Čeká nás Kerryho intifáda?

Čeká nás Kerryho intifáda? 4.82/5 (96.41%) 39 ohodnocení

Ministr zahraničí Spojených států snad nevěnoval ničemu tolik času, jako snaze dostat za každou cenu představitele Palestinské samosprávy a Izraele k jednacímu stolu. Nemá to věru jednoduché. Koncem dubna se pro libanonskou televizi vyjádřil Džibríl Radžúb (všeobecně považovaný za velmi umírněného palestinského politika): „Ještě nemáme atomovku, ale kdybychom ji měli, použili bychom ji dneska ráno.“ Ministr zahraničních věcí Spojených států toto prohlášení neodsoudil, jen jako vždycky rozdával úsměvy na všechny strany.

Mahmúd Abbás v Ammánu již poněkolikáté přednesl, co požaduje, aby byl s Izraelci vůbec ochoten jednat. Není toho málo:

 

1)      Chce propustit vězně, kteří sedí za rasově motivované vraždy.

2)      Chce slib, že Izrael předá Palestinské samosprávě Judeu, Samaří, východní Jeruzalém a údolí Jordánu. Chce okamžitě zastavit veškerou židovskou výstavbu na těchto územích.

3)      Poslední požadavek na započetí jednání je již jen finanční: Nezadržovat daňové odvody, neboli výpalné, ke kterému se Izrael zavázal v rámci dohod z Osla, a to i kdyby Palestinská samospráva vůbec neplatila za elektrický proud, který spotřebovává.

 Co udělal ministr zahraničních věcí Spojených států? Jako poslušný pošťák předal s úsměvem tento seznam požadavků Izraeli a nyní volá premiérovi Izraele každé tři dny, aby zjistil, jestli již konečně je ochoten Izrael akceptovat tyto předběžné požadavky ještě před započetím jednání.

 Možná by nebylo od věci si všechny ty požadavky ocenit třeba i jen finančně a vystavit Spojeným státům fakturu, kolik by to stálo:

1)      Vězni: Momentálně se zvažuje propuštění celkem sto dvaceti vrahů. Chycení a odsouzení jednoho vraha by mohlo jít ocenit dejme tomu třemi miliony dolarů, další miliony dolarů mohla stát péče o lidi, kteří byli vraždou postiženi. Izrael by také neměl zapomenout na škody na pověsti své armády, policie a justice. Nelze samozřejmě předjímat, jaké bezpečnostní operace si vyžádá takové propouštění vězňů do budoucna ani kolik lidí propuštění vězni zabijí. Kolik by to všechno mohlo stát? Tak deset miliard dolarů? Možná víc. A když už administrativa žádá propustit vrahy, nebylo by od věci ji stejně vehementně požádat o Jonathana Pollarda?

2)      Území: Pro tak malý stát, jakým Izrael je, má území nedocenitelnou hodnotu. Jeruzalém je zakotven hluboko v národním povědomí, není síly, která by ho vyvrátila z celonárodního konsenzu. Rozdělení Jeruzaléma není čím odůvodnit, neboť by bylo škodlivé pro obě strany. Údolí Jordánu (vzdálené jen 70 kilometrů od Středozemního moře) je zase bezpodmínečná bezpečnostní nutnost. Tento požadavek je zkrátka zcela neocenitelný penězi. Američané nemají vůbec nic tak cenného, co by Izraeli mohli za splnění tohoto požadavku nabídnout.

3)      Elektrický proud a výpalné: Přibližně miliarda šekelů. Okamžitě. Těžko říci, kolik to bude do budoucna. Spotřeba proudu Palestinské samosprávy neustále vzrůstá, v Ramaláhu rostou mrakodrapy, v Nábulusu otevřeli multikino CinemaCity Nablus. Nic proti tomu, ale účet za elektřinu by si měli platit sami.

