Manželé Menzelovi, zakladatelé izraelské kynologie

Ohodnoťte článek

Manželé Menzelovi  foto Wikipedia
Manželé Menzelovi
foto Wikipedia

Rudolphina se narodila roku 1891 ve Vídni. Vyrůstala v dobře situované židovské rodině. Kousnutí štěnětem v jejích čtyřech letech nevyvolalo stres, ale naopak veliký zájem o všechny toulavé psy v ulici a přilehlém okolí, z čehož pořádkumilovní rodiče nebyli nijak nadšeni. Zájem o psy dívku neopouští ani během studií. Na univerzitě ve Vídni získává doktorát z psychologie, biologie a biochemie. Je aktivní v sionistické mládežnické unii.

V roce 1915 po svatbě s lékařem Rudolphem Menzelem se mladý pár stěhuje do vily v Linci. V roce 1920 manželé otevírají první školu výcviku psů. Tématem je „útok, obrana, ochrana a sledování.“ Začínají také provádět společný výzkum v oblasti psychologie psů. Výcvikovými kursy v Linci prošly desítky psů. Publikované knihy a studie „psího myšlení“ jsou široce citovány a manželům pomáhají získat mezinárodní věhlas jako psovodům.  Manuál pro výcvik psů, který napsala Rudolphina Menzelová, byl přeložen do mnoha jazyků. V té době bylo několik vycvičených psů posláno do „jišuvu“ (Židovské komunity v Palestině) na obranu izolovaných osad. Již tehdy byl projekt osídlení Izraele Menzelovým velmi blízký. Výcvikovou školu v roce 1920 také navštívil vrchní vídeňský rabín a sionistický aktivista Zwi Chajes Perez a s potěšením zjistil, že psi slyší na jména a povely v hebrejštině. V centrálním sionistickém archívu lze nalézt starou rozpadající se fotografii. Na popisce stojí: „útok psa Maggie Bat Hasatan (Maggie Ďáblova dcera).“ Velmi zvláštní situace nastala v okamžicích, kdy psi nejen rakouské policie, ale později i německé branné moci slyšeli výhradně na hebrejské povely „shev“ (sedni), „artza“ (lehni) a „kum“ (nahoru).

„Dvojice židovských kynologů tak nepřímo nutí Němce mluvit hebrejsky“…postěžoval si tehdy kdosi v německém tisku. Po anšlusu (připojení Rakouska k Velkoněmecké říši) se nacisté pokusili přesvědčit oba manžele, aby zůstali a stali se součástí německé armády. Rudolphina Menzelová dostala nabídku stát se jedním z vedoucích pracovníku Vojenského ústavu pro výcvik psů. Tento ústav používal mnoho prvků výcviku, vytvořených před tím v Linci. Po obsazení Rakouska německou armádou přišel rozkaz samotného Hitlera. Manželé Menzelovi měli být luxusním vozem odvezeni a vůdce si přál, aby byli svými znalostmi k dispozici německým psovodům.  Tento rozkaz však naštěstí obdržel zástupce velitele SS v Linci, který byl rodinný přítel Menzelových.  Důstojník pomohl Menzelovým k útěku. Manžele doprovázel až do chvíle, kdy si byl jistý, že jsou již mimo nebezpečí. Roku 1938, v předvečer svátku Roš ha-šana, dosáhli manželé i s několika psy břehů Palestiny. Odměnou za záchranu obdržel později důstojník SS několik beden pomerančů. Kontakty obou manželů s „jišuvem“ však začaly dlouho před útěkem. Několik cvičených psů odešlo s osadníky do Palestiny již dříve. Dva zástupci Hagany také strávili rok na výcvikové farmě v Rakousku.

