Papež František ve Svaté zemi – 3. den

Papež František ve Svaté zemi – 3. den 5.00/5 (100.00%) 5 ohodnocení

papež František ve VečeřadleJeruzalém.

1. Setkání s muslimy na Chrámově hoře. Návštěva Jad Vašem. Setkání s vrchními rabíny Izraele a návštěva u prezidenta Perese.
2. Setkání s kněžími, řeholnicemi a seminaristy v Getsemanech.
3. Slavení eucharistie v jeruzalémském večeřadle

Ad 1. Mezináboženská setkání a protokolární body státní návštěvy tvořily dopolední program pobytu Petrova nástupce v Jeruzalémě. V 8h se papež vydal nejprve na Chrámovou horu, kde navštívil vrchního muftího Jeruzaléma a celé Palestiny, šejka Muhameda Ahmada Hussaina. Svatý otec v jeho doprovodu navštívil Skalní dóm, charakteristickou budovu islámského kultu s pozlacenou střechou, která stojí nad skálou, o níž muslimové věří, že z ní Mohamed vystoupil do nebe. Papež pak vstoupil do sídla Ústředí muslimské obce, kde společně s muslimskými hodnostáři vypil šálek kávy. Vrchní muftí přivítal papeže ve svatém městě Jeruzalém, kde – jak řekl – „žijí muslimové a křesťané“ a vyzval papeže, aby se zastal muslimů a křesťanů proti Izraeli, který údajně „pošlapává jejich práva“. Svatý otec hovořil o pozemské pouti lidí, jejichž životní cesty se někdy kříží, jindy jsou společné, a mimo jiné řekl:

„Nesmíme se nikdy považovat za soběstačné pány svých životů; nemůžeme se omezovat na to, že zůstaneme uzavření a zabezpečení ve svých přesvědčeních. Tváří v tvář Božímu tajemství jsme všichni chudí, cítíme, že musíme být vždy připraveni vyjít ze sebe, být poddajní Božímu povolání, otevření budoucnosti, kterou chce pro nás vytvořit Bůh.“

František svou promluvu končil slovy:

„Drazí bratři, drazí přátelé, z tohoto svatého místa upřímně vybízím všechny lidi a komunity hlásící se k Abrahamovi: respektujme se a mějme se vzájemně rádi jako bratři a sestry! Učme se chápat bolesti druhých! Nikdo ať nezneužívá Boží jméno k násilí! Společně se přičiňujme o spravedlnost a pokoj. Salam.“

PLNÉ ZNĚNÍ promluvy papeže na setkání s muslimy na Chrámové hoře je ZDE

papež František u Západní zdi
papež František u Západní zdi

Další etapou mezináboženského dialogu byla návštěva v nejposvátnějším místě judaismu, synagogy pod širým nebem, kterou tvoří tzv. Západní zeď. Tato patnáctimetrová stěna, nazývaná zvláště v nežidovských kruzích jako Zeď nářků, je zejména ve spodní části zcela jistě pozůstatkem jeruzalémského chrámu zbudovaného Herodem. Místní rabín zde papeže přivítal a doprovodil k místu, kam papež podle zdejšího zvyku a stejně jako oba jeho předchůdci vložil lístek s napsaným vzkazem, vlastnoručně napsaným textem modlitby Otče náš ve španělštině. Do pamětní knihy synagogy pak zapsal slova z poutního Žalmu 122.

Potom následovala protokolární část státní návštěvy hlavy Vatikánského státu: položení květin na hrobu Theodora Herzla, zakladatele sionismu, který je považován za duchovního otce nynějšího státu Izrael. Mimo program byla také zastávka u nedalekého pomníku židovských obětí terorismu. Izraelský tisk v této souvislosti píše, že tento krok byl zařazen do papežova programu na přání izraelského premiéra jako reakce na souhlas prezidenta Perese, který – podobně jako palestinský prezident Abbás – přijal mírovou iniciativu papeže Františka k setkání ve Vatikánu.

