Paraša NICAVIM – VAJELECH (29,9-30,20 a 31,1-30)

Paraša NICAVIM – VAJELECH (29,9-30,20 a 31,1-30) 5.00/5 (100.00%) 19 ohodnocení

1 toraPomalu se dostáváme k závěru Tóry. Právě tyto dvě paraši Nicavim-Vajelech představují počátek konce Tóry. Slovo „היום – dnes“, které stojí na počátku paraši Nicavim: „Vy všichni stojíte DNES před Hospodinem….“, je téměř vždy spojováno s darováním Tóry. Avšak ono „היום-dnes“ přece již dávno bylo, když druhého měsíce po vyjití z Egypta dostali synové Izraele během Sinajského zjevení (מעמד הר סיני). Co se tedy děje DNES? Tóra má tři hlavní části: יציאת מצרים – Východ z Egypta, מתן תורה – darování Tóry na hoře Sinaj a כניסה לארץ ישראל – vstup do Erec Jisrael, který se uskutečnil až po Mojžíšově smrti, pod vedením Jehošui bin Nuna. Existuje důležitá zásada – otrok nemůže být prorokem. Proto, aby mohli být všichni synové Izraele v postavení proroků, musel je nejdříve Hospodin vyvést z Egypta a poté, pod horou Sinaj, při přijetí Tóry, se všem přítomným dostalo prorockého ducha. (Mojžíš a jeho sestra Miriam byli výjimkou, neboť byli proroky ještě v Egyptě). Toto čtyřicetileté období, kdy každý ze synů Izraele byl v postavení proroka pomalu končí. Také končí doba zázračného vůdcovství, které představovali Mojžíš, Áron a Miriam. Lid se musí připravit na zcela jiné období, na dobývání Erec Jisrael z rukou Kenaánců, Pelištejců a dalších národů, které tam žily. Bůh, který kenaánskou zemi zaslíbil Abrahamovi a jeho potomkům, pomůže svému vyvolenému národu ji dobýt, ale národ synů Izraele musí bojovat a být udatný, nestačí se již plně spoléhat na Hospodina, který v poušti bojoval ה‘ ילחם לכם ואתם תחרישון – Hospodin bude bojovat za vás a vy pak budete mlčet (Ex 14,14).

29,9

… אתם נצבים היום כולכם לפני ה אלהיכם – „Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým Bohem, vaši představitelé podle vašich kmenů, vaši starší, vaši správci , všichni izraelští mužové , vše děti….i tvůj drvoštěp i nosič vody…“

Všichni stojí před Hospodinem. Od nejvýše postavených až po nejprostší a nejchudší.

Význam toho verše je takový: V Jobově knize 3,19 se uvádí: „Malý i velký jsou si rovni, otrok je tam svobodný, bez pána.“ Tam, t.j. na nebesích se vyjasní u každého, kdo byl doopravdy „malý“ a kdo byl opravdu „velký“. Docela dobře se může stát, že tam, na nebesích je „otrok svobodný, bez pána“- člověk, který je zde, na tomto světě považován za otroka, chudáka a za všemi opovrhovaného, tam, na nebesích je na něj pohlíženo jako na více svobodného než na toho, který je na tomto světě považován za pána.

29,17

.פן יש בכם שרש פרה ראש ולענה – Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk.

První písmena slov שרש פרה ראש ולענה dávají dohromady slovo „שופר – šofar“. Troubení na šofar vzbuzuje v člověku pokání. Zvuky šofaru mají sílu vyrvat z člověka všechny kořeny zla plodící v něm jed a pelyněk. Tato slova jsou aktuální právě v posledním měsíci židovského roku, v elulu, kdy ve všední dny po ranní bohoslužbě troubíme na šofar.

31,1

וילך משה וידבר את הדברים האלה אל כל ישראל – Mojžíš šel a vyhlásil celému Izraeli tato slova.

Pro se neuvádí, kam Mojžíš šel? Smyslem tohoto verše je, že Mojžíš vešel do nitra každého Žida. V každém synovi Izraele, v jakékoli epoše je jiskra našeho učitele Mojžíše.

Proto Tóra uvádí: „ולא ידע איש את קבורתו – Nikdo nezná jeho hrob“ (34,6). Protože Mojžíš je „pohřben“ v srdci každého syna Izraele.