Paraša KI TAVO (Dt 26,1 – 29,8)

Ohodnoťte článek

26,2

ולקחת מראשית כל פרי האדמה אשר תביא מארצך אשר ה‘ אלוקיך נותן לך.

Vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh….   Jádrem přikázání o prvotinách je, aby jsi zavrhl ve svém srdci myšlenku, že hojnost, které se ti dostalo, je plodem „tvé země“, ale aby si uvědomil, že je plodem Hospodina, který ti tuto zemi dává. (Podle díla Akeda)

 Všemohoucí vešel do sadu s národem synů Izraele a vidí zralý fík, vhodný k přinešení prvotin. Zralý plod je podobný třináctiletému chlapci nebo dvanáctiletému děvčeti kteří dospěli do věku plnění přikázání – micvot. Toto jsou také prvotiny. Hospodin si nejen přeje, ale i vám přikazuje, abyste je, své prvotiny vychovávali v duchu Tóry a k plnění micvot. Tak se naše děti podobají prvotinám, jako bychom je přinášli do Chrámu. (Podle Likutej sichot)

 Ovoce, které naši předkové přinášeli do Chrámu se neobětovalo na oltáři, ale dávali ho knězi (kohenu) k jídlu. Tímto se učíme, že smyslem lidského života není zcela z něj vyloučit hmotné blaho nebo se úplně odříci materiálního světa (gašmiut), ale vnést do onoho hmotného blaha a světa opravdovou svatost.

Například na rozdíl od katolického duchovního, po němž žádá církev zcela se odříci manželství, tedy života s ženou a plození dětí (celibát), a naopak celou svou lásku soustředit na službu Ježíšovi. Judaismus považuje takový přístup za nesprávný a proti přírodě. Vždyť první přikázání – micva, kterou dostalo celé lidstvo bez rozdílu, bylo Boží přikázání „Ploďte se a množte se a naplňte zemi…“ (Gn 1,28). Člověk má žít v souladu nejen s přirozenými zákony, ale do svého přirozeného života vnést svatost (keduša) a plnit Boží přikázání – micvot tak, jak nám je Hospodin určil ve své svaté Tóře. Cílem lidského života není askeze, ale jeho mnohostranné naplnění jak z materiálního pohledu, tak i z duchovního, který nám Tóra jasně stanovuje.