnosti před Bohem, není možné vybudovat autentický mír. I v zemích, kde neprobíhají ozbrojené konflikty najdeme zřejmé útoky na lidské životy a integritu – pokračoval papež kritickým obratem k situaci západní společnosti. Mezi těmito útoky vypočítal nezaměstnanost, chudobu, korupci, různé druhy závislostí a vykořisťování, obchod s čímkoli a terorismus.

papež v LibanonuEkonomická a finanční logika nám chce neustále vnucovat svoje břemeno a upřednostňuje vlastnictví před bytím! Avšak ztráta každého lidského života je ztrátou pro celé lidstvo. Jisté ideologie zpochybňující přímo či nepřímo, nebo dokonce legálně nezcizitelnou hodnotu každého člověka a přirozený základ rodiny, podrývají základy společnosti. Musíme si uvědomit tyto útoky na budování a harmonii společného soužití.

Za jediný účinný protilék v této situaci označil papež solidaritu, chápanou nejen jako charitu, ale především jako společný postup proti tomu, co ohrožuje uznání práv každé lidské bytosti, a pozitivní působení na podporu „politiky a iniciativ usilujících o spravedlivé sjednocení národů“. Benedikt XVI. znovu jinými slovy vybízel k „novému typu bratrství, v němž je jednotícím prvkem všeobecný smysl pro vznešenost každého člověka a dar, kterým je pro druhé“.

Další papežský apel mluví o svobodě. Jedině v ta umožňuje výchovu ke kultuře pokoje, výchovu k duchovním hodnotám, k rozvíjení vrozeného vnímání krásy, dobra a pravdy, které jsou Boží pečetí v člověku.

Úkolem výchovy je doprovázet zrání schopnosti přijímat svobodná a správná rozhodnutí, které mohou jít i proti proudu rozšířených mínění, mód a politických i náboženských ideologií. Taková je cena přihlášení se ke kultuře pokoje! Je evidentní, že je třeba odložit verbální či fyzické násilí, které vždycky pošlapává lidskou důstojnost, a to jak jeho původce, tak oběti.

Naopak myšlenky pokoje, slova pokoje a gesta pokoje vytvářejí atmosféru úcty, poctivosti a srdečnost, v níž se lze vyrovnat s chybami a urážkami – kéž o tom státníci a náboženství přestavitelé uvažují, vybízel papež. Zlo totiž není anonymní silou a vždy vyžaduje spolupráci člověka, pokračoval Svatý otec klíčovou pasáží o kořenech zla ve společnosti:

Musíme si jasně uvědomit, že zlo není anonymní síla, která ve světě působí neosobně či deterministicky. Zlo, zlý duch prochází lidskou svobodou, skrze užívání naší svobody. Hledá spojence, člověka. Zlo ho potřebuje, aby se mohlo šířit. A tak se porušením prvního přikázání, lásky k Bohu, převrací to druhé, láska k bližnímu. Mizí tak láska k bližnímu a nastupuje lež a závist, nenávist a smrt. Je však možné nenechat se přemoci zlem, ale přemáhat zlo dobrem (srov. Řím 12,21). K tomuto obrácení srdce jsme voláni. Bez něho klamou i tolik žádané lidské „liberalizace“, protože se pohybují v redukovaném prostoru tvořeném duchovní sevřeností člověka, jeho tvrdostí, jeho nesnášenlivostí, jeho nadržováním, jeho touhami po pomstě, jeho pudy smrti.

K nalezení hlubokého smyslu pro spravedlnost a obecné dobro je nutná hluboká proměna srdce. Nový a svobodnější pohled dovolí analyzovat i případně zpochybňovat lidská zřízení, vedoucí do slepých uliček… aby se neopakovaly jejich ničivé důsledky, dodal Benedikt XVI. K tomu je ovšem naléhavě nutné zříci se pomsty, uznat vlastní chyby, přijímat, ale nevyžadovat omluvy a nakonec odpustit.

