Amos Jadlin: Írán může mít jadernou bombu do 4 až 6 měsíců

Ohodnoťte článek

Amos JadlinÍrán má vše, co potřebuje k výrobě jaderné zbraně během 4 až 6 měsíců. Uvedl to předevčírem generálmajor (v záloze) Amos Jadlin (Amos Yadlin, עמוס ידלין), bývalý ředitel izraelské vojenské zpravodajské služby Aman (אגף המודיעין) a současný ředitel Institutu pro národně-bezpečnostní studia (Institute for National Security Studies, INSS, המכון למחקרי ביטחון לאומי) Telavivské univerzity. Prohlásil také, že občanská válka v Sýrii je ze strategického hlediska pozitivem.

Írán se připravuje na závěrečný jaderný sprint

„Írán v posledních dvou letech dokončil komponenty, které.. mu dávají vše potřebné k výrobě jaderné zbraně, jakmile se k tomu rozhodne,“ řekl Jadlin.

Pouhé 4 až 6 měsíců by nyní Íránu stačilo k obohacení uranu na úroveň vhodnou pro vojenské využití. Islámská republika ovšem nechce za současného klimatu tuto „poslední strategickou míli“ riskovat a usiluje nyní jen o její co největší zkrácení. Se zahájením poslední fáze vývoje čeká íránské vedení na krizi a následný pokles mezinárodní pozornosti.

Amos Jadlin upozornil, že neví, proč došlo ke změně Izraelem vytyčené „nepřekonatelné hranice“ z ministrem obrany Ehudem Barakem uvedených 3.000 centrifug v podzemním zařízení ve Fordo, kde jich nyní Írán má 2.700, na premiérem Netanjahuem definované „dostatečné množství uranu k výrobě bomby.“ Dodal nicméně, že Írán může tuto hranici překročit „kdykoliv, jakmile se k tomu rozhodne.“

Pokud by si Izrael musel vybrat mezi Íránem s jadernou bombou a bombardováním Íránu, Jadlin by byl pro druhou možnost. „Pokud je nedokážeme zkrotit, když nemají jadernou zbraň, jak by mohli být zkroceni, až ji mít budou?“

„Jsem si jistý, že neodpálí jadernou bombu ve chvíli, kdy ji získají, ale možnost, že k tomu může dojít v důsledku chybného vyhodnocení a nedostatku stability – to není možnost, kterou lze ignorovat. Raketa doletí z Teheránu do Tel Avivu za 7 minut a pokušení k prvnímu úderu je velké,“ uvedl.

Generál Jadlin nicméně zdůraznil, že k volbě mezi uvedenými dvěma extrémními možnostmi ještě není třeba přistoupit. Vyzval naopak k mezinárodní dohodě, která by umožnila „vrátit íránské hodiny o 2 až 3 roky nazpět“ a umožnila mu „zachovat si tvář umožněním symbolického obohacování uranu.“

Írán je podle Amose Jadlina na rozdíl od Severní Koreje, která je „čínskou loutkou“, skutečnou hrozbou národní bezpečnosti USA. Pokud by se Izrael rozhodl na Írán udeřit, byla by íránská reakce, k níž by nepochybně došlo, „promyšlená a omezená.“

Vývoj v Sýrii je strategicky pozitivní

Co se týče Sýrie je třeba zničení „moderní ohromné armády“ považovat za „pozitivní strategický vývoj“, který převažuje i nad nebezpečím z poklesu kontroly syrského státu nad územím u severní hranice Izraele.

Amos Jadlin zmínil 5 možných výsledků syrské občanské války: 1) Bašár Assad si více neznepřátelí Turecko a Izrael a udrží si ruskou ochranu a podaří se mu udržet u moci, 2) občanská válka bude „pokračovat navždy“, 3) Sýrie se rozpadne na tři státy: alavitský, sunitský a kurdský, 4) vznikne stát ovládaný převážně sunity, 5) dojde k „úplnému rozpadu“ suverenity země, která se stane obdobou Somálska.

„Při všech těchto vývojích bude Izrael méně ohrožen, než byl před dvěma roky, kdy jsem ještě byl v čele zpravodajské služby,“ dodal.

Vztahy s Egyptem, Jordánskem a Palestinskou správou

Mírové smlouvy Izraele s Egyptem a Jordánskem Amos Jadlin označil za „pilíře národní bezpečnosti,“ které během roku 2012 byly narušeny, ale pozitivní je, že i egyptské Muslimské bratrstvo uznává, že „válčit s Izraelem je kontraproduktivní.“ Pochválil reformy krále Abdalláha II. v Jordánsku.