V roce 1934 přišlo také pozvání od velitele Hagany  Yaakova Pata k tříměsíční návštěvě Palestiny. První zastávkou a místem školení ve výcviku psů byl kibuc Yagur. Podobná školení proběhla v několika dalších kibucech.  Po přestěhování do Palestiny se Menzelovi usadili v kibucu Ramat Johanan, nedaleko Haify. Zde začali pořádat kurzy výcviku hlídacích a obranných psů. Později se na žádost Hagany Menzelovi stěhují na předměstí Haify Kirjat Motzkin, kde Rudolphina Menzelová zakládá institut pro studium výcvik psů.  Skupina psů při této škole se vlastně stává základem pro pozdější vznik jednotky OKEC. V průběhu dalších let se bezpečnostně orientované aktivity snižují. Institut se stává národním centrem pro čistokrevné psy. Bezpečnostní síly však stále více používají cvičené psy, např. při vyhledávání raněných vojáků. Jak napsala Prof. Menzelová, jeden dobrý hlídací pes zastoupí na stráži čtyři vojáky. Pokud hlídku doprovází dobře vyškolený pes, dokáže včas upozornit na průzkumnou četu nepřítele a zabránit tak ztrátám. Další psi jsou cvičeni k dopravě munice a také především k vyhledávání min a nástražných systémů. V době před vznikem Izraele (1948) spravují palestinské území Britové. Ti jsou v té době „kamarádi ve zbrani“ v boji proti Hitlerovi a tak žádají Menzelovi o pomoc při výcviku strážních a služebních psů. Tak se stane, že se ve vydání novin Kennel Clubu v listopadu 1944 objeví i úmrtní oznámení psa-válečného hrdiny. Jmenoval se Simmy. Tento pes se narodil v Kvucat Kinneret. Původně se jmenoval Amit a byl to jeden z prvních psů, které Menzelovi poslali na pomoc Britům. Po válce za nezávislost přichází odklon od výcviku služebních psů. V roce 1949 Menzelovi zakládají Centrum pro školení vodících psů v Kyriat Haim, které funguje až do roku 1970. Cvičí se psi na pomoc válečným veteránům i slepým civilistům. Centrum je financováno ministerstvy obrany a sociálních věcí. Manželé Menzelovi v něm pracují zdarma. Jako první vodící pes byl cvičen německý boxer, který byl před tím ve službě na izraelské vojenské základně. Tento pes byl vlastně válečný veterán s vyléčeným poraněním nohy. V této době je používána dnes již zapomenutá metoda výcviku vodících psů, kterou Menzelovi vyvinuli. Jde o lehký vozík tvaru a velikosti člověka, do kterého se cvičený pes zapřahá. Rudolphina Menzelová píše:  „Bible nám říká, abychom slepým odstranili překážky z jejich cesty. Náš slogan je v podstatě opačný: Postavte překážku na cestu slepým a tak se naučí ji překonat…“

Dr. Rudolfina Menzel v Palestině Foto archiv IDF
Dr. Rudolfina Menzel v Palestině
Foto archiv IDF

 Dodnes v Kyriat Haim na Prof. Menzelovou pamětníci vzpomínají. Byla to prý drobná, okouzlující a velmi zvláštní žena. Hovořila rychle a o psech se dokázala bavit celé hodiny. Psi a její život s manželem, to pro ni bylo vše. Manželé neměli děti ani příbuzné. Jen sami sebe a psy. A protože manželé měli stejná jména, ona oslovovala manžela „Rudy“ a on volal na manželku „Dolphy“…prozrazují pamětníci.  Kromě práce v centru Prof.Menzelová vyučuje psychologii zvířat na universitě v Tel Avivu. V roce 1966 je její jméno zapsáno do Zlaté knihy židovského národního fondu za význačný příspěvek sionistickému hnutí.

Snad všechny prameny a internetové servery věnované chovu Kanaánského psa zmiňují v hluboké úctě práci manželů Menzelových, kterou pro toto izraelské národní plemeno, pamatující biblické doby, vykonali.

V roce 1968 vychází kniha „Psi, kočky a další přátelé“ (v hebrejštině), kde Prof. Menzelová píše:  „Od dětství se přátelíme se zvířaty. Zvíře ale nemá být rozmazlovaná hračka, či panenka. Přátelství znamená žít společně, mít společnou práci a vzájemné porozumění. Přátelství se psy je nejvhodnější způsob, jak se přiblížit světu zvířat.“

Manželé Menzelovi
Manželé Menzelovi

V roce 1959 píše Rudolphina Menzelová svému příteli: „Splnili jsme všechny naše dětské sny během života. Podařilo se nám zbavit se žalu, hanby. Stali jsme se novým, stabilním a zdravým národem. Vše, co žije kolem nás, mladí lidé, ovocné sady, obydlí, obsahuje část naší práce… Nikdo by si nemohl přát více…“

Prof.Rudolphina Menzelová umírá nedlouho po svém manželovi v roce 1973.

Zkráceno, psáno pro Svět psů 11/2011