Traktát Mišny Pesachim – 1. kapitola

Traktát Mišny Pesachim – 1. kapitola 5.00/5 (100.00%) 20 ohodnocení

thumb-ZB902Překladatel Jiří Blažek poskytl eretz.cz svůj překlad mišny1matzah1 Pesachim pro potřebu a informaci čtenářů. Mišna je první zapsaná sebraná zákonná tradice ústního zákona a tvoří základ Talmudu. Redaktorem této zapsané ústní tradice byl kolem roku 200 o.l. rabi Jehuda HaNasi. Pro mnohé to může být vůbec poprvé, kdy se seznámí s talmudickým textem v  českém překladu. Text je opatřen vysvětlivkami, které čtenář nalezne pod čarou. Autor i redakce uvítají názory čtenářů na tento příspěvek, jehož pokračování bude publikováno i během následujících dnů.

Kapitola první

1. V noci (1) čtrnáctého nisanu (2) hledáme chamec při světle lampy (3). Místa, kam se chamec nenosí, netřeba prohledávat. Proč [tedy] řekli, že [je třeba prohledat] dvě řady [vinných sudů] ve sklepě? [Protože se jedná o] místo, kam by se chamec mohl dostat(4). Bejt Šamaj říkají: „[Je třeba prohledat] dvě řady [sudů táhnoucí se] přes [celou šířku a délku] sklepa.(5)“ Bejt Hilel říkají: „[Je třeba prohledat] dvě vnější řady, které jsou nejvýše.“(6)
2. Není třeba se bát, že by lasice přenesla [chamec] z jedné místnosti do druhé nebo z jednoho místa na druhé [poté, co již dotyčné místo prohledal], neboť kdyby tomu tak bylo, [museli by se rovněž obávat toho, že chamec přenese] z jednoho dvora do druhého a z města do města a celá věc by nebrala konce.(7)
3. Rabi Jehuda říká: „[Chamec] hledáme večer čtrnáctého [nisanu], ráno čtrnáctého [nisanu] a v okamžiku jeho ničení.“(8) Ale učenci říkají: „[Pokud jej] nehledal večer čtrnáctého [nisanu], musí jej hledat [ráno] čtrnáctého; [pokud jej] nehledal [ráno] čtrnáctého [nisanu], musí jej hledat během svátku; [pokud] nehledal během svátku, musí hledat po svátku (9). A to, co zanechá, ať uklidí na skryté místo, aby to vůbec nemusel hledat.“(10)
4.(11) Rabi Me’ir říká: „Chamec můžeme jíst po celých pět [hodin čtrnáctého nisanu] a musíme jej spálit na začátku šesté.“ (12) Rabi Jehuda říká: „Můžeme jíst [chamec] po celé čtyři [hodiny], během celé páté [nesmí chamec ani jíst, ani jej spálit] a musí je spálit na začátku šesté.“(13)
5. Rabi Jehuda dále řekl: „Dva nevyhovující bochníky chlebů díkůvzdání (14) byly položeny na [střechu chrámového] sloupořadí – a dokud tam ležely, mohli všichni lidé jíst [chamec]. Jakmile byl jeden odstraněn, byl [chamec] „pozastaven“, [což znamená], že jej ani nejedli, ani nepálili. Když byly odstraněny oba, všichni začali pálit [svůj chamec].“ Raban Gamli’el říká: „Nezasvěcený chamec lze jíst po celé čtyři [hodiny] a trumu po celých [pět hodin] a spálí je na začátku šesté [hodiny].“
6. (15) Rabi Chanina, zástupce kněží, řekl: „Během všech dnů [existence Chrámu] kněží nikdy neustali v pálení masa [obětin], které bylo znečištěno výhonkem nečistoty (16), spolu s masem, které bylo znečištěno av le-tum’a, i když přidávali nečistotu k jeho nečistotě.“ (17) Rabi Akiva dodal a řekl: „Během všech dnů [existence Chrámu] kněží neustali v [praxi, kdy] zapalovali olej, který byl znečištěn [kontaktem s někým, kdo je] tvul jom, v lampě, která byla znečištěna někým, kdo [byl znečištěn] tum’at met, i když tak přidávali nečistotu [lampy] k nečistotě [oleje].“ (18)
7. Rabi Me’ir řekl: „Z jejich slov (19) se učíme, že na Pesach můžeme pálit čistou trumu společně s nečistou.“ Rabi Jose řekl: „To není správné přirovnání (20). I rabi Eli’ezer a rabi Jehošu’a souhlasí, že se každá pálí zvlášť. Ohledně čeho vedou spor? Ohledně sporné trumy a nečisté trumy. Rabi Eli’ezer říká: ‚Každá se pálí zvlášť.‘ Ale rabi Jehošu’a říká: ‚Obě [se mohou pálit] dohromady.‘ (21) “

