Košer restaurace Šalom

Košer restaurace Šalom 5.00/5 (100.00%) 3 ohodnocení

Když jsem v březnu tohoto roku psala o košer restauracích v Praze, nechtěla jsem psát podrobněji o restauraci Šalom, připadalo mi nefér psát o restauraci, kde dochází k personálním změnám a kde tehdy nebylo jasné kam bude směřovat a co se vlastně změní. Nyní po půl roce lze napsat, že Pražská Židovská obec má místo, kde se její členové a hosté  mohou najíst na úrovni a v prostředí, které je jedinečné. Samozřejmě je to spojené pro někoho s nepříjemným „výslechem“ ochranky, ale s tím se v současné realitě asi nedá nic dělat. Odměnou je jídlo na opravdu dobré úrovni a připravené s tím, čemuž se tak pěkně v jidiš říká sejchl a nešome, v překladu něco jako s rozumem a duší. Zejména je třeba ocenit, že nový vedoucí ví, že šabaty a svátky jsou v životě židů mimořádné události a proto je třeba jim věnovat mimořádnou pozornost. Podle toho také jídla o letošních svátcích vypadala a chutnala. Až tak, že jsem si představila, jak legendární šéfka košer jídelny pani Hoffe z.l. se svým obvyklým ironickým úsměvem říká: „No dělá to ten mladík dobře, es hat Niveau“ (má to úroveň).  Musím se přiznat, že mě okouzlily předkrmy, které jsou zjevně připravovány pod taktovkou nového vedoucího kuchyně, jsou vtipné, lehké nové a mají šmrnc. Domnívám se, že menu které, bylo servírováno například o svátku Sukot mělo skutečně úroveň svátečního jídla pro velmi milé hosty. Navíc se podařilo zohlednit to, že sváteční večeře byla  poněkud pozdní a proto zeleninová polévka – vegetariánský boršč  a pečený losos byly tou správnou volbou. Také masový předkrm – tenké plátky vařeného hovězího jazyka naaranžované se zeleninou a dresinky nezatížil, a samozřejmě byl dostačující pro splnění svátečního příkazu jíst maso. Moučník, jaký nikdo nečekal a který musel okouzlit každého vlastně ani moučníkem nebyl, ale spíš sladkou tečkou, či spíš vykřičníkem – hruška vařená ve víně podávaná se sojovou, t. j. parve šlehačkou. Taková jídla servírvaná o šabatech a svátcích by měla přilákat zpět do jídelny ty členy, kteří na ni z různých důvodů zanevřeli. Má to však jeden háček a to ten, že obědy či večeře na svátek je třeba předplatit, protože halacha zakazuje o sobotách a svátcích manipulovat s penězi. Problém je, že předplatit jídlo lze pouze v úředních hodinách pokladny na ŽOP, což se zase lidem, kteří chodí do práce nemusí vždy hodit. Domnívám se, že v dnešní moderní době by měla existovat možnost oběd si předplatit prostřednictvím internetu. Je to jistě technicky náročnější, ale přesto si myslím, že mnozí mladší členové by na šabat a o svátku do jídelny přišli, aby se setkali se svými přáteli a pokud nechodí do synagógy, alespoň se tímto způsobem nadechli atmosféry šabatu. A protože nás staré přísloví učí, že láska prochází žaludkem, možná by současná renesance židovské jídelny pomohla i k upevnění vztahu mezi členy a židovskou pospolitostí jako takovou. Snad změny v jídelně jsou předzvěstí i jiných, zejména generačních změn v židovské komunitě.