Paraša REE (Dt 11,26 – 16,17)

Paraša REE (Dt 11,26 – 16,17) 5.00/5 (100.00%) 24 ohodnocení

1 tora14,1

בנים אתם לה‘ אלקיכם. לא תתגודדו – Jste synové Hospodina, svého Boha. Nebudete si pro mrtvého dělat smuteční zářezy…    Porozumět tomu lze tak, jak je to psáno. Nebudete si dělat na svém těle zářezy jako projev smutku nad mrtvým. Protože tak to mají ve zvyku pohané, kteří se zraňují meči a noži jako výraz smutku nad zemřelým. O tom se píše v 1. Král. 18,28: „….a zasazovali si podle svého obyčeje rány meči a oštěpy, až je polévala krev.“ Avšak naši učenci to vysvětlují v talmudickém traktátu Jevamot 14a takto: לא תתגודדו – neštěpte se na spolky – לא תעשו אגודות אגודות. Tóra zná velmi dobře povahu synů Izraele, kteří se rádi štěpí na množství „stran“ , na „odštěpenecké strany“ a na „frakce“. Tak , jak říkají lidé: „Dva židé a utvoří tři strany.“ Proto nás Mojžíš varuje, a to ještě před příchodem do země Izraele: „לא תתגודדו“, neštěpte se množství táborů a skupin. Naopak, buďte jednotni. Mnozí se však ptají: „Když nás Tóra varuje před štěpením na různé skupiny, strany a frakce, proč právě toto varování bylo řečeno v souvislosti se smrtí?“ Vysvětlení je prosté: Když zemře nějaký představitel nebo rabín, tak se okamžitě jeho přívrženci a následovníci začnou mezi sebou štěpit a každý z nich založí svou frakci či dokonce stranu. Proto nás Tóra varuje, abychom po smrti vůdčí osobnosti se nezačali štěpit, ale abychom zůstali jednotni jako za jeho života. (Podle knihy לקראת שבת rabína Shmuela Avigdora HaCohena, Jeruzalém 1977)

14,2

כי עם קדוש אתה לה‘ אלקיך – Jsi přece svatý národ Hospodina, svého Boha.

Tehdy, kdy Izrael plní přikázání Tóry, tak je přirozeně (sám od sebe) svatým národem Hospodina, svého Boha. Avšak, pokud hřeší, Hospodin dopustí, aby jim panovali krutí vládci z pronárodů, kteří je budou všemožně utiskovat, mučit a vraždit. Prostřednictvím vražedných rukou pronárodů se tak stane Izrael světcem, neboť zemře pro posvěcení Jména Všemohoucího – נרצח על קידוש ה‘.

Proto Tóra uvádí: „Neboť jsi svatý lid Hospodina, svého Boha“.

Snaž se proto, abys byl svatým národem pouze tím, že budeš plnit přikázání svaté Tóry. Nedopusť, aby cizí pronárody svým vražedným a nelítostným chováním z tebe udělaly světce – mučedníka. (Podle díla דברי שערי חיים rabína Chajima Sofera, 1821-1886).

 15,9

ורעה עינך באחיך האביון ולא תתן לו – že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic. Jsou lidé, kteří, když mají dát almužnu – צדקה, tak se ihned vymlouvají: „Mám chudého bratra, chudého příbuzného a proto nemohu dát almužnu jiným lidem.“ Budiž tedy známo, že takový člověk je ve své podstatě lakomec od přírody a že nepomůže ani svému chudému bratrovi. Jsi-li však nevlídný a odmítáš dát almužnu pod záminkou, že máš chudého bratra, tak to ukazuje na skutečnost, že ani vlastnímu chudému bratru nedáš nic. Je-li možnost dát almužnu příbuznému, pak je jistě možnost ji dát i cizímu.