papež František v Jad VaŠem
papež František v Jad VaŠem

Dalším bodem byla papežova návštěva v památníku obětí Holocaustu, Jad Vašem, která byla zejména izraelskou veřejností velmi očekávaná. Pietního aktu se účastnili rovněž izraelský prezident a premiér. Papež za doprovodu dvou katolíků hebrejského jazyka z Tev Avivu a Jaffy položil věnec žlutobílých květů na urnu obsahující popel židů z krematoria Auschwitz. František viditelně dojat pak pozdravil několik přeživších, každému z nich políbil ruku. V promluvě, která následovala, se Petrův nástupce inspiroval třetí kapitolou knihy Geneze a citoval Boží hlas, který Adamovi po spáchání prvotního hříchu klade otázku: Adame, což hebrejsky znamená člověče, kde jsi?

„Na tomto místě, památníku Šoa, znovu slyšíme otázku, kterou klade Bůh. V této otázce je veškerá bolest Otce, který ztratil syna.“

„Otec znal riziko svobody – pokračoval papež František – věděl, že by syna mohl ztratit… ale možná si ani Otec nedokázal představit takovýto pád, takovouto propast!

„Kde jsi, člověče? Už tě nepoznávám. Kdo jsi, člověče? Kým jsi se stal? Jaké hrůzy jsi schopen? Co tě přivedlo k pádu tak hlubokému? Kdo tě nakazil domýšlivostí, že ovládneš dobro a zlo? Kdo tě přesvědčil, že budeš bůh? Nejenom že jsi mučil a zabil své bratry, ale dal jsi je v oběť sobě samému, protože jsi se prohlásil za boha. Dnes se sem vracíme, abychom naslouchali hlasu Boha: „Adame, kde jsi?“

Dolehlo na nás zlo, kterého pod nebem dosud nebylo, pokračoval papež slovy proroka Barucha. Nyní, Pane, slyš naši modlitbu, slyš naši prosbu, zachraň nás pro své milosrdenství, zachraň nás z této obludnosti.

„Dej nám milost stydět se za to, čeho jsme jako lidé byli schopni, stydět se za tuto maximální modloslužbu, že jsme pohrdli svým tělem a ničili své tělo, které jsi uhnětl z bláta a oživil svým dechem života. Už nikdy více, Pane, nikdy více! „Adame, kde jsi?“ Tady jsme, Pane, stydíme se za to, co byl schopen udělat člověk, stvořený k Tvému obrazu a Tvé podobě. Pamatuj na nás ve svém milosrdenství.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v Jad Vašem je ZDE

Potom se papež František odebral ke zdvořilostní návštěvě Vrchního rabinátu Izraele, kde sídlí oba nejvyšší představitelé judaismu David Lau, vrchní rabín tzv. aškenázského ritu, který se rozvinul zejména ve středovýchodní Evropě, a Jicchak Josef, vrchní rabín sefardského ritu, který se pojí zejména ke středomořskému regionu. První z nich ve své promluvě hovořil o hodnotě života a vyjádřil přesvědčení, že stát Izrael je jediný, který dává náboženskou svobodu příslušníkům všech tří náboženství, kteří v Jeruzalémě žijí. Jicchak Josef ve své promluvě hovořil o Desateru. „Nikdo nedojde k bližnímu, pokud nerespektuje Boha a nemá k němu vztah,“ řekl. Prohlásil, že se cítil zasažen papežovou promluvou v památníku Jad Vašem, a končil slovy:

„Má-li člověk vztah k Bohu, pak má také vztah k druhému člověku jako bratru. Buďte vítán Svatý otče v tomto svatém městě Jeruzalém. Buďte vítán.“

František ve své promluvě zdůraznil, že křesťané i židé jsou povoláni klást hluboké otázky o duchovním smyslu svazku, který je pojí:

„Kéž nás vzájemné poznání našeho duchovního odkazu, docenění toho, co máme společné, a vzájemný respekt v tom, co nás rozděluje, vedou v dalším rozvoji našich vtahů, které svěřujeme do rukou Božích. Společně budeme moci významně přispět k míru, společně budeme moci v rychle se měnícím světě dosvědčovat nepomíjivý význam božského plánu stvoření, společně se budeme moci pevně postavit proti jakékoli formě antisemitismu a různým jiným formám diskriminace. Pán ať nám pomáhá ubírat se s důvěrou a silou ducha po jeho cestách. Šalom.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy na Vrchním rabinátě Izraele je ZDE

