Čestné občanství Suchdola in memoriam Arturu Radvanskému

Čestné občanství Suchdola in memoriam Arturu Radvanskému 5.00/5 (100.00%) 18 ohodnocení

czara006Na včerejším zasedání zastupitelstva Suchdola bylo uděleno čestné občanství in memoriam Arturu Radvanskému, který v Suchdole prožil větší část svého života.  Původním  jménem Artur Tüberger, narozen 24.11.1921 v Radvanicích u Ostravy,( dnes již součást Ostravy), měl 2 bratry, dvojčata. Zatčen v srpnu 1939, tehdy 17 1/2 letý, pro pomoc uprchlíkům, kteří se snažili přejít hranici Protektorát- Polsko (ještě před napadením Polska), společně s ním zatčen i jeho otec Marek T. Z věznice gestapa se jim podařilo uniknout s pomocí německého vojáka, otcova kamaráda, který tam byl jako přidělen jako řidič . S otcem pak také přešli hranici, nicméně to již propukla válka a byli na polském území chyceni vojenskou policií a přes různé věznice a tábory v Polsku byli odvlečeni do Buchenwaldu.

V Buchenwaldu. otec již v listopadu 1939 zemřel na následky krutých podmínek v t.zv. „malém táboře“, Artur tam zůstal do března 1942, kdy byl přemístěn do Ravensbrücku, odtamtud po několika měsících do Sachsenhausenu a v rámci akce Deutschland Judenfrei v říjnu 1942 do Auschwitzu, do hlavního tábora. Po krátké době na Buně se dostal do dobrého komanda v SS-Revieru, nemocnice pro esesáky, díky čemuž přežil celkem v dobrém stavu až do evakuace Osvětimi v lednu 1945. Přežil pochod smrti -3 dny v mrazech a bez jídla- do Wodzislawi, odtamtud vlakem do Mauthausenu a v únoru do pracovního tábora v Ebensee, kde byl osvobozen Američany v květnu 1945.

Po návratu zjistil, že z celé rodiny přežil jako jediný a v jejich domku v Radvanicích že bydlí jiní lidé.(podle místa narození si změnil jméno na Radvanský, protože po tom, co od Němců zažil, nechtěl mít ani jméno německé) Po prvních horečných dnech hledání, kde přespat, kde se najíst, našel na podzim v Praze podnájem a dokončil zkráceným studiem gymnázium, složil maturitu a vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou. Dostal místo v ČSAV, kde pak pracoval až do odchodu do důchodu. V r. 1946 se oženil s Alžbětou Kürti, která také přežila věznění v Osvětimi a dalších lágrech. Narodila se jim dcera Anna a syn Jiří.

Od r. 1968 začal se podílet aktivně na činnosti v pražské Židovské náboženské obci, byl zvolen do Reprezentace a začal se věnovat činnosti s dětmi V době, kdy panoval na židovské obci již čilý život středoškolské a studentské mládeže, šlo o to, podchytit i ty mladší děti. Nejprve organizoval oslavy svátků, potom z jejich účastníků dal dohromady skupinu ve věkovém rozmezí základní školy, která se pravidelně každých 14 dní setkávala.Protože v té době nebyla náboženská výuka, snažil se jim poskytnout alespoň základní znalosti z židovského náboženství, historie a kultury, ale současně je zaujmout zábavou, hrou a sportem, letními stanovými tábory a zimními lyžařskými zájezdy, aby získali i pocit vzájemné sounáležitosti a sounáležitosti s židovskou pospolitostí. Michaela Vidláková mu v těchto aktivitách pomáhala, ale duší všeho byl on a  je to jedna z jeho největších životních zásluh. Mnoho z „jeho dětí“ se dodnes zúčastňuje života PŽO.

Po odchodu do důchodu ho tehdejší předseda RŽNO (Rada židovských náboženských obcí, dnes Federace) požádal, aby se ujal funkce tajemníka Rady. Bylo tehdy, koncem 70.let těžké najít někoho, kdo byl ochoten funkce na obci nebo na Radě zastávat, většinou se lidé báli , protože to samozřejmě znamenalo dostat se pod zostřený dozor Stb. Artur řekl : „No, nic horšího, než co už jsem zažil, se mi stát nemůže…“ a funkci přijal. Nebylo to snadné. Říkal, že se držel poučky, kterou mu kdysi, když dostal facku od esesáka, řekl jeden starý Žid v lágru : „Ot azoj musste zugn, ot azoj musste tyn!“ (Ve smyslu: mluv, jak po tobě chtějí, a dělej to jinak)

Ať už se na to dnes dívá každý jak chce, ale nebýt hrstky obětavých funkcionářů, zaměstnanců a těch, kteří udržovali v běhu bohoslužby v synagogách, tak by pražská obec- ale i ty ostatní- těžko přežily období komunistické nadvlády. Díky nim obce fungovaly, díky nim dostávali někteří disidenti finanční podporu, díky nim se na obci hrála některá divadelní představení, díky nim získávaly židovské organizace na Západě různé informace o židovském dění za železnou oponou.

Nakonec na příkaz Stb musel Artur svou funkci na Radě opustit a stal se vedoucím Nového hřbitova. Tato práce ho přivedla k další důležité životní epoše : již dříve měl kontakty s organizací Sühnezeichen, ale zejména při setkáních se skupinami německých studentů navštěvujícími hrob Franze Kafky, jimž začal vyprávět o svých zážitcích v lágrech, ho postupně začali zvát do německých škol . A tak po definitivním ukončení pracovní činnosti trávil ročně několik týdnů cestováním po Německu a snažil se nejen vyprávět, co znamená nacismus, ale hlavně vštěpovat mladým lidem dvě hlavní zásady: že je nutno skoncovat se vzájemnou nenávistí a že proti zlu je nutno bojovat včas.

Je nesporné, že život Ing. Radvanského může být stále inspirací zejména pro vůli s kterou nesl dále své židovství a dokázal je předat generaci, která se narodila po válce do složité doby socialismu kde židovství v jakékoli formě nebylo vítáno, ba právě naopak. Proto jeho neokázalé hrdinství má své místo v „knize vzpomínek“ českého židovstva. Je chvályhodné, že městská část, kde prožil velký kus svého života mu prokázala udělením čestného občanství úctu.

 

1 komentář u „Čestné občanství Suchdola in memoriam Arturu Radvanskému“

Komentáře nejsou povoleny.