 

Je samozřejmé, že zdaleka ne všechny aspekty se podařilo do této finanční úvahy zahrnout. Je tu navíc aspekt morální. Jak vůbec je možné brát vážně – jako partnera – organizaci tak skrz naskrz prolezlou korupcí, jakou je podle všech kritérií Palestinská samospráva? Vždyť palestinští politici sami prohlásili, že boj s korupcí není jejich prioritou. Je všeobecně známo, že za kritiku palestinských politiků na facebooku může palestinský Arab v klidu dostat rok vězení na tvrdo a ani John Kerry si na něj nevzpomene. Maximálně si o takovém vězni zavtipkuje Ha’aretz uprostřed úvahy o legitimitě házení kamenů na osadníky a vojáky. Když bude ale takový kritik režimu obzvláště úspěšný, může se mu stát, že ho odstřelí jen tak na ulici. Konec konců, právě to se stalo Julianu Mér Khamísovi, jehož zločin spočíval v inscenaci Orwellovy Farmy zvířat.

Jak je vůbec možné, že administrativa Spojených států podporuje režim Palestinské samosprávy, který tajně vyšetřuje a mučí vězně, má speciální protižidovské zákony, trest smrti pro kohokoli, kdo prodá Židovi dům či půdu? Proč administrativa Spojených států zcela rezignovala na lidská práva na území Palestinské samosprávy? A vůbec nejtěžší otázka nakonec: Proč jsou z amerických a evropských peněz speciálně podporováni palestinští vězni a jejich rodiny, když žádnou takovou speciální podporu pro vězně v Evropě ani v USA nenajdeme? Nemohly by si takovou pomoc vymoci na svých vládách třeba rodiny evropských, ale i amerických odsouzenců? Proč jsou v této pomoci obzvláště protěžováni těžcí zločinci, zatímco pachatelé drobné kriminality mají problém v době svého věznění vůbec uživit rodinu? Má to snad být motivace pro zlodějíčky a pašeráky, aby konečně svoji živnost vzali za správný konec a zabili nějakého toho policajta, vojáka, nebo aspoň dítě? 

Možná čtenáři budou všechny ty otázky připadat cynické. Mně alespoň cynické připadají. Ale na druhou stranu nezbývá než je formulovat, protože všechny také přímo plynou z těch nejumírněnějších postojů administrativy Spojených států, kterou v jejím odvážném tažení za třetí intifádou podporuje rovněž relativně velmi umírněný ministr zahraničních věcí České republiky.

 Můžete říci, že je to celé nedorozumění, že ministři zahraničních věcí se prostě mýlí, nechtějí další intifádu, chtějí mír, ale zoufale nerozumí situaci, neznají mapy, neznají bezpečnostní situaci, neumějí dokonce ani arabsky ani hebrejsky, a už vůbec ani trochu nechápou blízkovýchodní kulturu ani mentalitu. Tak to asi opravdu bude. Ale vždyť právě proto jsem nepoužíval žádná silná slova. Třeba se jednoho dne páni ministři vzpamatují a začnou přemýšlet nejen o politicích, ale i o všech lidech, jejichž životy chtějí svými schémátky ovlivnit.

 

 

11 komentářů u „Čeká nás Kerryho intifáda?“

  1. To není vůči Kerrymu spravedlivé. Tyto věci chtějí představitelé PA, ne Kerry, on to jen tlumočí. Američané spíš chtějí ukončit konflikt. Mnoho lidí se bojí, že Izrael nepřežije vzrůstající izolaci a demografickou hrozbu. Řešením by mohlo být jednostranné stažení s některých oblastí a vyhnání části arabů do palestinské části, ale to není moc reálné.

    1. Vůči Kerrymu to spravedlivé je, protože on nepůsobí jen jako zprostředkovatel (mediátor), ale také jako karatel. Vyčítá Izraeli kde co a současně má slastně přivřené oči, když se mnohem mnohem horší věcí dějí na území Palestinské správy. Nemůže se současně tvářit jako neutrální zprostředkovatel a přitom měřit různým metrem.