—————————————————————————————————————————–

1) Mišna používá výraz or, tedy světlo. Podle Rambama je to eufemismus označující noc či temnotu, jelikož by nebylo vhodné, aby traktát začínal slovem „tma“, které je chápáno spíše jako negativní.
2) Následující ráno 14. nisanu je třeba chamec spálit.
3) V rabínských dobách (a ještě o mnoho staletí později) zůstávalo světlo olejové lampy nebo svíčky tím nejlepším (a často také jediným) zdrojem světla, které měli lidé k dispozici. Pokud v domě byla vůbec nějaká svíčka nebo lampa, byla umístěna většinou doprostřed místnosti, aby osvětlila co největší část domu. Pokud vezmeme v úvahu i fakt, že tehdejší domy tvořila jedna nebo dvě místnosti s malými okny a silnými zdmi (a byly tak mnohem temnější než dnešní), chce tím mišna říct, že v případě hledání chamecu se nelze spoléhat jen na svůj zrak nebo na odraz vzdáleného zdroje světla, ale je třeba se svíčkou nebo lampou přijít a prohledat s ní každý roh, kde by mohl být chamec. Je pravdou, že během raného a vrcholného středověku se v domech nacházelo podstatně méně vybavení, nábytku i nádobí, takže hledání chamecu byla snazší než dnes.
4)Některé z mišnajot z traktátu Pesachim připomínají svou strukturou spíše Gemaru než Mišnu. Toto je jedna z nich, která mj. ukazuje, jakým způsobem se mišna tvořila – jednotlivé mišnajot mohly být editovány později a byly k nim přidávány dodatky a vysvětlení. Mišna tvrdí, že je třeba prohledat všechna místa kromě těch, kam se chamec nemá šanci dostat. Jiná, pravděpodobně starší mišna, zachycující jeden ze sporů mezi Bejt Šamaj a Bejt Hilel, ale tvrdí, že vinné sklepy jsou místem, které je třeba prohledat. Toto tvrzení je zpětně konfrontováno s první mišnou, která je vyzvána k podání vysvětlení.
5) Obě školy – Šamajova a Hilelova – se shodují v tom, že je třeba prohledat pouze „nejrizikovější“ místo, liší se ale v tom, o které se jedná.
V případě Bejt Šamaj to jsou prostory nacházející se ihned u vchodu. Sudy jsou ve sklepě uspořádány do řad a poté je složena jedna řada na druhé, od podlahy až ke stropu. Takto řady pokryjí celou délku sklepa, a poté, kdy je stěna zaplněna, je před ní poskládána další a tak dále. Podle Gemary (8b) se jedná o celou první řadu, stojící proti vchodu do sklepa, a řady za ní, a to od zdi ke zdi, takže tak tvoří stěnu „přes celý sklep“. Podle jiného výkladu se nejedná o dvě svislé řady stojící za sebou, ale přední svislou řadu a horní horizontální řadu.
6) I zde existuje dvojí výklad, podle kterého je třeba prohledat dvě vodorovné řady odshora nebo dvě horní řady stojící za sebou.
7) Není třeba opětovně kontrolovat místnost, která již jednou byla zkontrolována, a to ani v případě, kdy existuje obava, že by tam nějaký živočich mohl zanést chamec. Podle Rambama se jedná o místnost, kam se chamec normálně nenosí a kterou dle předchozí mišny není třeba kontrolovat a to ani tehdy, když existuje obava, že by tam zvíře mohlo chamec zanést. Mišna nakonec celou záležitost uzavírá logicky – pokud by mělo být prohledávané každé místo, kam by se chamec mohl dostat přičiněním nějakého zvířete, pak by prohledávání nebralo konce.
8) Nejzazší doba pro ničení chamecu je 5. denní hodina 14. nisanu (tzn. cca 11:00). Podle nejjednoduššího výkladu požaduje rabi Jehuda trojí hledání, v Talmudu se ovšem nachází i výklad, podle kterého rabi Jehuda vyžaduje, aby hledání chamecu bylo provedeno v jedné z těchto tří dob. Pokud hledání chamecu nestihne, neměl by chamec hledat později, aby jej nenašel a nesnědl – dle rabiho Jehudy je lepší o chamecu nevědět než ho najít.
9) Jak bylo stanoveno již v první mišně, nejvhodnější čas pro hledání chamecu je podle většiny učenců večer 14. nisanu, avšak hledání chamecu by nemělo být omezeno pouze na dobu před spálením nebo dokonce před svátkem – i během svátku či po něm by měl hledat chamec, aby zabránil tomu, že by chamec, přes který „přešel Pesach“, byl opětovně použitý.
