Parašat hašavua VAJERA (Gn 18,1-22,24)

Parašat hašavua VAJERA (Gn 18,1-22,24) 5.00/5 (100.00%) 22 ohodnocení

1 tora18,1    וירא אליו ה‘ באלוני ממרא….. – I ukázal se Hospodin Abrahamovi u dubů Mamre….  Bylo to právě v době, kdy se Abraham zotavoval po obřízce.

וירא והנה שלשה אנשים נצבים עלי – Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži (v. 2). Abraham, který seděl u vchodu do svého stanu vstal, vyšel jim vstříc, poklonil se jim a vyzívá je, aby se u něho zastavili a odpočinuli si po dlouhé cestě. Nabízí jim vodu k omytí nohou a usazuje je ve stínu stromu, který roste u jeho stanu. Ihned se stará o jejich občerstvení. Od Abrahama se učíme naší povinnosti přijímat s radostí hosty neboli hachnasat orchim – .הכנסת אורחים Tato micva pocházející od Abrahama se stala fenoménem židovského národa a je jím dodnes. Je také projevem společenské solidarity a jakéhosi druhu odpovědnosti za druhého, odpovědnosti za jeho bezpečí a zdraví, jak je řečeno: Každý Žid je odpovědný jeden za druhého – כל ישראל ערבים זה לזה (kol Jisrael arevim ze la-ze). V praxi se to projevovalo a projevuje například tak, že když přijde do nějaké židovské obce nebo přímo do synagógy cizí Žid, nebo nějaký židovský student a vidíme, že „má hluboko do kapsy“ a hledá místo, kde by mohl přenocovat, tak ho pozvem k sobě domů a nabídneme mu nejen nocleh, ale i jej pohostíme. Tato praxe je v mnoha obcích běžná a samozřejmá. Pro jiné národy je však těžko pochopitelná, že prostě někomu „z ulice“, koho jste viděli poprvé v životě, poskytnete nocleh a stravu u vás doma. To se opravdu stává jen v židovských rodinách.

18,4

ורחצו רגלכם – umyjte si nohy. Tento obyčej omývání nohou a rukou před usednutím k hostině, je pradávným obyčejem starověkých národů Blízkého východu. Zajímavě vysvětluje tato slova středověký komentátor Raši (1040-1105). Rabi Šlomo Jicchaki uvádí, že Abraham si myslel, že tito tři pocestní jsou Arabové, kteří se klanějí prachu (písku) u svých nohou. Abraham tak usoudil, že se jedná o modloslužbu a nechtěl vnést jakýkoliv atribut modloslužebnictví do svého stanu-příbytku a proto je vybízí, aby si omyli nohy než vejdou k němu. Aby smyli se svých noh to, čemu se klanějí.

18,8

ויקח חמאה וחלב ובן בקר…. – Potom vzal máslo a mléko i dobytče, které připravil a předložil jim to. Abraham je prvním z praotců židovského národa a v jeho době nebyla Tóra lidem známa. Podle midraše ji měl Hospodin uschovánu ve své nebeské klenotnici pro národ synů Izraele, kterému ji daruje až mnohem později, v Mojžíšově době, po východu z Egypta. Samozřejmě nebyly také známy žádné zákony ohledně kašrutu (čistá a nečistá zvířata, zákaz směšování mléčné a masité stravy), které jsou v Tóře uvedeny. Ze slov Tóry však můžeme předpokládat, že Abraham měl jakési povědomí o kašrutu, neboť svým hostům předkládá nejdříve máslo a mléko a teprve potom i pečené dobytče. Tak tomu je i dodnes. Pokud jsem jedl například chléb s máslem a zapíjel to mlékem (milchik – חלבי pokrm), musím si dobře vypláchnout ústa vodou, sníst něco neutálního-parve (jablko, vejce nebo kousek vařené brambory a teprve potom mohu jíst maso. Jedl-li jsem nejdříve maso (flajšik – בשרי pokrm), musím čekat 6 hodin a teprve potom mohu jíst mléčný pokrm.