      Pokud Američané skutečně chtějí ukončit arabsko-izraelský konflikt, tak by měli především usilovat o to, aby jakákoliv arabská entita na západ od řeky Jordán byla mírumilovná, věnující svoji energii budování vlastní společnosti, boji proti korupci, nezaměstnanosti, rozvoji průmyslu a obchodu a zejména nenásilí, rovnosti před zákonem a dobrého vztahu se sousedy. Pokud by vláda Palestinské správy volila tuto politiku, pak by obavy Izraelců ze vzniku Palestinského státu byly mnohem menší. Proč by ale Izrael měl věřit tomu, že Arabové se budou chovat vůči Izraeli a Izraelcům lépe, když budou mít nezávislý stát, jestliže se tak nechovají ani dnes, když mají autonomii?‘

      Ten Váš nápad s transferem obyvatel je navýsost praktický a mnohé by řešil, nicméně všichni krasoduchové světa (v čele s Evropskou unií a izraelskou levicí) by z něj dostali silné projímání… Sice se to v roce 1945 výborně osvědčilo v celém Slezsku, Východním Prusku i českém pohraničí, ale pomyslet na to dnes, to tedy prrrr soudruzi. Čímž se obloukem vracíme k onomu dvojímu metru, jímž (nejen) Kerry měří oběma stranám – zatímco Izraelci jsou peskováni za údajné excesy vůči Arabům (byť jich 1 milion má izraelské občanství a plná občanská práva), arabský požadavek na naprosté etnické vyčištění území jejich budoucího státu od Židů je brán jaksi za přijatelný….

      1. Ale kdyby se ten Kerry choval jak doporučujete, vůbec by se s ním nebavili. Je to umění možného, nejde o spravedlnost. Osobně si myslím že neuspěje a možná je naivní, ale nevnímám to jakože přišel dělat spravedlnost. Se spravedlností by se nedostal nikdo vůbec nikam. Snažím se ho trochu pochopit.

        1. Odpovím v bodech, nejen Vám, ale vlastně všem obhájcům Kerryho politiky.

          Za prvé: Není důvod automaticky předpokládat, že by se s Kerrym nebavili, kdyby s politiky palestinské samosprávy mluvil na rovinu. S administrativou USA se nebaví snad jen KLDR. Vždycky se najdou nějaké způsoby, jak se bavit, byť by byly třeba jen přes CIA. Palestinští politici nejsou blbí, znají kritéria, která znějí v USA. Fakt, že Kerry je ochoten ze všech těch kritérií slevit, nejde interpretovat jinak, než jako slabost. Pokud Kerry na Blízkém východě neprosazuje žádné hodnoty, prosazuje tedy snad jen pouze krátkodobé zájmy USA, v nejlepším případě je pak jen spekulant, a tudíž jej není třeba brát příliš vážně. Ochota slevit plyne z vnitřních problémů současné administrativy, ne ze situace samotné, ta ji pouze odhalila.

          Za druhé: I kdyby se nebavili, nevyšli by z toho Američané nakonec lépe? Když už nic jiného, nastává tu ohromná inflace prohlášení. Administrativa mluví a mluví a skoro nikde to není vidět. Ani v Sýrii. Pomalu ale jistě se blíží chvíle, kdy slovo vlády supervelmoci bude bezcenné. To samozřejmě nejspíš není záměr, spíš je to známka ztráty orientace v neznámém terénu. Administrativě zřejmě docházejí lidské zdroje.

          Za třetí: Ministr zahraničních věcí, i když se chová jako pošťák, zůstává ministrem. Tím, že požadavky samosprávy doručil, aniž by se od nich veřejně distancoval, přebral za ně plnou odpovědnost, a je tedy zcela na místě na něj (a nikoli jen na palestinské politiky) směřovat otázky. Otázky na směřování USAID jsou na místě i bez této úvahy.

