Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1-24,18)

Paraša MIŠPATIM (Ex 21,1-24,18) 5.00/5 (100.00%) 18 ohodnocení

1 toraParaša začíná zákonem, že pokud Žid koupí hebrejského otroka, ten bude pracovat pro svého pána šest let a sedmého roku vyjde na svobodu jako propuštěnec. V dávných dobách, kdy existovalo otroctví, mohl sama sebe člověk prodat do otroctví, a to v případě, že například byl jinému dlužen určitou částku peněz (stříbra), kterou nemohl věřiteli vrátit, tak mu svůj dluh odpracoval jako otrok. Pán, který takového otroka (dlužníka) koupil, byl povinnen se o něj postarat, dát mu stravu a ubytování. Pokud však otrok výslovně prohlásí, že svého pána nechce opustit a po maximální době šesti let chce i nadále zůstat u něj, přivede ho jeho pán ke dveřím nebo veřejím, probodne mu ucho šídlem a on zůstane navždy jeho otrokem. Proč mu měl propíchnout ucho šídlem? Tento úkon vysvětluje rabi Jochanan ben Zakaj v talmudickém traktátu Kidušin 22b. Rabi Jochanan ben Zakaj řekl: „Čím se liší ucho od ostatních orgánů těla? Právě ucho slyšelo Boží hlas na hoře Sinaj, když Hospodin prohlašoval (Lv 25,55): „Synové Izraele mi totiž patří jako služebníci (otroci)“ a ne otroci otroků. Synové Izraele mohou být pouze služebníky Hospodina a ne nikoho jiného. Pokud  se však někdo rozhodl být otrokem svého bližního navěky, propíchne mu tento jeho ucho šídlem. Je to na znamení, že odmítl Boží slovo poslechnout. Židovský otrok byl součástí rodiny svého pána. Spolu s ním a jeho rodinou slavil všechny náboženské svátky i rodinné slavnosti. Měl samozřejmě o šabatu právo na odpočinek, jak nám přikazuje čtvrté přikázání z Dekalogu.

21,24

עין תחת עין, שן תחת שן, יד תחת יד, רגל תחת רגל….חבורה תחת חבורה

Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu….jizvu za jizvu.

Tento zákon, který nazývá ius (lex) talionis – zákon odplaty. Pokud jej přijmeme doslovně, tak se jedná o zásadu, podle níž má být míra odplaty stejná jako škoda způsobená poškozenému. Podle těchto slov dokazovali a dokazují naši nepřátelé, jak byli Židé krutí. Jistě takovýto výklad je zcela účelový a zcestný. Již starověcí učenci vysvětlovali, že tento text se nesmí brát doslovně, ale že se vždy jedná o finanční náhradu za zničený či dočasně poškozený orgán lidského těla. Například když někdo jinému vypíchl oko, bude muset zaplatit poškozenému mnohem více než ten, kdo někoho uhodil a způsobil mu pohmožděninu, která si vyžádala týden léčení.

Naši učitelé vysvětlovali nepřípustnost doslovného chápání výše zmíněných slov Tóry takto: Představte si, že jednooký vypíchl zdravému člověku oko. Poškozený je nyní jednooký, což je pro něj opravdu špatné, ale na jeho život, společenské uplatnění a na jeho práci to nemá fatální vliv. Pokud by však onomu jednookému mělo být podle lex talionis vypíchnuto jeho jediné oko, stal by se slepcem. Každý dobře víme, jak těžký život slepci mají a v dávných dobách byli vydáni na milost a nemilost. Údělem slepců býval většinou život v bídě a žebrota.

22,20

וגר לא תונה ולא תלחצנו כי גרים היתם בארץ מצרים – Hostu nebudeš škodit, ani ho utlačovat, neboť i vy jste byli hosty v egyptské zemi. Termín „“גר je zde ve smyslu „host“, což přesněji je „גר תושב“ ,tedy člověk, který nepatří k synům Izraele (cizinec), ale který žije na území synů Izraele či v jejich městě. K takovému člověku jsme povinni se chovat podle všech pravidel dobrého chování, jak bylo výše uvedeno. Tóra pod pojmem „ger“ má na mysli vždy „ger tošav“, tedy onoho cizince či hosta. Teprve později rabínská tradice ztotožňovala Tórou používaný termín „ger – cizinec, host“ s konvertitou, s „ger cedek“. Samozřejmě, co platí pro hosta, o to více platí pro konvertitu. Je dokonce zakázáno konvertitovi připomínat, že kdysi nebyl Židem.