Poslední dopolední část programu Svatého otce se konala v jeruzalémské rezidenci izraelského prezidenta. František se nejprve setkal se Šimonem Peresem v soukromém rozhovoru, potom společně zasadili olivovník a účastnili oficiálního ceremoniálu, jehož součástí bylo vystoupení dívčího pěveckého sboru. „Chceme vybudovat svět, kde bude bratrství, řekl prezident Peres:

„Já jsem již zestárnul, ale vím, že sny nestárnou. Doufám, že nové generace budou mít lepší život. Vy Svatosti, jste přišel sem na pouť a otevíráte nám novou bránu k pokoji! Děkuji!“

Papež František navázal na toto téma a svoji promluvu končil slovy:

„Pane prezidente, víte, že se za Vás modlím a já vím, že Vy se modlíte za mne, a ujišťuji Vás svojí modlitbou za instituce a za všechny občany Izraele. Zvláště Vás ujišťuji svojí usilovnou prosbou k Bohu za obdržení míru a zároveň nedocenitelných dober, která jsou s ním úzce spojena, jako je bezpečnost, klidný život, prosperita a – to nejkrásnější – bratrství. Myslím také na všechny, kteří trpí v důsledku dosud otevřených krizí v regionu Blízkého východu, aby co nejrychleji dosáhli úlevy ve svém soužení řádným urovnáním konfliktů. Pokoj Izraeli a celému Blízkému východu. Šalom.“

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v rezidenci prezidenta Izraele je ZDE

Ad 2. „Zde pod našima nohama, v Getsemanské zahradě, náš Mistr prožíval smrtelnou agonii. Úzkost, která nikdy nepolevila a která trvá nadále v agonii národů a všech lidských bytostí“, těmito slovy dnes odpoledne přivítal papeže Františka jeruzalémský latinský patriarcha Fouad Twal v Bazilice národů, kterou na Olivové hoře spravuje františkánská kustodie Svaté země. Před hlavním oltářem baziliky je viditelná skála, na které se Ježíš modlil před svým zatčením. V Getsemanské bazilice Petrova nástupce očekávalo čtyři sta řeholníků, řeholnic a seminaristů, v zastoupení asi stovky různých kongregací. Papež František s nimi slavil bohoslužbu slova (v latině, arabštině a italštině) se čtením pašijí podle Lukáše. Svatý otec oblékl štolu, kterou před půl stoletím užil jeho předchůdce Pavel VI., a pronesl homilii.

„Když nadešla hodina určená Bohem k záchraně lidstva z otroctví hříchu, Ježíš se odebral sem do Getseman na úpatí Olivové hory. (…) Máme jakousi bázeň přiblížit se pocitům, které Ježíš zakoušel v onu hodinu; po špičkách přicházíme do onoho vnitřního prostoru, kde se rozhodlo drama světa.“

Vystihl František atmosféru svatého místa, „posvěceného Ježíšovou modlitbou, úzkostí, potem a krví“.

„V oné hodině Ježíš pocítil nezbytnost modlit se a mít u sebe svoje učedníky, svoje přátele, kteří Jej následovali a blížeji s Ním sdíleli Jeho poslání. Avšak tady v Getsemanech se následování stává obtížným a nejistým; převahu mají pochyby, únava a děs. V nadcházejících událostech Ježíšova umučení zaujímají učedníci vůči Mistru různé postoje: přiblížení, vzdálení, nejistotu.“

Proto nám prospěje, pokračoval papež, abychom si na tomto místě všichni položili otázku: kdo jsem já před svým trpícím Pánem?

