Satelitní snímky z místa úderu v Sýrii naznačují překvapivé souvislosti

Satelitní snímky z místa úderu v Sýrii naznačují překvapivé souvislosti 4.90/5 (98.06%) 31 ohodnocení

Satelitní snímek místa úderu
Satelitní snímek místa úderu
zdroj: Israel Defense

 Fotografie z rána 30. října, pořízené několik hodin předtím, než Izrael udeřil vojenskou základnu v Sýrii, odhalují přítomnost nově instalovaných zdokonalených ruských protiletadlových raket a naznačují, že Pentagon, který narychlo objednával satelitní snímky od nekonkretizované smluvní firmy, byl o leteckém úderu předem informován.
Snímky pořízené v 10 hodin dopoledne – tedy zhruba devět hodin před úderem – ukazují dva možné cíle: vylepšenou a k bojovému nasazení připravenou baterii raket S-125S a šest velkých tahačů, které mohly vézt rakety. Fotografie byly poprvé publikovány zpravodajským analytikem Ronenem Solomonem společně s průvodním článkem v magazínu Israel Defense.

Jak ukazují fotografie, byly baterie raket S-125S nově rozmístěny v místě, které představuje vážnou hrozbu pro izraelské i americké letouny a mohlo by – stejně jako americké protiraketové systémy Patriot – zničit střely odpálené proti syrským vojenským zařízením.

Solomon sdělil, že na rozdíl od staré verze S-125 mohou být mobilní odpalovací rampy umístěny na víceúčelových vozidlech, nést rakety s větším dosahem a vyšší nosností bojových hlavic, a co je ještě důležitější, disponují technologií k zaměření více cílů a sledování letadel bez radaru, což systém činí mnohem odolnějším proti sofistikovaným elektronickým systémům Izraele i USA.

„Je to nouzová S-300,“ řekl Solomon. „Má velmi, velmi pokročilé možnosti a schopnosti, ale zatím má menší dosah.“

Systém PVO S-300, který má dosah přes 200 kilometrů a může ohrozit jak izraelská civilní letadla, tak stíhačky, byl ústředním bodem zájmu Izraele vzhledem ke stále se zhoršující válce v Sýrii. V květnu premiér Benjamin Netanjahu poté, co údajně nařídil sérii úderů v Sýrii, odletěl do Soči v Rusku na setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. V doprovodu svého poradce pro národní bezpečnost a hlavy vojenské rozvědky Netanjahu údajně požádal Putina o pozastavení dodávek PVO do Sýrie a varoval, že pokud budou systémy dodány, Izrael udeří silou.

V září, kdy se tlak ze strany USA vygradoval, připustil prezident Putin, že některé části systému již byly odeslány do Sýrie, která zaplatila několik set milionů dolarů, ale že kontrakt jako celek byl odložen k ledu. „Dodali jsme některé komponenty, ale celá dodávka nebyla dokončena a zatím je pozastavena“, řekl tehdy ruský prezident.

Modernizovaný systém S-125S, který používá většinu stejných technologií jako S-300, je dílem firmy Almaz-Antej, tedy stejné společnosti, která vyrábí S-300. Výrobce odeslal komponenty protileteckých systémů z černomořského přístavu Novorossijsk.
6. září oznámila ruská tisková agentura Interfax, že výsadková loď „Nikolaj Filčenkov pod velením Igora Dmitrijenka, dnes vyplula na dalekou misi“. Loď, jak uvedl tiskové agentuře zdroj z Generálního štábu ruského námořnictva, „pluje do Novorossijska, kde se nalodí zvláštní náklad, a poté vyrazí do určeného sektoru bojové služby ve východním Středomoří“.

Solomon, který v září náklad sledoval, si všiml hlubokého ponoru lodi na cestě do Sýrie a naopak nepatrného na zpáteční plavbě a vyjádřil přesvědčení, že systémy S-125S, inovované  a upravené na třídu M2 nebo K2, byly dodány ze strany Ruska Sýrii, a následně pak rozmístěny v okolí Tartusu, Latkíje, Aleppa a Damašku.
Ruská zpráva uvedla, že plavba v září byl pátá taková mise z Novorossijska.

