Ariel Šaron (1928 – 2014), životopis v datech

Ariel Šaron (1928 – 2014), životopis v datech 5.00/5 (100.00%) 52 ohodnocení

mladý voják Ariel Šaron
mladý voják Ariel Šaron

Ariel Šaron (Ariel Sharon, אריאל שרון) se narodil jako Ariel Scheinermann 26. února 1928 v obci Kfar Malal v Zemi Izrael.

V roce 1942 vstoupil do podzemní židovské armády, do Hagany.

Po vyhlášení nezávislosti Státu Izrael, na nějž zaútočily arabské armády ve snaze nepřipustit vznik židovského státu a hned v zárodku jej zničit, sloužil Ariel Šaron jako velitel jednotky pěchoty v brigádě Alexandroni. Později se stal velitelem čety. Během války byl zraněn v Latrunu při bojích o uvolnění silnice do obleženého Jeruzaléma. Na konci války byl jmenován velitelem jednotky Golani.

V roce 1950 prošel kursem pro velitele praporu.

V letech 1951 a 1952 byl zpravodajským důstojníkem v rámci Středního velitelství a Severního velitelství.

V roce 1952 začal studovat na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a stanul v čele záložního praporu. Ale již v roce 1953 byl Šaron povolán k činné službě. Založil a velel Jednotce 101, určené k boji proti narůstajícímu terorismu Arabů, kteří od roku 1948 útočili na Izrael z Judeje a Samaří (které tehdy byly pod kontrolou Jordánska) a Gazy (která byla pod kontrolou Egypta). Jednotce 101 se během krátké doby podařilo zásadně změnit boj proti arabskému nepříteli.

V roce 1954 byla Jednotka 101 sloučena s výsadkářským praporem 890 a Šaron byl jmenován velitelem. Tento prapor pak nesl hlavní tíhu odpovědnosti za akce proti palestinskoarabským teroristům a jejich základnám. Při úderu na egyptské postavení u Dir-Er-Balah v červenci 1954 byl Ariel Šaron raněn.

V roce 1956 byl Šaron jmenován velitele výsadkářské brigády 202, která nadále takřka sama nesla břemeno odpovědnosti za odvetné operace proti arabským teroristům. Během Operace Kadeš, tedy při izraelském úderu na Egypt v roce 1956, velel výsadkářskému praporu, který operaci zahájil průnikem hluboko do týla egyptské armády na Sinaji.

Následující rok Ariel Šaron studoval na štábní vysoké škole Staff College ve Velké Británii.

V letech 1958 až 1962 zastával Šaron řadu funkcí. Stál v čele školy pro pěchotu, byl velitelem pěchotní a následně obrněné brigády. Úspěšně studoval Hebrejskou univerzit v Jeruzalémě a získal titul LLB.

V roce 1964 byl Ariel Šaron jmenován velitelem Severního velení Izraelských obranných sil a sloužil v této funkci během nadcházejícího konfliktu se Sýrií, který vypukl kvůli syrské snaze odvést vodu z přítoků řeky Jordán a zabránit tak Izrael využívat většinu vody v Jordánu.

V roce 1966 se Šaron stal velitelem výcvikového oddělení a byl povýšen na generálmajora.

Ariel Šaron v Šestidenní válce v roce 1967
Ariel Šaron v Šestidenní válce v roce 1967

Během Šestidenní války v červnu 1967 velel generálmajor Šaron Obrněné záložní divizi 138, která pronikla skrze hlavní egyptské opevnění v oblastech Um-Katef a Abu-Agila na Sinaji. Po těžkém boji na středním Sinaji dosáhla divize břehů Sinajského kanálu. Složitá bitva, která později vešla do učebnic, byla vedena obrněnými a pěšími jednotkami, vrtulníkovými výsadkáři a pomocnými silami v noci.

V roce 1969 byl Ariel Šaron jmenován náčelníkem Jižního velení Izraelských obranných sil a velel tak Suezské frontě během tzv. Opotřebovávací války s Egyptem.

V roce 1970 generálmajor Šaron úspěšně inicioval originální vojensko akci, která vymýtila terorismus v oblasti Arava.

V roce 1971 úspěšně inicioval a provedl operaci, která zničila teroristickou infrastrukturu Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) v Pásmu Gazy. Operace při minimálních civilních ztrátách přinesla do oblasti klid.

V červenci 1973 odchází Šaron z armády a vrací se na svoji farmu v Negevu. Podílí se na založení strany Likud, která v roce 1977 ukončila desetiletí trvající levicovou vládu v Izraeli.

Po vypuknutí Jomkipurové války, 6. října 1973, je generálmajor Šaron povolán k velení Obrněné záložní divize 143, která pod jeho vedením po těžkých bojích při těžké a nemilosrdné noční bitvě, při níž padly stovky jejích vojáků, překročila Suezský kanál. Bitva rozhodla výsledek války a v konečném důsledku vedla k uzavření mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem.

