Světový židovský kongres zasedá v Budapešti

Světový židovský kongres zasedá v Budapešti 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

Světový židovský kongres - WJCV neděli 5. května začalo třídenní zasedání Světového židovského kongresu v Budapešti. Představitelé a členové Kongresu vybrali za místo zasedání Budapešt, aby tak vyjádřili svou solidaritu s maďarskou židovskou pospolitostí, která je stále více terčem antisemitských excesů.

Slovenský internetový deník SME.sk informoval, že ještě před jeho zahájením se konala v sobotu 4. května v Budapešti antisemitská demnostrace, kterou zorganizovala třetí nejsilnější parlamentní strana Jobbik. Uveďme, že demonstrace byla na přímý příkaz maďarského předsedy vlády Viktora Orbána policií zakázána, ale soudy vždy zákaz zrušily. Na demonstraci přišlo nejméně  pět set lidí. K nim promluvil vůdce strany Jobbik Gábor Vona, který žádal, aby se maďarští Židé omluvili Maďarům za léta komunistické diktatury. Dalším řečníkem byl poslanec za tuto stranu Márton Gyöngyösi, který obvinil předsedu vlády, že se zbytečně před sionisty ponižuje. (Viktor Orbán byl hostem kongresu, na němž promluvil a ujistil přítopmné, že maďarská vláda nebude trpět žádné antisemitské výpady). Gyöngyösi je znám tím, že v loňském roce žádal, aby byly vypracovány seznamy židovských členů maďarského parlamentu, neboť jsou pro zemi bezpečnostním rizikem.

Jak uvádí dnešní vydání deníku Magyar Hírlap představitelé Světového židovského kongresu upozornili, že s prodlužující a prohlubující se hospodářskou krizí v Evropě, která znamená reálné nebezpečí pro projekt evropské integrace, je nutné se připravit na to, že v Evropě budou sílit antisemitské tendence. V dokumentu SŽK zabývajícím se problémem sílícího neonacismu v Evropě a ve světě se jasně uvádí: „Doufáme v nejlepší, ale musíme se připravit na nejhorší.“ Politický komentátor a analytik Robin Shepherd prohlásil o Jobbiku, že buď se po příštích volbách stane jednou z koaličních stran nebo zůstane v opozici – obojí je špatný scénář.

Dnešní Maďarsko se stále více a více ohlíží dozadu, do dob starého dobrého Rakouska-Uherska, kdy Maďarsku patřilo Slovensko (Félvidék), Podkarpatská Rus, dnešní rumunská Transylvánie (Erdély), srbská Vojvodina, Chorvatsko, rumunský a srbský Banát (Délvidék) a další oblasti.

Po první světové válce se jen velmi těžce Maďarsko smiřovalo s Trianonskou mírovou smlouvou (1920), která znamenala pro Maďarsko obrovské územní ztráty ve prospěch sousedních států. Frustrace maďarských nacionalistů byla obrovská a proto velkou část viny za Trianonskou dohodu svalovali mimo jiné i na Židy. V zemi s hluboko zakořeněným antisemitismem byli vždy Židé nejpříhodnějším obětním beránkem. Horthyho autoritářský režim také nebyl nakloněn Židům, neboť kromě tradičních protižidovských předsudků je meziválečné vládnoucí špičky obviňovaly z bolševismu a založení Maďarské republiky rad.

V roce 1938 po vzoru nacistického Německa byly i v Maďarsku přijaty protižidovské zákony. Pravda, mnohem snesitelnější než v Německu. Maďarsko je spojencem Německa a roku 1941 zahajuje ofenzívu na východní frontě po boku Němců. 15 března 1944 je však Maďarsko obsazeno Německem, i když je stále formálně nezávislým státem. Deportace maďarských Židů do Osvětimi začínají 15. května 1944 a končí na Horthyho rozkaz 9. července. Za toto období bylo deportováno do tábora smrti 437 tisíc maďarských Židů. Horthy začal tajně vyjednávat se spojenci, což nezůstalo utajeno Němcům. Horthy pod nátlakem musel 16. října 1944 abdikovat a vládu předat nacistovi Ferenci Szálašimu, který byl hlavou státu až do 28. března 1945. Za tu dobu sami maďarští nacisté – Nyilašovci (příslušníci strany Šípových křížů) zavraždili asi 100 tisíc budapeštských Židů a opět byly obnoveny deportace do Osvětimi, kam bylo odvezeno 80 tisíc Židů.

Historické skutečnosti hovoří samy za sebe. V Maďarsku po válce opravdu nebylo mnoho antifašistů a partyzánů. Kdo byl po válce „čistý“, to byli nemnozí antifašisté a přeživší tábory smrti či hrůzy ghetta, tedy Židé a jim nová vláda mohla důvěřovat. Proto také v maďarském povstání z října 1956 byly kromě demokratických prvků i velmi silné prvky protižidovské, neboť Židé byli neprávem ztotožňováni s komunistickým stalinistickým režimem Mátyáse Rákosiho. V některých provinčních městech a sídlech se začaly šířit velmi silné protižidovské nálady, které přerůstaly ve fyzické násilí zaměřené proti místním Židům. Bohužel, v této vypjaté době se začali také aktivizovat byvalí členové Šípových křížů, kteří viděli v povstání možnost své rehabilitace. Od konce 50. do konce 80. let dvacátého století v Maďarské lidové republice jistě antisemitismus existoval, ale jako okrajový jev, byl jako jiný projev rasové či náboženské nenávisti trestným činem. Antisemité si netroufali veřejně Židy slovně či fyzicky napadat. Politika MLR od šestidenní války v roce 1967 šla ve stejné antiizraelské linii jako politika SSSR a ostatních (kromě Rumunska, a to se souhlasem SSSR) socialistických států. Pravdou však zůstává, že se maďarští Židé v 70. a 80. letech těšili nesrovnatelně liberálnějšímu přístupu ze strany státních orgánů než například Židé v Československu. Také normalizace obchodních a postupně i diplomatických vztahů mezi Maďarskem a Izraelem probíhala mnohem intenzivněji než v jiných tehejdších socialistických státech. K nynější ne zrovna optimistické situaci otevřeného antisemitismu jedné z parlamentních stran můžeme říci jen tolik. Doufejme, že demokracie v Maďarsku je tak silná, aby se ubránila nacionalistickému, xenofobnímu a antisemitskému tlaku i z parlamentních lavic.

Maďarsko před První světovou válkou
Maďarsko před První světovou válkou