Izrael tradičně 30.října úder nekomentoval. Nicméně 24 hodin po prvních zprávách o několika velkých explozích poblíž Snobar-Džebly (Snobar-Jableh) zdroj zevnitř Obamovy  administrativy sdělil pentagonské reportérce CNN Barbaře Starr, že za úderem stojí Izrael. Tento únik důvěrných informací vyvolal v Jeruzalémě vlnu rozhořčení.

Důvody pro úder, přemítá Solomon, nejsou zcela jasné. Možná byly zbraně a zbraňové systémy připravovány na přepravu do rukou Hizballáhu. Možná nově zdokonalený systém protiraketové obrany představuje hrozbu pro izraelské vojenské letouny, které by operovaly v Sýrii. Možná jsou baterie s pokročilým sledovacím a zaměřovacím systémem překážkou  pro leteckou cestu do Íránu v případě, že by se izraelské letectvo (IAF) rozhodlo pro lety použít „severní cestu“, a to až na středomořské pobřeží, přes Libanon a Sýrii, a dále až přes jižní Turecko.

Fotografie a skutečnost, že byly objednány Obranou USA však více než silně naznačují, že USA o úderu předem věděly. Následný únik informací, načasovaný doprostřed jaderných jednání v Ženevě a Assadovy pokroky ve spolupráci se zbrojními inspektory OSN v Sýrii by ukázal, že ne každý v Bílém domě nadšeně souhlasí s izraelskými analýzami rizik a bezprostřednosti nebezpečí, a USA jsou tím správným garantem blízkovýchodního, středovýchodního a světového míru.

Palčivou otázkou však zůstává, do jaké míry je Obamova administrativa důvěryhodná a bezpečná pro svoje spojence nebo zda nevládne v nejvyšších kruzích USA – v lepším případě – chaos. Zdá se, že USA procházejí největší krizí důvěry spojenců od počátku 2. světové války v Evropě.

Izraelské letectvo bombardovalo konvoj syrských raket určený Hizballáhu

Rusko doplňuje svoji eskadru ve Středozemním moři

Izraelský premiér Netanjahu v Moskvě

Rusko nedodá rakety S-300 do Sýrie

Jakmile Rusko dodá Sýrii rakety S-300, Izrael je zničí

 

-AZ-

 

4 komentáře u „Satelitní snímky z místa úderu v Sýrii naznačují překvapivé souvislosti“

  1. Stále si nemůžu pomoct, proč mi USA a Izrael připadají jako agresoři. Když je v článku ::: Důvody pro úder, přemítá Solomon, nejsou zcela jasné. Možná byly zbraně a zbraňové systémy připravovány na přepravu do rukou Hizballáhu. Možná nově zdokonalený systém protiraketové obrany představuje hrozbu pro izraelské vojenské letouny, které by operovaly v Sýrii. Možná jsou baterie s pokročilým sledovacím a zaměřovacím systémem překážkou pro leteckou cestu do Íránu v případě, že by se izraelské letectvo (IAF) rozhodlo pro lety použít „severní cestu“, a to až na středomořské pobřeží, přes Libanon a Sýrii, a dále až přes jižní Turecko. Pokud vím, Syrie nikoho nenapadla, pouze se brání před muslimskými fanatiky, které paradoxne vyzbrojuje západní demokracie. Pořád se domnívám, že pravidlo, pokud nechceš, aby to někdo činil tobě, nečiň to ty jiným. To mi připadá, jako by třeba Anglie vybombardovalo leteckou základnu Čáslav, aby mohlo případně bombardovat Ukrajinu. ::: Pak filozofové vedou úvahy, proč lidi začínají nenávidět židy, nebo se diví, co mají pro ti tak demokratické zemi, jako je USA. Mimochodem, USA používají doposud jaderné zbraně – s ochuzeným uranem – viz Wikipedie – Střely z ochuzeného uranu byly použity spojenci v první válce v Iráku v roce 1991,[1] v Kosovu v roce 1999, pravděpodobně rovněž v Afghánistánu v roce 2001 a od března 2003 i v Iráku během operace Irácká svoboda, kdy bylo podle irácké ministryně zdravotnictví Nermin Othman bombardováním kontaminováno přes 350 míst. Počet rakovinných onemocnění údajně činí 140 tisíc a každý rok je registrováno 7 až 8 tisíc případů rakoviny.[2] Podle listu The Independent je úroveň dětské úmrtnosti, rakoviny a leukémie ve městě Fallúdža vyšší, než v Hirošimě po shození atomové bomby.[3][4]

