Paraša ŠLACH (Nu 13,1 – 15,41)

Paraša ŠLACH (Nu 13,1 – 15,41) 4.67/5 (93.33%) 6 ohodnocení

1 toraV úvodu paraši, kterou jsme včera četli, se komentátor Raši (rabi Šlomo Jicchaki, 1040-1105) ptá, proč paraša „Šlach“ stojí ihned za týdenním oddílem „Behaalotchá“, na jehož konci se uvádí jak Miriam hovořila proti Mojžíšovi ohledně kúšské ženy a Hospodin ji za to potrestal malomocenstvím. Právě Miriamnina pomluva – לשון הרע a trest, který za ni podstoupila, měly být varováním všem budoucím pomlouvačům. Ti však se z toho nepoučili. Mezi ně patří i zvědové, které Mojžíš vyslal, aby prozkoumali kenaánskou zemi.

 Všichni muži, které Mojžíš vyslal k prozkoumání kenaánské země, byli představitelé dvanácti izraelských kmenů. Můžeme se zeptat, proč poté, kdy se po 40 dnech vrátili zpět na poušť a přinesli jasné důkazy o bohatství země, až na dva – Káleva ben Jefuneho a Jehošuu bin Nuna, ostatní zvědové zrazovali lid, od úmyslu obsadit kenaánskou zemi. Jedním z důvodů byla i skutečnost, že na poušti byli tito muži, které Mojžíš vyslal k prozkoumání Kenaánu, zároveň představiteli izraelských kmenů, tedy měli výjimečné postavení ve společnosti Izraelců. Právem se obávali, že v okamžiku, kdy národ synů Izraele obsadí zemi a usadí se v ní, oni ztratí své privilegované postavení, proto zrazovali lid od dalšího pochodu směrem k zaslíbené zemi.

14,18

ה‘ ארך אפים ורב חסד – Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný. Proč tu není ještě slovo „ואמת – a pravdy“, jak se uvádí v Ex 34,6 (paraša Ki tisa)? Protože slovo „ואמת – a pravdy“ či „věrný“ používá Hospodin tehdy, když plní slib, který slíbil otcům. Proto se v paraše Ki tisa uvádějí Mojžíšova slova, jimiž prosí Boha o odpuštění a připomíná mu slib, který dal otcům: „Rozpomeň se na Abrahama, na Jicchaka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil… a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu“ (Ex 32,13). Tato slova nám připomínají vlastnost pravdy – האמת מידת, neboli to, že Hospodin splní svůj slib. V našem případě, v paraše Šlach, synové Izraele nechtěli přijmout Hospodinův slíbený dar – Erec Jisrael. Ba co více, protivili se jít směrem k Bohem zaslíbené zemi a chtěli se vrátit zpět do Egypta, proto je Hospodin zproštěn své přísahy a je zbytečné uvádět zde vlastnost pravdy – מידת האמת. (Podle díla ראשית חכמה rabiho Eliahu de Vidase, 1518-1592).