Křesťanství a islám v Libanonu žijí po staletí v jednom prostoru. Není výjimkou, že najdeme v jediné rodině obě náboženství. Je-li to možné v rámci jedné rodiny, proč by to nemělo jít na úrovni celé společnosti?

– ptal se papež. Každý dialog mezi lidmi je možný pouze s vědomím, že existují hodnoty zakořeněné v přirozenosti člověka a tedy společné všem velkým kulturám. Právě ony vyjadřují charakteristické rysy lidství, patří k právům každé lidské bytosti. Papež zdůraznil, že právě různá náboženství významně potvrzují jejich existenci. „Nezapomínejme, že náboženská svoboda je základním právem, z něhož vyplývají mnohá další!“ Bez ní je člověk zbavován posvátného práva na ucelený duchovní život. „Svůdná tolerance diskriminaci neodstraňuje, ba někdy ji dokonce zesiluje“.

Náboženská svoboda má sociální a politickou dimenzi, která je pro pokoj neodmyslitelná! Prosazuje koexistenci a harmonický život prostřednictvím všeobecného nasazení ve službě ušlechtilým věcem a při hledání pravdy, která se neukládá násilím, nýbrž „silou pravdy samé“ (Dignitatis humanae, 1), oné Pravdy, která je v Bohu. Protože žitá víra nevyhnutelně ústí v lásce. Autentická víra nemůže vést ke smrti.

Úkol věřících v dnešní společnosti je proto nadmíru důležitý: mají dosvědčovat pokoj, který je darem od Boha. Nečinnost spravedlivých lidí nesmí dovolit zlu, aby zvítězilo, zdůraznil Benedikt XVI. a vybídl všechny přítomné, reprezentanty politiky, kultury a náboženství, aby odvážně, vhod i nevhod svědčili o tom, že Bůh pokoj chce a On sám nám ho svěřuje.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k diplomatům, politikům a náboženským představitelům je ZDE

Z prezidentského paláce se Benedikt XVI. s doprovodem odebral do sídla patriarchátu arménské katolické církve. Klášter Naší Paní v Bzommar leží asi pět kilometrů od apoštolské nunciatury v Harisse. Arménský katolický patriarchát byl oficiálně ustaven před 270 lety papežem Benediktem XIV. (6.12.1742). První patriarcha Ardživian se v roce 1749 uchýlil právě do libanonských hor, aby se vyhnul věznění v Osmanské říši. Hlava arménské katolické církve přidává ke svému jménu přídomek Bedros – v arménštině Petr, na znamení jednoty s Římem.
Svatého otce přivítal současný arménský katolický patriarcha J. B. Nerses Bedros IX. Tarmouni. Papež po svém příjezdu požehnal sochu mnicha Hagopa, který bývá nazýván též „Méghabarde“ (Hříšník). Je autorem první tištěné knihy v arménštině ( „Ourpatakirk“, čili „Kniha páteční“), publikované na počátku 16. století v Benátkách (1512).
Následoval soukromý oběd pro stovku pozvaných v refektáři kláštera bez účasti sdělovacích prostředků.

ad 2. V odpoledních hodinách Benedikt XVI. odjel z apoštolské nunciatury v Harisse do zimního sídla maronitského patriarchy. Zatímco letní rezidence se nachází v Dimane na severu země, zimní palác se od roku 1823 nachází v Bkerké, vzdálen asi 5 km od papežského diplomatického zastupitelství. Maronitská církev odvozuje své jméno od svého zakladatele, syrského askety sv. Marona, žijícího na přelomu 4. a 5. století v turecké Antiochii. Je to jediná východní církev, která si od svého počátku uchovala nepřetržitou jednotu s apoštolským stolcem. Papežské podium bylo umístěno na prostranství před sídlem patriarchátu, které může pojmout až dvacet tisíc lidí. Svatého otce přivítali současný patriarcha maronitské církve, J. B. Béchara Boutros Raï, řecko-melchitský arcibiskup diecéze Saïda, Mons. Elie Haddad a dva zástupci mladých. Po bohoslužbě slova vyzval Benedikt XVI. přítomné mladé – křesťany i muslimy – k „revoluci lásky“:

