Šestý den vojenské akce Oblakový sloup

Ohodnoťte článek

בא להרגך, השכם להרגו  –  Jde –li tě někdo zabít, vstaň a zab ho. Těmito slovy učenců (Bemidbar Rabba 21:4, Sanhedrin 72a, Berachot 58a) lze do určité míry charakterizovat akci Oblakový sloup עמוד ענן, která začala ve středu 14. listopadu. Toho dne v 16 hodin byl dán rozkaz k zneškodnění „náčelníka generálního štábu“ Hamásu Ahmeda Džabarího. Rozkaz byl splněn a jeden z arciteroristů, který mimo jiné organizoval únos izraelského vojáka Gilada Šalita, byl zabit přesným zásahem izraelské rakety. Tímto úspěchem IDF začala akce Oblakový sloup. Dříve se měl Ahmed Džabárí vyjádřit, že jeho životním snem je stát se šahídem. Izraelská armáda mu tento jeho sen splnila, proto nevidím logiku v nynějším trvrzení Hamásu o povinnosti pomstít Džabarího smrt.

15. srpna 2005 se začal uvádět v život Šaronův plán jednostranného stažení izraelských osad a jejich obyvatel z Pásma Gazy. K 11. září 2005 nebylo v Pásmu Gazy jediného izraelského osadníka ani vojáka. Do té doby hlavním terčem raketových a minometných útoků Palestinců byly právě židovské osady a potom též oblast izraelských příhraničních sídel. Po jednostranném stažení Izraelců z Pásma Gazy nebyl již žádný důvod k teroristickým akcím Palestinců, které dosud někteří označovali za „národně-osvobozenecký boj palestinského lidu proti izraelské okupaci Gazy“. Stal se však opak. Terčem pro teroristické útoky Hamásu, Džihádu a jiných teroristických band operujících z území Pásma Gazy staly již jen civilní cíle v izraelském příhraničí. Nebylo dne, týdne, měsíce, aby na jihoizraelské příhraniční vesnice, kibucy či na města Aškelón, Ašdod, Sderot, Ofakim nebo dokonce Beer Ševu nedopadaly kasámy, kaťuše a minometné granáty. Milion obyvatel jihoizraeských vesnic a měst žilo v neustálém stresu mezi ulicí, bytem a krytem, pokud se jim během několika vteřin podařilo se do něj dostat. Tato beznadějná situace vyústila koncem roku 2008 v operaci Lité olovo – עופרת יצוקה, která trvala do 18. ledna 2009. Operace přinesla obyvatelům izraelské příhraniční oblasti na určitou dobu klid, který tak jako tak byl narušován občasnými padajícími „kapkami“ kasámů a kaťuší. Bezpečnostní situace jihoizraelských příhraničních oblastí se postupem času začala opět zhoršovat. Letos jsme se opět ocitli v situaci podobné, jaká byla před zahájením operace Lité olovo v prosinci 2008. Kalich trpělivosti nejen vlády, ale i milionu izraelských civilistů, kteří byli denodenně pod palbou palestinských kasámů, přetekl.  Likvidací Ahmeda Džábariho začala akce Oblakový sloup, která pokračuje šestým dnem. Během akce (do sobotní půlnoci mezi 17. a 18. listopadem) dopadlo na izraelské území 501palestinská raketa, z nichž 29 do obydlených oblastí. Protiraketový obranný systém „Železná kupole“ jich ještě ve vzduchu 267 sestřelil. Celkem tedy Hamás a Džihád vystřelili do konce soboty na Izrael 768 raket. Pouze za neděli (18.11.) vystřelili Palestinci z Gazy na Izrael 120 raket.

IDF při tom zaútočil na 950 nepřátelských cílů. Podle palestinských zdrojů zahynulo při izraelských útocích do konce soboty 15 příslušníků vojenského křídla Hamásu. Izrael se snaží o „čisté chirurgické“ útoky, při nichž nemá být zasaženo civilní nevinné obyvatelstvo. („Nevinné civilní obyvatelstvo“ je též problematický termín, neboť po prvních svobodných volbách, které proběhly v červnu 2007 v Pásmu Gazy, drtivá většina jeho obyvatel dala hlas Hamásu. Za své rozhodnutí by neměli být Gazané zodpovědní? ). Narozdíl od Hamásu a Džihádu, kteří mají eminentní zájem na co největším počtu obětí z řad civilního izraelského obyvatelstva, jak to sami jejich mluvčí uvedli a jak to také každou minutu dokazují střelbou svých raket na civilní izraelské cíle. V tom se přístup IDF a Hamásu diametrálně liší. Problém však je i v tom, že Hamás a Džihád, jak je jejich pradávným zvykem, si opět dělají z civilního obyvatelstva „živé štíty“. Mnohé odpalovací raketové rampy se nacházejí v rodinných domech nebo sklady raket a výbušnin v mešitách. Tako se opravdu může stát, že při likvidaci raket zahynou civilisté.

