Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8)

Paraša KI TAVO (Dt 26,1-29,8) 5.00/5 (100.00%) 13 ohodnocení

והיה כי תבוא אל הארץ – 1 tora26,1  Až přijdeš do země…

Halachický midraš Sifrej vysvětluje: „Splň tuto micvu a jako odměna ti bude ‚vejdeš do země‘.“ Synové Izraele opravdu nebyli (Hospodinem) zavázáni plnit přikázání o přinášení prvotin úrody-bikurim dříve, než se usadí v zemi Izraele, poté, kdy ji dostanou „do dědictví a usadí se v ní“. Avšak to, že se národ synů Izraele rozhodl ještě před vstupem do Erec Jisrael splnit Boží přikázání o prvotinách, mu pomohlo později při vstupu do země Izraele. (Podle komentátora MALBIM-a, Meira Leibuše ben Jechiela Michaela Wissera, 1809-1879).

26,5

וירד מצרימה ויגר שם במתי מעט Sestoupil do Egypta a pobýval tam jako host s hrstkou lidí.

Nemělo by spíše být psáno: „Sestoupil do Egypta s hrstkou lidí a pobýval tam jako host“?

V Jeruzalémském Talmudu, (Šekalim 5:4) se uvádí, že jeden učenec ukazoval svému příteli nádhernou synagógu. Ten, na toco viděl, odvětil veršem z Ozeaáše 8,14: „Izrael zapomněl na svého Učinitele a nastavěl chrámů – וישכח ישראל עושהו ויבן היכלות. Protože v diaspoře, v galutu nemáme stavět překrásné velké budovy, ale vést skromný život. Výše uvedený verš lze vysvětlit prostě takto: „ויגר שם במתי מעט – a pobýval tam jako host, vystačil s málem“. Jákob pobýval v Egyptě a vedl velmi skromný život v odříkání. (Podle Abrahama Mordechaje Altera, rebeho z Góry Kalwarii – gere rebe, 1866-1948).

26,17

את ה‘ האמרת היום להיות לך לאלקים – Hospodinu jsi dnes pravil (řekl), aby ti byl Bohem. „האמרת“ je gramatická slovesná forma ‚hif’il‘ kořene „“אמר. Svými dobrými skutky přesvědčíš Hospodina, aby pravil, že chce být tvým Bohem. (Podle Abrahama ibn Ezry, 1092-1167).

27,26

ארור אשר לא יקים את דברי התורה הזאת לעשות אותם ואמר כל העם אמן – Buď proklet, kdo nebude plnit slova tohoto Zákona a dodržovat je. A všechen lid řekne: „Amen.“ Komentátor Raši (1040-1105) v tomto verši vidí akt obnoveného a přijetí Tóry, která je lidu podrobně objasněna před příchodem do Erec Jisrael. Rabi Moše ben Nachman Gerondi – רמב“ן (1194-1270) vysvětluje verš jako povinnost plnit všechna přikázání Tóry. Rabín Josef Dov Halevi Solovejtschik (1903-1993) se v této souvislosti zabýval studiem traktátu Megila 21b. Tam se uvádí, že v pondělí, ve čtvrtek a při odpolední modlitbě o šabatu vyvoláváme k čtení Tóry tři muže. Proč zrovna tři? Rav Asi řekl: „Jako jsou tři části Tanachu: Tóra, Proroci a Písma“. Raba řekl: „Jako jsou Kněží, Lévijci a Izraelci.“ Rabín Solovejtschik považuje mínění Raby a rabi Asiho za vzájemně se doplňující výroky. Čtení Tóry již zavazuje k celému jejímu studiu. To však v danou chvíli není možné, proto stačí, když nám tato povinnost bude připomenuta třemi vyvolanými muži – Kohenem, Levim a Izraelcem. Rav Asi vidí v čtení Tóry povinnost se jí učit. Rava považuje tři vyvolané muže k jejímu čtení za představitele celého židovského lidu. Rabín Solovejtschik považuje dobu čtení Tóry za okamžik, se Žid osvobozuje od času a prostoru a vrací se ve svém duchu spolu se všemi svými bratry k úpatí hory Sinaj. (Podle knihy Barucha Gutmachera „Leket Baruch“, Haifa 2012).