Paraša VAJECE (Gn 28,10-32,3)

Paraša VAJECE (Gn 28,10-32,3) 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

1 tora28,21  ושבתי בשלום אל בית אבי – a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce.

Proč není uvedeno „והשיבני בשלום – a navrátí-li mne (Bůh)“ jako je v předešlém verši „bude-li mne (Bůh) střežit“ nebo „dá-li mi (Bůh) chléb“. V tomto případě to není modlitba či prosba k Bohu, aby mne navrátil v pokoji do otcovského domu, ale je zde míněn שלום מן החטא – pokoj od hříchu. To však záleží již na člověku samém. Jak tvrdí naši učenci: „Vše je v rukou Božích, kromě bohabojnosti.“ Proto zde stojí „ושבתי – a navrátím-li se“. Já sám se budu snažit navrátit celý, nedotčený hříchem. (podle díla Mošeho, syna Šemaji ויכתב משה, Frankfurt n. Mohanem 1694).

28,22

וכל אשר תתן לי עשר אעשרנו לך-a ze všeho, co mi dáš, budu ti odvádět desátek.

To, co oddělím jako desátek a dám na dobročinnost, na cedaku, to opravdu zůstane moje. To je to, co jsi mi opravdu dal. Veškerý ostatní majetek neí můj a nic mi z něj nezůstane. (Podle díla קומץ המנחה )

29,20

באהבתו אותה – protože ji miloval. Zde je myšlena práce, kterou Jákob konal. Tak svou práci miloval, že mu sedm let připadalo jako několik dní.

29,26

ויאמר לבן לא יעשה כן במקומנו-Lában odvětil: „Unás není zvykem…“ Již sedm let žil Jákob u Lábana, v jeho domě, ale dosud neznal zvyky onoho místa. To je Jákobovi vlastní. Bydlí mezi různými „Lábany“, ale oni neovlivňují jeho život a konání svými zvyky a svým způsobem života, které nejsou vždy příkladem ctnosti a upřímnosti.

Proto také v budoucí paraše (32,5) říká Jákob poslům, aby Ezauovi vyřídili jeho slova:גרתי“ אצל לבן – žil jsem u Lábana…“ Právě tato Jákobova slova vysvětluje Raši ve smyslu gematrie גרתי = תרי“ג= 613 čili: Ačkoli žil Jákob u takového člověka jako Lában, přecejen dodržoval všech 613 přikázání-micvot Tóry.