V roce 1974 byl Ariel Šaron zvolen poslancem Knesetu a stal se členem výboru pro obranu a zahraniční věci. Aby se nemusel vzdát funkce velitele obrněných sil, poslaneckého mandátu se na konci roku vzdal a vrátil se na svoji farmu.

Ariel Šaron v 70. letech
Ariel Šaron v 70. letech

V roce 1975 jmenoval Šarona svým bezpečnostním poradcem pozdější premiér Jicchak Rabin (Yitzhak Rabin).

V roce 1977 je v rámci první pravicové vlády Státu Izrael Šaron premiérem Menachemem Beginem jmenován ministrem zemědělství, členem ministerského výboru pro obranu a předsedou ministerského výboru pro záležitosti osidlování. Je jedním z průkopníků zemědělské spolupráce s Egyptem.

V letech 1977 až 1981 Šaron inicioval a realizoval rozsáhlý program židovského osidlování Judeje, Samaří a Pásma Gazy, podílel se na osidlování Galileje, Negevu a Golanských výšin. V rámci tohoto programu a následně jako ministr obrany bylo během 7 let zřízeno 230 obcí. Program se stal základním prvkem izraelského obranného konceptu a izraelským národním strategickým cílem a dodnes je základním prvkem při jednání o konečném uspořádání s palestinskými Araby.

V roce 1981 je Ariel Šaron jmenován ministrem obrany a slouží v této funkci během operace Mír pro Galileu, jejímž cílem bylo zničit infrastrukturu OOP v Libanonu a donutit palestinskoarabské teroristy opustit Bejrút. Během této války došlo také k nechvalně známému masakru v palestinskoarabských táborech Sabra a Šatíla. Přestože masakry spáchala libanonská křesťanská falanga, byl později z odpovědnosti obviněn a následně z nepřímé odpovědnosti uznán vinným i Šaron, který podle izraelské Kahanovy vyšetřovací komise mohl vraždění zabránit. Dodnes Arabové a jejich levicoví stoupenci po celém světě s oblibou nadávají Šaronovi „řezník z Bejrútu“, přičemž o tom, že masakr spáchali o své vůli sami Libanonci a Šaron je vinen jen tím, že jej měl předpokládat a zabránit mu, se s oblibou mlčí.

Také během roku 1981 se Ariel Šaron podílel na obnově diplomatických vztahů s africkými státy, k jejichž přerušení došlo po Jomkipurové válce. Na základě jeho iniciativy bylo v listopadu 1981 podepsáno první Memorandum o porozumění o strategické spolupráci s USA a byly rozšířeny izraelské bezpečnostní vztahy s dalšími státy. Podílel se na převozu tisíců etiopských Židů do Izraele ze Súdánu, kam se jim podařilo po strastiplné cestě z Etiopie uprchnout.

V letech 1984 až 1990 byl ministrem průmyslu a obchodu v pravicové národní vládě vedené stranou Likud a členem ministerského výboru pro obranu. V roce 1985 podepsal Dohodu o volném obchodu mezi Izraelem a USA.

Ariel Šaron a ministr obrany USA Caspar Weinberger, Pentagon,  25. 5. 1982
Ariel Šaron a ministr obrany USA Caspar Weinberger, Pentagon, 25. 5. 1982

V letech 1990 až 1992 byl Ariel Šaron ministrem bydlení a výstavby, členem ministerského výboru pro obranu a předsedou ministerského výboru pro přistěhovalectví a absorpci. V reakci na zhroucení Sovětského svazu a příchod mohutných vln přistěhovalců z bývalého SSSR Šaron inicioval a realizoval rozsáhlý program výstavby bydlení k integraci přistěhovalců. V dějinách Izraele bezprecedentní stavební projekt vedl k výstavbě 144 tisíců bytů a komplexní rekonstrukci dalších 22 tisíc, takže domov získali imigranti i tisíce izraelských rodin žijící v provizorních stanech. Součástí byla i výstavba obcí v programu Jišuvej HaKochavim (Yishuvei HaKochavim, יישובי הכוכבים).

V letech 1992 až 1996 byl Šaron poslancem Knesetu a členem výboru pro obranu a zahraniční věci a členem podvýboru pro zpravodajské záležitosti.

V roce 1996 je Šaron jmenován ministrem národní infrastruktury a členem vnitřního kabinetu. Je předsedou ministerského výboru pro rozvoj beduínského sektoru společnosti. Vláda jej pověřila dojednáváním společných projektů s Jordánském, Egyptem a nově vzniklo autonomní arabskou Palestinskou správou.

