Sociální problematika před volbami – diskuse na Haifské univerzitě

Ohodnoťte článek

 043Další z předvolebních akcí, které se uskutečnily na akademické půdě Haifské univerzity bylo úterní (14.1.) odpolední setkání s Mikim Rozentalem, jedním z kandidátů na poslance Knesetu za Stranu práce.

Miki Rozental (nar. 1955) je novinář a redaktor, který byl mimo jiné i jedním ze zakladatelů dnes již neexistujícího populárního listu „Chadašot“. S Rozentalem se kromě studentů sociální práce setkali i dobrovolníci působící v projektu „Společně za přerušení řetězu chudoby“.

Miki Rozental v úvodu přirovnal stav současných ekonomických vztahů v Izraeli k darwinistické džungli, kde silnější a rychlejší vítězí a zničí slabšího konkurenta. Připomměl, že situace nebyla kdysi taková, jako nyní. Byly doby, kdy stát cítil povinnost se o své občany postarat. Izrael byl světoznámý společností, kde nebylo propastných sociálních rozdílů a kde panovala vzájemná solidarita. Označil to za jakousi nepsanou „dohodu“ mezi státem a jeho občany. Zhruba před třiceti lety byla tato „dohoda“ ze strany státu porušena. Vítězstvím Likudu  v roce 1977  začala nová epocha, která po téměř třech desítkách let  přerušila vládu strany Mapai (Strana pracujících země Izraele, budoucí Strana práce).  Jejím souputníkem byl a zůstal Histadrut (Všeobecný odborový svaz). Likud razil politiku svobodného trhu a zasazoval se o maximální omezení zásahů státu do ekonomických mechanismů. To znamená postupný konec tzv. sociálního státu. Prioritou Likudu bylo a je prosazovat neoliberální hospodářskou politiku a s tím i spojenou privatizaci státních či polostátních společností a privatizaci přírodního bohatství Izraele (např. těžba fosfátů z Mrtvého moře). Kromě toho stát privatizuje i služby, které dosud poskytoval občanům bezplatně nebo za symbolický poplatek. Privatizace služby prodražuje, neboť soukromé společnosti, které je nyní místo státu poskytují, mají zájem na stále vyšších ziscích. Privatizace se nevyhnula ani školství a lékařské péči, která sice ve své nejzákladnější podobě je zdarma (neplatí se ani regulační poplatek u rodinného lékaře a pacienti v izraelských nemocnicích nepřispívají ze svého na stravu), ale na druhou stranu vzkvétá trh různých soukromých zdravotních připojištění, které zvyšují náklady pacientů. Podobně je to i s léky, kdy se každoročně zvyšuje manipulační poplatek za každý lék na předpis. Dnes můžeme říci, že kvalitní školství a lékařská péče se stávají doménou bohatých vrstev. Strana práce je sice za svobodný trh, ale též za sociální stát. Tak lze stručně charakterizovat Rozentalovo vystoupení, po němž mu přítomní začali klást otázky.

Jednou z otázek byla i ta, že pokud Strana práce ve volbách zvítězí, odkud získá prostředky na sociální projekty, které si vytkla za cíl. Miki Rozental odpověděl, že především v procentním zvýšení tantiém, které odvádějí soukromé společnosti státu za využívání národního bohatství (například těžba fosfátů a zemního plynu). Proč takové společnosti platí 4 až 6 procent ze zisku, když by mohly státu odvádět například 10 až 25 procent. Dále Rozental vidí velké rezervy v rozpočtu na obranu a ve snížení přebujelé administrativy ve státní správě.

Na otázku, jak Strana práce chce řešit akutní nedostatek sociálních bytů pro ty, kdo na ně mají nárok, a jak chce oživit prakticky mrtvou výstavbu bytů na pronájem mladým párům, Rozental odpověděl, že jedna z možností je dohoda mezi Židovským národním fondem – קרן קיימת לישראל (KKL), který je majitelem půdy a Izraelskou pozemkovou správou, aby se půda pro výstavbu takových bytů pronajímala (zákon ji zakazuje prodat) jen takovým developerům , kteří se zaváží na ní postavit právě takové byty a ne byty, které pak s mnohonásobným ziskem prodají do soukromého vlastnictví. Je nutné též stavět sociální byty ve městech a ne pouze v odlehlých místech periferie (Ofakim, Dimona atp. ), kde v současnosti nejsou téměř žádné pracovní příležitosti.

Na otázku, zda si myslí, že předvolební propaganda stran může vážně ovlivnit či přímo změnit preference voličů, odpověděl Rozental, že ve většině případů nikoliv. Uvedl, že byl na předvolebním setkání v Ofakim, kde si občané stěžovali na těžkou ekonomickou situaci, na nedostatek práce, na nemožnost udržet při životě malé a rodinné podniky atp. Když se jich zeptal, kdo podle nich nese za takový neutěšený stav zodpovědnost, odvětili mu, že Bibi Netaniahu. Poté se jich zeptal, koho budou volit, a většina přítomných odvětila, že Bibiho Netanjahua. Z tohoto příkladu vidíme, uvedl Rozental, že tu většinou lidé nevolí toho, kdo jim chce třeba pomoci, ale volí emocionálně-srdcem nebo volí tak, jak tradičně volila jejich rodina či rodinný klan nebo také v arabských vesnicích podle toho, jak volí šejch či muchtar. Mnozí volí podle této rovnice: „V naší rodině jsme volili Likud, tak i já volím Likud (Stranu práce, Balad, Židovský domov….).“

Setkání bylo zajímavé, byť postoje Strany práce jsou všem víceméně známy. Šlo především o to, osobně poznat a  slyšet názory člověka, který bude zvolen s největší pravděpodobností poslancem Knesetu (číslo 12 na kandidátce). Bude zajímavé sledovat,  jak  se on sám postaví  k ekonomickým problémům prostých občanů země bez ohledu na jejich národnost, náboženství a politické přesvědčení.

Sociální problematika před volbami - diskuse na Haifské univerzitě

Sociální problematika před volbami - diskuse na Haifské univerzitě

Sociální problematika před volbami - diskuse na Haifské univerzitě

Týden voliče v Haifské univerzitě – 1. část předvolebního seriálu

Týden voliče v Haifské univerzitě – II. – 2. část předvolebního seriálu

Týden voliče v Haifské univerzitě II. – odpoledne – 3. část předvolebního seriálu

Týden voliče v Haifské univerzitě III. – otázky školství – 4. část předvolebního seriálu