Parašat hašavua LECH LECHA (Gn 12,1 – 17,27)

Parašat hašavua LECH LECHA (Gn 12,1 – 17,27) 5.00/5 (100.00%) 23 ohodnocení

1 toraAbrahama nazýváme otcem všech věřících nebo hlavou všech věřících. Samozřejmě již deset generací před Abrahamem byl věřícím i spravedlivý Noe, který věřil v Hospodina. Vždyť se v úvodu minulé paraši uvádí: „את האלהים התהלך נח – Noe chodil s Bohem“. Noe chodil jako „dítě za ruku“ s Bohem a konal vše, co mu Bůh řekl a přikázal. Noe sice varoval lidi své generace, že přijde potopa, ale nic víc. Byl spravedlivým a bezúhonným, ale pasivním. Nezajímalo ho, co dělají ostatní. Kdežto Abraham byl také spravedlivým mužem, ale o něm je psáno v 17,1: „ויאמר אליו אני אל-שדי התהלך לפניוהיה תמים – a řekl mu: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou.“ Z těchto Božích slov vidíme, že Abrahamova víra byla na mnohem vyšší úrovni než víra Noemova. Abraham nepotřebuje neustálé bezprostřední vedení a kontrolu. On již ví, co od něj Hospodin očekává a ví, co a jak má konat, aby byl s ním Bůh spokojen. Abrahama zajímá, co dělají ostatní lidé a snaží se je přivést na správnou cestu. Jak midraš vypráví, síla víry byla u Abrahama tak obrovská, že mu neublížil ani oheň v peci, do níž byl králem Nimrodem uvržen a Abraham z ní vyšel bez zranění. Naopak, jeho bratr Haran učinil totéž a byl ohněm stráven. Podobně, když Hospodin řekl Abrahamovi v Cháranu, v severní Mezopotámii: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu.“ Abraham měl tak velkou víru a důvěru v Boha, že se na nic neptal a podčinil se ve svých 75 letech Hospodinovým slovům. Vždyť mu Bůh neřekl ani název země, do níž se má ubírat.

Abraham se Sárou byli též prvními lidmi, kteří přibližovali ostatní službě Bohu a odrazovali je od modlářství. Na počátku naší paraši se uvádí (12,5): „ויקח אברם את שרי אשתו……ואת הנפש אשר עשו בחרן ויצאו ללכת ארצה כנען ויבאו ארצה כנען – Abram vzal svou ženu Saraj…..i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaánské a přišli tam.“ Komentátor Rabi Šlomo Jicchaki, zvaný RAŠI (1040-1105) na tomto místě uvádí, že oněmi dušemi, které získali v Cháranu, byli lidé, které Abraham se Sárou přivedli pod ochranná křídla Boží imanence – שכינה , tedy je konvertovali. Abraham konvertoval muže a Sára ženy. Raši ve svém komentáři k výše uvedenému verši použil míněmí našich učenců nacházející se v midraších Berešit Raba 39, midraš Tanchuma (Lech lecha 12) a Šir ha-Širim Raba 1:3. Každý, kdo přibližuje pohana (Bohu, judaismu), jako by ho (onoho pohana) zcela nově stvořil. Konverzí z něj vytvořil úplně nového člověka s novou duší, s נשמה (nešama).