V roce 1997 se Ariel Šaron stává ministrem zahraničních věcí a vede jednání o konečném uspořádání s Palestinskou správou. Současně je i nadále ministrem národní infrastruktury. Ihned po jmenování ministrem zahraničí se stává vedle premiéra Benjamina Netanjahua (Binyamin Netanyahu) vedoucím členem delegace, která ve Wye Plantation v USA vyjednávala s palestinskými Araby dohodu o konečném uspořádání. V rámci těchto jednání měl Šaron značný vliv a byl jedním z autorů rámce dohody, včetně zakotvení principu reciprocity při plnění závazků z dohody, která byla podepsána ve Washingtonu v říjnu 1998. Jako ministr zahraničí byl neúnavně zapojen do mírových jednání, ať už s představiteli palestinských Arabů, arabských států, USA či EU. Inicioval a prosazoval regionální ekonomické projekty, z nichž největším „vlajkovým“ byl mezinárodně financovaný komplexní projekt desalinace (odsolování) vody, který by vyřešil nedostatek vody v regionu a konsolidoval mírové vztahy mezi Izraelem, Jordánskem, palestinskými Araby a dalšími entitami Blízkého východu. Projekt vyvolal velký zájem a kladné reakce mezinárodního společenství a arabského světa.

Po politické porážce strany Likud ve volbách v květnu 1999 a zvolení Ehuda Baraka premiérem se Šaron stal nejprve dočasným a následně v září 1999 zvoleným předsedou Likudu.

28. září 2000 Ariel Šaron za bezpečnostního jištění policií navštívil nejsvatější místo judaismu, Chrámovou horu v Jeruzalémě, čehož zneužil vůdce OOP Jásir Arafát k rozpoutání dopředu plánované palestinskoarabské teroristické kampaně, tzv. druhé intifády.

V únoru 2001 byl Šaron zvolen předsedou vlády Izraele a vytvořil vládu národní jednoty. Během této vlády Izraelské obranné síly provedly Operaci obranný štít proti palestinskoarabským teroristům a Izrael zahájil výstavbu bezpečnostní bariéry, bránící volnému pronikání arabských zločineckých živlů z Judeje, Samaří a Gazy do vnitřního Izraele.

V lednu 2003 je Šaron znovuzvolen předsedou Likudu a podruhé zvolen premiérem Izraele.

tehdejší premiér Palestinské správy Mahmúd Abbás, prezident USA George W. Bush a premiér Izraele Ariel Šaron, summit v Akabě, 4. 6. 2003
tehdejší premiér Palestinské správy Mahmúd Abbás, prezident USA George W. Bush a premiér Izraele Ariel Šaron, summit v Akabě, 4. 6. 2003

V letech 2004  a 2005 Šaron inicioval a prosadil plán „Stažení“ (Disengagement Plan, תוכנית ההתנתקות) z Pásma Gazy, v jehož rámci byli od 16. do 30. srpna 2005 z Gazy nuceně vysídlení všichni Židé – 9.480 lidí z 21 obcí – a jejich domy a majetky předány autonomní Palestinské správě. Majetek byl brzo zničen a boj mezi palestinskými teroristickými frakcemi Hamas a Fatáh skončil v roce 2006 vítězství islamistického Hamasu, který území Gazy od té doby vládne a zaujímá nesmiřitelný postoj k existenci Státu Izrael.

židovští obyvatelé obce Kfar Darom v Pásmu Gazy protestují proti chystanému vyhnání
židovští obyvatelé obce Kfar Darom v Pásmu Gazy protestují proti chystanému vyhnání

Zničení židovské přítomnosti v Gaze a ochota k vydávání dalšího území Země Izrael palestinským Arabům jednostrannou formou, bez jakékoliv jejich reciprocity, vedly k tomu, že svému předsedovi odepřela podporu jeho vlastní strana Likud, na což Šaron reagoval značně netradičně, když v listopadu 2005 jako předseda Likudu stranu opustil a založil s některými dalšími členy Likudu i dalšími, často středovými a levicovými, politiky stranu Kadima.

18. prosince 2005 utrpěl Ariel Šaron lehkou mozkovou mrtvici, kterou následovala 4. ledna 2006 mozková mrtvice těžká, v jejímž důsledku upadl do kómatu. Jeho pravomoci přešly na vicepremiéra Ehuda Olmerta a 14. dubna 2006 po 100 dnech neschopnosti vykonávat funkci skončil v souladu se zákonem Ariel Šaron jako 11. premiér Izraele.

V kómatu se Šaron nacházel po zbytek svého života. Zemřel po selhání ledvin 11. ledna 2014 v nemocnici Tel HaŠomer.

Ariel Šaron byl dvakrát ženatý. Jeho manželka Margalit, s níž se vzali v roce 1954 a měli syna Gura, zemřela při dopravní nehodě 2. května 1962. Syn Gur zemřel ve věku 11 let 4. října 1967, když jej nešťastnou náhodou trefil kamarád při hře se starou puškou, kterou měl Šaron vyzdoben dům. Po smrti Margalit se Šaron v roce 1963 oženil s její mladší sestrou Lily, která zemřela na rakovinu plic 25. března 2000. Z manželství se narodil 19. srpna 1965 syn Omri a v roce 1966 syn Gilad.

Ariel Šaron od počátku 70. let žil na ranči Chavat Šikmim v severním Negevu.