Z vojenskéh hlediska je možné úspěšně vést akci tak, jak ji dosud IDF vede, t.j. ze vzduchu „chirurgicky“ likvidovat vůdce teroristů, ničit odpalovací rampy teroristů atp. Tyto akce IDF způsobují obrovské škody Hamásu a ostatním teroristickým skupinám v Gaze, ale nezpůsobí jim smrtelný úder. Smrtelný úder Hamásu a jemu podobným může způsobit pouze rozsáhlá pozemní vojenská akce a fyzické obsazení úzermí nepřítele spolu se zničením většiny jeho arzenálu, který se tam nalézá. Aby však během pozemní akce IDF bylo na palestinské straně co nejméně civilních obětí, je nutné zahájit akci v prostoru s co nejmenším počtem civilistů. Jedna z možností je všemi dostupnými prostředky vyzvat civilní obyvatelstvo k tomu, aby například do 24 či 48 hodin opustilo určitý prostor. Pak zahájit ještě taktické bombardování vymezeného prostoru a nakonec záhájit za stálé podpory letectva pozemní ofenzívu a ničit hnízda ozbrojeného odporu tanky a dělostřelectvem.

Každý zkušený velitel vám řekne, že pokud neobsadíte to či ono území, vaše vojenská převaha je diskutabilní. Jedině pokud bude území Gazy pod úplnou kontrolou pozemních sil IDF, je naděje, že Hamás spolu s Džihádem vyvěsí bílý prapor. V opačném případě to bude opět jakési příměří, kterých bylo již nespočet, jakási časově omezená hudna či tahadíja do doby, než si opět Hamás vylíže rány, propašuje z Íránu či pod přimhouřenýma dobráckýma očima egyptského prezidenta Morsího přiveze ze Sinajského poloostrova další „mírové holubičky“ krátkého a středního doletu a vše se bude opakovat.

Naši levicoví intelektuálové, např. dr. Jossi Beilin či předsedkyně strany Meretz Zehava Gal’on a mnozí další říkají, že bychom měli být pragmatičtější a pružnější a uzavřít nyní s Palestinci mír, vždyť mír se uzavírá s nepřítelem. Až na to slůvko „nyní“ mají pravdu; mír opravdu uzavíráme s nepřítelem. Nejdříve je ho však třeba porazit a poté s ním dohodnout podmínky, za nichž budu ochoten s ním žít v míru. Opravdu by našim izraelským, ale i světovým „mírotvorcům“ neškodilo se poučit u starých Římanů. PAX ROMANA (termín zavedený britským historikem 18. stol. Edwardem Gibbonem) je jediný typ míru, který je možno v současné době s Palestinci uzavřít.

2 komentáře u „Šestý den vojenské akce Oblakový sloup“

  1. Jsem moc ráda, že se autor článku nerozpakuje použít termínu Pax Romana, kteréžto období není přo Izrael příliš milé: je tak dál, používejme, co je obecně platné bez ohledu na nějakou „korektnost“! Nicméně, i kdyby se zvolila podobná taktika, jako tenkrát za „Císařů pánů“, obávám se, že by stejně nefungovala, ony totiž ty ostatní poražené národy nakonec svrchovanost Říma tak nějak vnitřně uznali, protože žili sami za sebe a chtěli si prostě zachránit krk, kdežto tenhle okolní národ, o němž je řeč, není sám za sebe, má média a ještě vzdálenější národy, které anižby věděli co se tam děje, plácají ústy v jejich prosěch, jen aby byli zajímaví, moderní a děsně tolerantní. No a v neposlední řadě je snad i baví umírat…

  2. MÍR…MÍR…MÍR…. NIKDY NEBYL A NEBUDE!!! VÁLKA.. HLAD.. MOR…ZESILUJÍCÍ PŘÍRODNÍ DIVY UKAZUJÍ NA PRST (JHVH). OTÁZKOU JE ZDA SI TO ZEMĚ A LIDÉ UVĚDOMUJÍ. NIC NENÍ NÁHODA!! JE JEN JEDINÁ SÍLA KTERÁ ŽENE PŘED SEBOU ROK 2018.,,VYDRŽET“ A NEBÁT SE..:))OO
    SATNEK FRANTISEK FANUEL 😎

Komentáře nejsou povoleny.