10) Pokud najde chamec, měl by jej uložit na bezpečné místo, aby jej následující ráno spálil. Kdyby jej nechal být a později zjistil, že z něj něco chybí, musel by provést nové hledání.
11) Podle názoru většiny tanaitů je od 7. hodiny 14. nisanu (která v období jarní rovnodennosti zhruba odpovídá 13:00) zakázáno jíst nebo vlastnit chamec a do té doby je třeba jej zničit. Dle Ex 12:15 je třeba zničit chamec „první den“, což je 14. nisan, kdy byla obětována pesachová oběť. Od sedmé hodiny tohoto dne se totiž mohla přinášet pesachová oběť a dle Ex 34:25 se krev oběti nesmí obětovat s čímkoli kvašeným.
12) Rabi Me’ir dává jednu hodinu rezervu, aby zabránil lidem v náhodném porušení zákazu. Navíc je problematické určit správně čas v případě relativních hodin, podle kterých se počítá čas v halaše.
13) Rabi Jehuda přidává dvě hodiny, neboť určit správný čas za oblačného dne je obtížnější – a i v Izraeli bývá během Pesachu oblačno.
14) Viz Lv 7:13. Používali se pouze chleby, které byly nějakým způsobem nevhodné ke konzumaci (např. když čas určený k jejich konzumaci již minul apod.)
15) Následující mišna nemá nic společného s Pesachem nebo s pálením chamecu – zabývá se spalováním rituálně nečisté obětiny s čistou. V mišně je zařazena na tomto místě proto, že po ní následuje mišna řešící problém spalování čistého a nečistého chamecu.
16) Základním stupněm znečištění je av le-tum’a (dosl. otec nečistoty). Pokud se av le-tum’a něčeho dotkne, stává se dotyčný předmět nebo pokrm rišon le-tum’a, pokud se rišon le-tum’a dotkne pokrmu, stává se tento šeni le-tum’a, pokud se tento dotkne trumy, stává se tato šliši le-tum’a a pokud se tato dotkne obětiny, stává se obětina revi’i le-tum’a. Všechny stupně nečistoty jsou méně závažné než av le-tum’a, který je schopen znečistit cokoli a jsou nazývány cmechim – výhonky. Rišon le-tum’a může znečistit pouze pokrmy, šeni le-tum’a pouze trumu, šliši le-tum’a pouze obětinu (kodeš).
17) Rabi Chanina byl kněz, který sloužil v Chrámu před jeho zničením, takže jeho svědectví je pro Mišnu a tanaity velmi cenné. Maso obětiny, které přišlo do styku s „výhonkem“, má status šeni le-tum’a, jelikož „výhonek“ nemůže být víc než rišon le-tum’a. I tak má ovšem status masa neplatného pro oběť. Podle rabiho Chaniny ale tento typ masa spálili společně s masem, které bylo rišon le-tum’a. I když toto maso mohlo přenést na další maso část nečistoty a udělat z něj šeni le-tum’a, spálili je dohromady, jelikož oba kusy masa byly tak jako tak nečisté.
18) Podle rabiho Akivy je tatáž halacha platná i co se týká oleje. Tvul jom je někdo, kdo byl nečistý, ponořil se do mikve, ale je nečistý až do západu slunce a tehdy má status šeni le-tum’a. Pokud přijde do styku s olejem který je truma, stane se tento olej šliši le-tum’a. Znečištěný olej se má spálit a podle rabiho Akivy jej lze nalít i do lampy, které se dotkl někdo, kdo přišel do kontaktu s mrtvým tělem (tum’at met), čímž se stal av le-tum’a. Lampa je tak rišon le-tum’a a pokud je do ní nalit olej, který je šliši le-tum’a, stane se olej šeni le-tum’a.
19) Tj. Z předchozí mišny.
20) Podle rabiho Joseho zvolil Me’ir špatnou analogii, neboť v předchozí mišně je obojí maso obětiny i olej již znečištěné a jediné, co řešili, je, jestli nevadí, pokud jedna část zvýší status nečistoty u druhé. V tomto případě je ale jedna truma čistá, tudíž musí být páleny odděleně.
21) Rabi Jose si na pomoc přivádí další autority – pokud tito dva tanaité v této věci souhlasí, musí být závěr rabiho Me’ira mylný. Jediný rozdíl mezi nimi je v případě trumy, u niž je sporné, jestli je nečistá nebo čistá. Rabi Eli’ezer je v tomto případě přísnější a považuje ji za čistou; podle rabiho Jehošuy může být domněle nečistá truma naopak spálena s trumou, která je zcela jistě nečistá.