Paraša MECORA (Lv 14,1 – 15,33)

Paraša MECORA (Lv 14,1 – 15,33) 5.00/5 (100.00%) 10 ohodnocení

1 toraNaši učenci tvrdí, že malomocenství צרעת je trestem za pomluvy .לשון הרע

14,2 זאת תהיה תורת המצורע ביום טהרתו – Toto je nauka o malomocném v den jeho očišťování.

Proto naši učenci říkali o pomlouvači בעל לשון הרע: Jak se může takovému člověku prospět? Nechť se zabývá Tórou a vyléčí se. Avšak pouze tehdy „v dne jeho očišťování“ mu učení Tóry může přinést uzdravení. Ale předtím, pokud se ještě neočistil a nenavrátil se na správnou cestu, s níž sešel – לא חזר בתשובה, učení Tóry mu není nic platné. Prostými slovy řečeno: Pokud se ještě hříšník nenapravil a nelituje svých skutků, učení Tóry mu není k ničemu, neboť není ochoten přijmout její zákony a přikázání. Co pomůže člověku učení Tóry, když vědomě nedodržuje třeba jen jedno z Desatera přikázání?! (Podle díla אורח לחיים Abrahama Chajima ben Gedalii ze Zloczówa, 1750-1816)

 Rabín Chafec Chajim čili Jisrael Meir Kagan (1838-1933) se na svém těle přesvědčil, že člověk nesmí ani o sobě samém říkat negativní slova. Jednou se Chafec Chajim vydal na cestu v přestrojení, aby jej nikdo nepoznal. Když tak šel, cestou kolem projížděl jakýsi kočár. Vozkovi se zželelo starého muže, který se jistě již dlouhou dobu trmácí pěšky. Zastavil a nabídl mu místo ve svém kočáru. Chafec Chajim vozkovu nabídku přijal a posadil se vedle něho.Za jízdy se ho vozka zeptal, odkud je a on mu řekl, že z Raduně. Vozka na to: „Á, z Raduně, z města odkud pochází velký cadik Chafec Chajim?“ Rabi mu na to odvětil: „Ano, já ho velmi dobře znám, ale on není tak velký cadik, jak si myslíte.“ Rabínova slova vozku velmi rozčílila, zastavil koně a řekl svému pasažérovi, aby okamžitě opustil kočár, protože on není ochoten vézt někoho, kdo pomlouvá tak velkého cadika. Rabín pokračoval dále opět pěšky. Za několik dní se vozka dověděl, že velký Chafec Chajim je ve městě, do něhož on také přijede. Když tam vozka dorazil, chtěl samozřejmě vidět svého milovaného cadika Chafec Chajima. Když přišel do domu, kde Chafec Chajim bydlel, zatmělo se mu před očima, neboť tam spatřil onoho starce, kterého odmítl vézt ve svém kočáru, neboť ten se nevyjadřoval s úctou o Chafec Chajimovi. Vozka začal hořce plakat a ptal se Chafec Chajima proč mu to udělal. Proč rabi dopustil, aby jej vyhodil z kočáru. V tu chvíli Chafec Chajim řekl: „Dnes jsem se naučil, že člověk nesmí pomlouvat ani sebe samého.“