Ve šlépějích blahoslaveného Jana Pavla II. vám opakuji: „Nemějte strach. Otevřete svého ducha a své srdce Kristu!“ Setkání s Ním „otevírá před životem nový obzor a dává mu rozhodující zaměření“ (Deus caritas est, 1). V Něm naleznete sílu a odvahu jít vpřed po cestách svého života, překonávat obtíže a útrapy. V Něm naleznete zdroj radosti. Kristus vám říká «Salami ō-tīkum!» – „svůj pokoj vám dávám“. Tady spočívá pravá revoluce zahájená Kristem, revoluce lásky,

obrátil se Svatý otec k přítomné mládeži poté, co neopomněl upozornit na těžkosti jejího každodenního života, nedostatek perspektiv, stability, bezpečnosti:

Ani nezaměstnaností a nejistotou se však nesmíte nechat pohnout k přijetí „hořkosladkého“ údělu emigranta, přinášející vykořeněnost a odcizení výměnou za jistější budoucnost. Máte být protagonisty budoucnosti svojí země a zaujmout svoje místa ve společnosti a v církvi,

apeloval papež na mladé lidi, aby nerozšiřovali řady libanonských exulantů. V diaspoře žije zhruba deset milionů Libanonců, zatímco v zemi samé zůstaly pouhé čtyři. Benedikt XVI. pak mladým nastínil konkrétní životní program: nereagujte na frustrace útěkem do paralelních světů drog, pornografie, sociálních sítí, mamonu. Hledejte dobré učitele a duchovní vůdce.

Buďte posly evangelia života a hodnot života. Odvážně odporujte všemu, co jej neguje: interrupcím, násilí, odmítání a pohrdání druhými, nespravedlnosti a válce. Budete-li takto jednat, rozšíříte kolem sebe pokoj. Nejsou snad „tvůrci pokoje“ těmi, které nakonec obdivujeme nejvíce? Ježíš přemohl zlo nikoli pomocí jiného zla, ale tím, že jej vzal na Sebe a zničil jej na kříži láskou žitou až do konce. Objevit skutečné odpuštění a Boží milosrdenství vždy umožňuje začít nový život. Není snadné odpustit. Boží odpuštění však dává sílu k obrácení a radost odpustit. Odpuštění a smíření jsou cesty pokoje a otevírají budoucnost.

Svatý otec neopomněl pozdravit přítomné muslimy a mladé, kterým se podařilo přijet ze Sýrie. Řekněte doma, že papež nezapomíná na vaše utrpení. Nastal čas, aby se muslimové a křesťané společně zasadili o ukončení válek a násilí, zdůraznil Benedikt XVI. V závěru své promluvy pak mladým lidem připomněl, že rovněž jim je určena apoštolská posynodální exhortace pro Blízký východ. A citoval zároveň slova svatého Pavla Korinťanům o listu, vepsaným Duchem živého Boha do lidských srdcí (2 Kor 3,2-3).

Také vy, drazí přátelé, můžete být živým Kristovým listem. Tento list nebude psán perem na papíře. Bude to svědectví vašeho života a vaší víry.

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy Benedikta XVI. k mladým lidem je ZDE

Zatímco mladí pokračovali ve večerním programu ve stylu Světových dní mládeže, Svatý otec se odebral do kaple Nanebevzetí Panny Marie v patriarchálním paláci ke krátké společné modlitbě s katolickými patriarchy Libanonu. Soukromou večeří na apoštolské nunciatuře v Harisse se uzavřel druhý den 24. zahraniční apoštolské cesty Benedikta XVI.

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Benedikt XVI. v Libanonu – 2. den.