  2. Zřejmě mi něco uniká, ale podobné nádobíčko v rukou Hizballáhu není dost pádným důvodem ? Nebo jste snad přehlédl, CO bylo cílem úderu?

    Byl to:
    a) humanitární konvoj
    b) opožděný prvomájový průvod
    c) konvoj se zbraněmi a rakety všude kolem.

    Tipuji, že správná odpověď je A)

    Lidská paměť je neuvěřitelně krátká… Loni, právě touto dobou, bylo v Izraeli období dešťů. Pršely rakety. A nebyl to jen Hamás, který provozoval pyrotechnické hrátky. Leč komu vadí pár tisíc raket, pokud dopadají jen na agresora – Izrael, že? Hodný strýček Nasralláh ze severu je také jen vlídným staříkem, jehož výroky jsou pouze špatně překládány, a raketami dodává Hizballáh Izraeli cenné druhotné suroviny. Jak chvályhodné…
    Je až neuvěřitelné, kolik povyku se strhne, když Izrael sáhne k sebeobraně nebo preventivnímu úderu. Hoďte však do Izraele třeba špinavou bombu, a nikdo ani nekvákne. TOHLE je podle mě zcela zvrácené.
    A Írán? Ten stojí o jadernou energii pouze v případě, že je štěpná reakce neřízená a proběhne mimo reaktor, pokud možno někde nad tím územím, které v íránských mapách nějakou náhodou není.

  3. Já když jsem asertivní, většina říká, to je ale hulvát. Když je někdo provařený hulvát, tak v případě exotermické reakce vybouchnul, protože jsem se choval neslušně. A takovýhle dvojí metr v chápání politiky, potažmo světové je tragedie. V zájmu slušnosti se přikloním na stranu agresora. Vždyť on byl Adolf takovej načesanej a pořádkumilovnej, a říkal, že na nepořádek se musí vzít smeták. Nasrallah, Hania i Mishal jsou takoví kluci usměvaví a nažehlený, něco jako včelí medvídci a vedou kroužky mladých techniků, aby se mládež neklackovala po ulicích a neposlouchala dekadentní rock und rap není liž pravda.
    Taky proto naši prozíraví zástupci v EU ročně pošlou spoustu našich peněz na ty polytechnický kroužky, aby musulmanská mládež nebyla deprivovaná, když jim mravokárci zakážou jiné radosti života. A protože je to asymetrické, nezbývá Izraeli nic jiného než za svoje peníze udělat něco proto, aby se hladiny vyrovnaly. A je třeba říct, že to dělá dobře. NAvíc, ty rakety nebyly ani Syrské, ani Hizballahovské, zapomněl je tam nějaký špeditér při přepravě z bodu a do bodu B. A protože to je neřád, šrot a špína, nezbývá než použít větu Adolfovu ( a Forresotovo mámy) – na nepořádek se musí vzít smeták

  4. Lepší je být „agresorem“ než být mrtvým. Takže komu se to nelíbí, ať si něco políbí a až přijde řada na něj a bude mít tu čest poznat blíže realitu blízkého východu (a nejen blízkého), ať si udrží svůj optimismus.

Komentáře nejsou povoleny.