Paraša TRUMA (Ex 25,1 – 27,19)

Paraša TRUMA (Ex 25,1 – 27,19) 5.00/5 (100.00%) 11 ohodnocení

1 toraTento šabat (1. února) je také šabatem roš chodeš (šabat novoluní), tedy je prvním dnem měsíce prvního adaru (adar rišon). Letošní rok 5774 je rokem přestupným (šana meuberet), který má 13 měsíců – první a druhý adar.

Proto také jsou určité změny v šabatové liturgii. Například po modlitbě sedmi požehnání (tefilat ševa brachot) se vsuvkou „jaale ve-javo“ pro novoluní, čteme modlitbu poloviční Halel (Žalmy 113-118). Vzjmou se dva svitky Tóry, z prvního čteme pro sedm vyvolaných parašu Truma a z druhého svitku pro maftíra čteme stať z Numeri 28,9-15 a maftír čte haftaru na roš chodeš z knihy proroka Izajáše 66,1-24. Potom se pronáší modlitba Musaf pro šabat roš chodeš.

 TRUMA – toto slovo lze přeložit jako „oběť pozdvihování“ či spíše jako „dar“. Jedná se o dary synů Izraele, které budou použity na stavbu příbytku pro Hospodina (miškan). Tento dar musí být však dobrovolný, tudíž od srdce každého, kdo jej věnuje na stavbu svatostánku. Dary tvořily zlato, stříbro, měď, různobarevné látky, plátno, beraní, kozí a jezevčí kůže, akáciové dřevo, olej na svícení, balzámy, drahokamy a kadidlo.

 25,10-11

ועשו ארון עצי שטים… וצפית אותו זהב טהור מבית ומחוץ… – Udělají z akáciového dřeva schránu… obložíš jí čistým zlatem, uvnitř i zvnějšku…

V traktátu Joma 72b se uvádí, že Rava řekl: „Každý učený žák (učenec), který uvnitř není takový jako na povrchu, není učeným žákem.“ To znamená, že každý učený žák, který ve svém nitru není bohabojným a dobrých mravů, jak se jeví na povrchu, nenazývá se učeným žákem. Neboť tak, jako je na povrchu ze zlata, musí být i ve svém nitru ze zlata.

V traktátu Brachot 28a se uvádí, že když byl Raban Gamaliel předsedou Sanhedrinu, vyhlásil, že každý žák, který ve svém nitru není takový jako zvnějšku, nesmí vejít do učebny, do bejt midraše. Když jej však sesadili a na jeho místo zvolili rabína Eleazara ben Azarju, tak ten samý den odvolali též hlídače, který stál před vchodem do učebny a dovolili všem žákům, kteří chtěli, aby do ní vešli a učili se Tóru. Poté se v bejt midraši rychle zaplnilo 400 lavic žáky. Těžko si lze představit, kdo byl onen hlídač u vchodu do učebny, který byl schopen rozpoznat u každého žáka, jestli je ve svém nitru stejný jako zvnějšku. Vždyť takový člověk by musel umět číst myšlenky. Na tento problém odvětil rabi Abraham Jakob Friedmann, zakladatel chasidské dynastie ze Sadagóry: (jidiš Sadigora – סאדיגורא, 1819-1883) „Opravdu dveře učebny byly zamčeny na zámek a nikdo se tam nemohl dostat. Avšak žák, který se mermomocí celou svou vnitřní silou chtěl dostat dovnitř a učit se Tóru, použil všech prostředků a sil, aby toho dosáhl. Byl podobný Hilelovi, který nedbal na nebezpečí a vylezl na střechu učebny, kde se nalézal průzor, kterým poslouchal slova Tóry. Když tedy žák udělal vše, co bylo v jeho silách, aby se mohl učit Tóru, takový žák je stejný ve svém nitru jako na povrchu.“ Z tohoto plyne poučení, že opravdový učený žák – talmid chacham nejenže není povrchní, ale především, není pokrytcem, který okázale vydává na odiv pozlátko své „svatosti a ortodoxnosti“, zato ve svém nitru je zcela jiný.