          Za čtvrté: Je krajně problematické si představovat, že umíte řešit problém, který neznáte, lépe než lidé, kteří ho desítky let řeší a žijí s ním. Proč by Kerry měl umět tento problém řešit lépe, než izraelští politici se všemi svými zkušenostmi z armády a z blízkovýchodní politiky? Ředitel CIA strávil mezi Araby šest let. Izraelci s Araby žijí od malička.

        2. Tak já nevím, to je jako by bavení se byla hodnota sama o sobě. Je to takový dnešní oblíbený pohled na dění kolem. Hlavně aby byl klid. Je jedno kam to vede. Jestli v tomto konfliktu rezignujeme na spravedlnost, tak to může Izrael zabalit.
          Palestinci křičí, terorizují, mají nehorázné požadavky. A my se máme strachovat, že když ty drzosti nesplníme, tak s námi nebudou jednat?!?! Fajn, tak je splňme, co bude následovat? Jen ještě větší křik, větší nároky, víc teroru.
          Dosavadní historie Izraele jasně ukazuje, čemu arabové rozumějí a kdy se s nimi dá jednat. Kdy jsou ochotni jednat. Vlastně kdy sami chtějí jednat. Je to tehdy, když mají tanky před Káhirou, když míří Izraelské tanky k Damašku, prostě vždy, když se na jejich agresivitu účinně odpoví silou.
          Jediné, co měl Kerry udělat když obdržel od palestinců tu snůšku arogance je mrsknout jim jí do obličeje a vyhodit je. Případně jestli to dostal u nich, tak se otočit a prásknout za sebou dveřmi.

  2. Scooolie má naprostou pravdu. Rozbor je dokonale přímočarý a nezáludný. Přesně řečeno, pro Palestince nepřijatelný, protože neposkytuje prostor pro vytáčky. Kerry je mistr světa v umění spotřebovat čas k nedosažení ničeho. Je to dost móda mezi politiky, spotřebovávat čas a hlavně nedosáhnout jakéhokoli postupu vpřed a narovnání věcí. Jeho přístup přesně vyhovuje tomu, aby Palestinci měli pocit zastání ( v reálu nula) od VELMOCI a to přesně potřebují, aby kňourali, že to co musí pod nadvládou Izraele zažívat je unfaaiiiir. Bibi má recht, není o čem jednat, ani proč se setkávat.

  3. Souhlas s autorem článku, souhlas s Arim ( „umění spotřebovat čas k DOSAŽENÍ ničeho“ 😆 😆 – ta zrádná dvojí negace…). VYHLADOVĚT PALESTINSKOU BESTII !!

    1. Jestli oni nejsou zase až moc radikální. Pokud tím vyhladověním palestinské bestie měli na mysli, že by se měl snížit kalorický standard luxusně si žijícího establishmentu Hamasu a Fatáhu, tak tomu rozumím. Jinak ovšem moc ne…

  4. proč se demokrati západu a eu snaží zalíbit víceméně teroristy vedeným ,vládám, neexistujícího státu, nad tím rozum se musí pozastavit 😡

  5. Kerryho přístup k věci mi připomíná přístup jistého britského politika před druhou světovou válkou,který prý „zachránil mír“ tím,že vyhověl zloduchovi.

  6. Demokracie na pochodu a islámské právo šária v ,,Pozoru“. Občanská i lidská práva jsou ze strany USA v úvozu (u ledu), to není parketa dnešního USA prezidenta Hussajn Barak Obama v boji proti státnímu terorismu.

    Což dává do ruky bičík Ruské federaci s ohníčkem státního terorismu Hamasu a Fatahu na Blízkém východě, kterým USA a její zahraniční politiku mrská. USA jsou domluveni s Ruskou federací…..vy nám prostor Evropy a my vám necháme ,,Tichomoří“. Kde že je ta košile ???
    Stanek Frantisek Fanuel

Komentáře nejsou povoleny.