Paraša Emor (Lv 21,1-24,23)

Paraša Emor (Lv 21,1-24,23) 4.92/5 (98.33%) 12 ohodnocení

1 toraParaša Emor začíná slovy: ויאמר ה‘ אל משה אמר אל הכהנים בני אהרן ואמרת אלהם….
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Mluv ke kněžím, synům Árona, a řekni jim…..“ Komentátor Raši na základě talmudického traktátu Jevamot 114a objasňuje Hospodinův příkaz „mluv ke kněžím“, t.j. upozorni dospělé na to, co se týče dětí. To jest Dospělí mají povinnost se starat o to, aby děti neporušovaly Zákon. Máme-li tato slova pojmout v širším měřítku, jedná se o povinnost dospělých učit děti dodržovat přikázání – micvot. Výchova dětí – חינוך ילדים je jednou ze základních povinností judaismu po všechna pokolení od Abrahama až do dnešních dnů.

Dále pokračuje paraša tím, že kněz je svatý a proto se nesmí poskvrnit (rituálně znečistit) svou fyzickou blízkostí k zemřelému, což je např. při omývání zemřelých (tahara), účast v pohřebním průvodu (levaja) a ani při samotném pohřbu zesnulého (kvura). Jedině, jak Tóra učí, může se poskvrnit u nejbližších rodinných příslušníků, kteří zemřeli (21,1-3). Velekněz neboli kohen ha-gadol se nesměl poskvrnit ani u svých svých zemřelých nejbližších rodinných příslušníků. Dodnes také platí striktní zákaz pro kněží navštěvovat židovské hřbitovy, neboť je to znesvěcuje – .טומאת מתNutno připomenout, že kněží –,כהנים vzhledem ke své svatosti se dodnes nesmí oženit s rozvedenou ženou či konvertitkou a ani se svobodnou Židovkou, jejíž otec nebyl Žid. Nesmíme také zapomenout, že nejen kněží, ale celý národ synů Izraele je svatý a též země, kterou Hospodin zaslíbil praotcům a celému Izraeli, je svatá – Erec ha-kodeš. Svatost národa izraele má svou jedinečnost, tak i svatost kněží a velekněze má svou jedinečnost. Také Žid, který zemře-padne v boji pro své židovství , tak svou smrtí posvěcuje Jméno Nejvyššího (נרצח – נפל –נהרג על קידוש ה‘) se automaticky stává svatým. Proto například hovoříme o obětech holokaustu jako o קדושי השואה nebo o padlých židovských vojácích jako o קדושי מלחמות ישראל .
Jak víme, židovství se dědí po mateřské linii. Naopak, kněžství – כהונה po linii otcovské. Většinou muž, jehož příjmení je Kohn, Cohen, Kogan, Kaganskij, Kaganovič, ale i Katz nebo Kacz (zkratka slov Kohen Cedek – Spravedlivý kněz) nebo u sefardů příjmení Azulajאזולאי je též zkratkou slov Iša Zona Lo Jikach – ženu nevěstku si nevezme, tedy jedná se též o kněze.
23,10-16
V naší paraše máme i jiný důležitý zákon, a to ustanovení o přinášení omeru – snopku do Chrámu po prvním svátečním pesachovém dni. Je též povinnost od tohoto dne počítat sedm plných týdnů, t.j. 49 dní. Padesátý den přinesli Židé Hospodinu novou moučnou oběť. Tento padesátý den je svátek Šavuot – Svátek týdnů. Sice nový jeruzalémský Chrám dosud nebyl postaven a tudíž nelze přinášet oběti, trvá ale povinnost každý večer počítat kolikátý den uplynul od přinesení omeru-snopku, máme dodnes – ספירת העומר – počítání snopku.