Ve vztahu k palestinským Arabům doporučil Izraeli předložení „slušné a morální nabídky,“ tak aby získal „morální oporu.“ Pokud by Palestinci odmítli, mohl by je Izrael obvinit z odpovědnosti za krach jednání a „jednostranně vytvořit hranice.“

Bývalý ředitel vojenské zpravodajské služby prohlásil, že z jednostranného stažení z Gazy v roce 2005 si Izrael musí vzít 3 hlavní poučení: 1) musí zachovat kontrolu nad údolím Jordánu a bránit pašování zbraní do Judeje a Samaří, 2) stažení by mělo být až k bezpečnostní bariéře a mělo by být podnětem k dalšímu jednání, 3) Izrael by měl usilovat o maximální koordinaci.

Mírová smlouva s palestinskými Araby nebo dokonce i směřování k jejímu uzavření by Izraeli umožnilo sblížení se sunitským světem včetně Turecka v rámci kampaně proti Íránu.

Ohledně trvalého míru je nicméně Amos Jadlin skeptický. Prohlásil, že konflikt má „stoletou historii a bude hlavním tématem v dalších sto letech.“

Jadlinova vyjádření jsou součástí výroční zprávy Institutu, která se zabývá také erozí mírových smluv Izraele s Egyptem a Jordánskem, diplomatickým a mediálním bojem proti delegitimizaci Izraele a vztahu vůči palestinským Arabům a jejich autonomii.

Strategic Survey for Israel 2012-2013 Tel Aviv: Institute for National Security Studies, 2013 – na webu INSS (anglicky)

Jedna myšlenka na “Amos Jadlin: Írán může mít jadernou bombu do 4 až 6 měsíců”

  1. Doufání, že Írán uzavře nějaké mezinárodní dohody, začne obohacovat uran jen symbolicky a vzdá se radostného triumfu, vede podle mne jen k rozptylování koncentrace. Zatím je ještě problém, také díky oslabené Sýrii, řešitelný. (Její vnitřní problémy seslalo snad samo nebe.) Myslím, že se Egypt do konfliktu nezapojí, zdá se, že je poučen minulostí a nechce riskovat ztrátu Sinajského poloostrova. Zkrotit jaderný Írán bude později stejně nemožné, jako zkrotit jadernou Koreu. Dějiny se opakují – opět stojí svět ve stejné situaci, jako před fašistickým Německem na sklonku třicátých let. Problém Íránu mohl být ovšem vcelku pohodlně řešitelný už v samém počátku v době, když šáh prosil spojence bývalé protihitlerovské koalice o pomoc. Existuje názor, že byl Spojenými státy šáhův Írán potestán za příliš samostatnou politiku v otázce stanovení cen ropy. Rozhodně se takovéto potrestání vyplatilo a ještě vyplatí. Podobně zvláštní postoj politického vedení USA způsobil, že se v první írácké válce stáhly koaliční armády těsně před dosažením úplného vítězství, jen aby se za pár let byly nuceny za cenu dalších finančních výdajů a ztrát na životech (koho to ale zajímá) vrátit a problém s Husajnem dokončit. Nad problémem s Koreou podporovanou Čínou svět raději zavírá obě oči. I na tento problém znal svého času generál Mac Arthur dobrý lék. I tenkrát to byli politici reprezentovaní navenek tehdejším prezidentem Harry S. Trumanem, kteří měli moudřejší řešení, s jehož následky má svět zamotanou hlavu dodnes. Snad má pan Amos Jadlin pravdu v tom, že rozumnější Čína svého spojence usměrní. Je to zbožné přání. Každopádně bych řekl, že problém s Koreou velice důležitý je, i když ne přímo pro Izrael, ale snad by mohlo platit nejen: „Nepřátelé mých nepřátel jsou mými přáteli.“ ale i “ Nepřátelé mých přátel jsou i mými nepřáteli.“ Spojené státy i přes současný váhavý postoj v íránské otázce takovým přítelem Izraele jsou. Mám za to, že problém s Íránem je také důsledkem velmi laxně prováděné velmocenské politiky ze strany bývalých evropských velmocí. Angažování se Francie v Mali je toho světlou výjimkou. Mám vcelku obavu z toho, jak nyní „moudří“ vládnoucí tomuto světu v otázce Íránu rozhodnou. Jestli v těsné blízkosti Evropy nenechají vykvést další nekontrolovatelnou jadernou mocnost. Pak bych mi nezbývalo jen říci, že by svá křesla mohli klidně přenechat „bodrému vesničanovi.“ Třeba by nadělal méně škody.

Komentáře nejsou povoleny.