Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9)

Ohodnoťte článek

25,21

ויעתר יצחק לה‘ לנוכח אשתו כי עקרה היא…

Izák prosil Hospodina za svou ženu, protože byla neplodná…

Izák byl velmi skromný a co se jeho zásluh týkalo, považoval je za malé, než aby kvůli nim Hospodin jeho prosbu (modlitbu) vyslyšel. Proto se modlil za svou ženu, jejíž zásluhy v jeho očích byly mnohem větší než jeho. Tedy svou modlitbu Hospodinu podpořil Rivčinými zásluhami. Verš dále pokračuje slovy: ויעתר לו ה‘ – Hospodin jeho prosby přijal. I když výslovně Tóra uvádí pouze prosbu Izákovu, v níž prosí Hospodina za svou ženu, aby otěhotněla. Je téměř jisté, tak to vysvětluje komentátor Raši, že i Rivka se úpěnlivě modlila k Hospodinu. Izák stál v jednom rohu stanu a modlil se a Rivka stála v druhém rohu a prosila Všemohoucího o totéž. Proč Všemohoucí nevyslyšel Rivčinu prosbu (modlitbu), ale Izákovu modlitbu vyslyšel?

Raši nám vysvětluje, že nelze srovnávat sílu modlitby spravedlivého – Izáka, který je synem spravedlivého – Abrahama se silou modlitby spravedlivé – Rivka, dcery hříšníka – Betuela (viz traktát Jevamot 64a).

Zde vidíme též jednu ze zásad naší víry, kterou je „zásluha otců – זכות אבות“. Bůh nejen vidí zásluhy jednotlivce, ale přičítá mu k dobru i zásluhy jeho předků. Proto vyslyšel Hospodin Izákovu prosbu a ne Rivčinu. Prosby (modlitby) manželů byly shodné, takže čí prosbu  Hospodin vyslyšel, není tak důležité, jako že ji vyslyšel a Rivka otěhotněla.

Také to, že naši předci po čtyřicetiletém putování Sinajskou pouští obsadili zaslíbenou zemi, bylo také díky זכות אבות – zásluhám praotců Abrahama, Izáka a Jákoba a díky velkým zásluhám našeho učitele Mojžíše. Tedy ne vše bylo pouze dílem Jehošuovy vojenské strategie.

25,28

ויאהב יצחק את עשו כי ציד בפיו ורבקה אהבת את יעקב

Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rivka milovala Jákoba.

Izák byl bezúhonnou čistou obětí (viz 22. kap.), jeho otec Abraham se staral o to,, aby jeho syn byl ušetřen všech špatných vlivů a  pokušení světa. Proto měl Izák za to, že všichni smýšlejí jako on, všichni jsou tak svatí a čistí. Například měl za to, že se jedná o upřímný dotaz, když se ho Ezau ptal, jak se odděluje desátek ze soli a jak z plev. Naopak, pomyslel si, jak je Ezau zbožný a chce plnit micvu oddělování desátků. Tak mu prostě vysvětlil, že ze soli a plev se desátek neodděluje. Proto ho miloval více než Jákoba. Rivka však znala velmi dobře jak to ve světě chodí, neboť se narodila v rodině, kde přetvářka a klamání bližních bylo jaksi v krvi. Ne nadarmo byl jejím bratrem Aramejec Lában, který se později bude snažit podvést a oklamat jejího syna a svého synovce Jákoba. Rivka si proto oblíbila Jákoba, neboť věděla, že on je opravdu zbožný a upřímný, kdežto Ezaua měla díky svým zkušenostem z domu „přečteného“.

(Podle rabiho Naftali Zvi Horowitze z Ropczyc, 1760-1827)

1 komentář u „Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9)“

  1. Nic proti „zásluhám otců“, i když to není moc fér, ale zrovna v Rivčině příběhu bych je nehledala. Já to vždycky viděla tak, že Rivka se za dítě třeba vůbec modlit nemusela – ostatně, není důvod, aby to nebylo zapsáno, pokud by tak činila, když je naopak níže zapsáno, že se na Hospodina obrací a to dost znepokojena, co se to v ní děje… Ono je hodně žen, které děti nechtějí, aniž by si to tlakem okolí vůbec přiznaly. A to by taky korespondovalo s jejím pragmatickým, ne obvykle „mateřským“ přístupem k oběma chlapcům, jak je popsáno a vyloženo níže.

Komentáře nejsou povoleny.