Paraša Pekudej (Ex 38,21 – 40,38)

Paraša Pekudej (Ex 38,21 – 40,38) 5.00/5 (100.00%) 17 ohodnocení

ToraTento šabat (1. března čili 29. dne prvního adaru), o němž ohlašujeme nový měsíc adar nebo jak je tomu letos v přestupném roce, druhý adar, se nazývá šabat šekalim. Proto vyndaváme z aron ha-kodeše dva svitky Tóry a osmému vyvolanému muži-maftírovi předčítáme z druhého svitku pasáž z Ex 30,11-15.

38,21   משכן העדות – příbytek svědectví

Příbytek svědectví sám vydával svědectví o tom, všechen materiál na stavbu a vybavení svatyně byl použit správně a že nedošlo k žádné krádeži. Kdyby totiž došlo ke krádeži či jiné nepravosti při její stavbě, tak samozřejmě Boží imanence (šchina) by nebyla přítomna v příbytku svědectví (podle rabi Meira Leibuše Malbima, 1809-1879).

38,24  כל הזהב העשוי למלאכה בכל מלאכת הקודש – všechno zlato, zpracované při tom díle, při celém díle na svatyni. Toto zlato je stvořeno jen proto, aby jej použili na věci spojené se svatostí, jako například stavba svatyně, jejího vybavení atp. (podle díla תפארת יהונתן pražského rabína Jonatana Eybeschütze, 1690-1764).

39,42-43   ככל אשר צווה ה‘ את משה כן עשו בני ישראל את כל העבודה. וירא משה את כל המלאכה….

Všechnu práci vykonali Izraelci přesně tak, jak Hospodin Mojžíšovi přikázal. Mojžíš celé to dílo (tu práci) prohlédl, ano, vykonali je přesně tak, jak Hospodin přikázal. A Mojžíš jim požehnal. Slovo práce-עבודה se dá vysvětlit jako opravdová fyzická práce při stavbě příbytku svědectví. Naproti tomu je i druhá práce-מלאכה, což může znamenat také dobrá předsevzetí synů Izraele v okamžiku, kdy přinášeli své dary pro stavbu příbytku. Práce může být také v srdci – עבודת ה‘ בלב, což je modlitba. Synové Izraele vykonali fyzickou práci na stavbě příbytku svědectví s nejlepšími předsevzetími a úmysly, přesně tak, „jak Hospodin Mojžíšovi přikázal.“ Když umělci tvořili všechny náležitosti pro příbytek, nevěděl Mojžíš, co se odehrává v jejich duších, v jejich nitru. Teprve když viděl všechnu práci zhotovenou a dokončenou s neuvěřitelnou přesností a vytříbeným uměleckým vkusem poznal, že i jejich úmysly byly čisté a vznešené jako modlitba k Všemohoucímu (podle díla תורת משה bratislavského rabína Chatama Sofera, 1762-1839).