Paraša LECH LECHA (12,1 -17,27)

Ohodnoťte článek

Touto parašou začíná prehistorie našeho národa. Paraša pojednává o našem praotci Abrahamovi, který ve věku 75 let opouští na Boží příkaz svou vlast, Mezopotámii a město Cháran, aby časem překročil Jordán a vstoupil do kenaánské země, kterou mu a jeho potomkům  Hospodin zaslíbil.

Abraham עובר – přechází z východního běhu Jordánu na západní,  a od této chvíle jej nazýváme אברהם העברי (Abraham ha-ivri), Abraham přešedší řeku Jordán. Odtud máme též slovo עברי (ivri) , což také přkládáme jako Hebrejec nebo v ruštině ještě bližší originálu: jevrej. Dále pak máme název pro moderní hebrejštinu: עברית (ivrit).

Kromě toho v Achnatonově (asi 1359-1342 př.o.l.) archivu jeho hlavního města Achetatonu, v nynější egyptské el-Amarně, se našly dopisy-hliněné tabulky kenaánských králů, kteří prosí faraona o pomoc proti kočovným kmenům ohrožujícím jejich městské státy, které nazývají „Apiru“ nebo „Habiru“, což připomíná název „ivri“.

12,3

אברכה מברכיך ומקללך אאר

Požehnám těm, kdo žehnají tobě, a kdo tě proklínají, ty budu zlořečit.

Proč u požehnání je nejdříve „požehnám těm“ a teprve potom „kdo žehnají tobě“ a proč u zlořečení stojí nejdříve: „a kdo tě proklínají“ a teprve potom: „ty budu zlořečit“?

Protože Bůh spojuje dobrý úmysl s činem, ale zlý úmysl – myšlenku Hospodin se zlým činem nespojuje. To objasňuje i pořadí slov ve verši: Hospodin požehná ty, kteří teprve mají v úmyslu žehnat Abrahamovi, ale Hospodin bude zlořečit pouze ty, kteří již svými ústy Abrahama opravdu proklínali. Hospodin nebude zlořečit ty, kteří měli pouze v úmyslu proklínat Abrahama, ale dosud tak neučinili. (U nich je naděje, že ještě ve svém srdci přehodnotí své špatné úmysly).  (Podle díla Kli jakar pražského rabína Šeloma Efraima Luntschitze, asi 1540-1619)

12,3

ומקללך אאר ונברכו בך כל משפחות האדמה

A kdo tě proklínají, ty budu zlořečit, v tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.  Ačkoli v tobě dojdou všichni požehnání, přesto se najdou lidé, kteří tě budou proklínat. Není světla bez stínu, ale světlo zůstane světlem, kdežto stín časem zmizí. (Neznámý učenec)

 Lidé uvidí, že ti, kteří Abrahama žehnají, jsou sami Hospodinem požehnáni a ti, kteří jej proklínají, jsou prokleti. Bude potom samozřejmé, že se bude zvyšovat počet těch, kteří budou Abrahama žehnat, aby sami byli Všemohoucím požehnáni a tak bude rapidně klesat počet těch, kteří budou Abrahama proklínat, neboť tito lidé se budou bát prokletí, které na sebe tímto svým činem přivedou.   (podle díla Mešech chochma rabína Meira Simchy ha-Kohena z Dvinska, 1843-1926)

Jedna myšlenka na “Paraša LECH LECHA (12,1 -17,27)”

  1. Já jsem se o „Chabirech“ dočetl v odborných komentářích k nějaké knize (snad k Sinuhetovi), a tam se uvádí, že je tato podoba, pravděpodobně, čistě náhodná. A bylo by to jen dobře, jelikož se o nich v zmiňovaném archivu hovoří jako o banditech, co ohrožují cesty a podnikají loupežné přepady apod.

Komentáře nejsou povoleny.