„Jsem z těch, které Ježíš vyzval, aby s Ním bděli, ale oni usínají a namísto modlitby se pokoušejí uniknout realitě tím, že zavírají oči? Poznávám se mezi těmi, kteří ze strachu utekli a opustili Mistra v nejtragičtější hodině Jeho pozemského života? Možná je ve mně dvojakost, faleš toho, který Jej prodal za třicet mincí a kterého Ježíš nazval přítelem, ale on Jej přesto zradil?“

Podobám se snad těm, kdo si už začali organizovat život bez Ježíše, jako dva učedníci z Emauz, či podléhám slabosti jako Petr a Pána zapírám? Jsem na nejvyšší příčce pomyslného žebříčku a zůstávám jako Matka a milovaný učedník u paty kříže, abych sdílel Ježíšovu bolest až do konce? Anebo se rozpoznávám v těch, kteří napodobili svého Mistra a Pána až k mučednictví?, tázal se papež.

„Ježíšovo přátelství k nám, Jeho věrnost a Jeho milosrdenství jsou nedocenitelným darem, který nám dodává odvahu pokračovat s důvěrou v Jeho následování i přes naše pády, omyly a zrady. Tato Pánova dobrota nás však nezbavuje bdění před pokušitelem, hříchem, zlem a zradou, jež mohou proniknout i náš kněžský a řeholní život. “

Každý z nás je vystaven hříchu, zlu a zradě, varoval papež s poukazem disproporci mezi velikostí Ježíšova povolání a naší lidskou nepatrností, avšak vzápětí utěšoval: Pán nás však ve své nezměrné dobrotě a nekonečném milosrdenství bere za ruku, abychom se neutopili v moři děsu. Poté Petrův nástupce vytyčil, jaké je poslání zasvěceného života ve Svaté zemi.

„Vy, drazí bratři a sestry, jste povoláni následovat s radostí Pána v této požehnané zemi! Je to dar a odpovědnost. Vaše přítomnost tady je velmi důležitá; celá církev je vám vděčna a podporuje vás modlitbou.“

V samém závěru homilie se František obrátil s pozdravem k jeruzalémským křesťanům.

„Z tohoto svatého místa toužím s láskou pozdravit všechny jeruzalémské křesťany. Chtěl bych je ujistit o tom, že na ně myslím, modlím se za ně a že dobře z nám obtíže jejich života v tomto městě. Vyzývám je, aby se stali odvážnými svědky Pánova utrpení, ale také jeho Vzkříšení, v radosti a naději. Napodobujme Pannu Marii a svatého Jana a stůjme pod kříži, na nichž je Ježíš dosud křižován. Toto je cesta, na kterou nás náš Vykupitel volá, abychom Jej následovali.“

Neexistuje žádná jiná cesta, zdůraznil papež František. „Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; kde jsem já, tam bude i můj služebník“ (Jan 12,26), zakončil papež veršem Janova evangelia.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy promluvy v Getsemanech je na webu české redakce Vatikánského rozhlasu ZDE

Svatý otec poté navštívil olivový háj, přiléhající bazilice a klášteru, kde roste také osm staletých olivovníků. Papež tu zasadil odnož jednoho z těchto stromů, které pamatují Kristovu agonii, a to právě vedle olivovníku, který tu před padesáti lety vsadil Pavel VI. Z Getsemanské zahrady se poté papežská delegace odebrala do jezulémského Večeřadla.

Ad 3. V místě, kde Ježíš daroval své tělo a krev a kde na první učedníky sestoupil Duch svatý, papež zakončil svou třídenní pouť mší svatou, kterou sloužil společně s katolickými ordináři Svaté země a členy svého doprovodu. Budova Večeřadla je v současné době majetkem Státu Izrael (od roku 1948), avšak zůstává ve správě muslimské náboženské autority (Waqf), jejíž hlavou je jordánský panovník. Kvůli omezenému prostoru nebyla tato část papežova programu veřejná.

Papež František se ve své homilii zamýšlel nad zásadními postoji církve, která se zrodila ve Večeřadle jako církev vycházející.

„Večeřadlo nám připomíná službu, mytí nohou vykonané Ježíšem jako příklad pro učedníky. Mýt si vzájemně nohy, znamená přijímat se, akceptovat se, mít se rádi a sloužit si navzájem. Znamená sloužit chudému, nemocnému, vyloučenému, člověku, který je nesympatický a který mne obtěžuje“.“

Večeřadlo nás však upomíná také na oběť, pokračoval František. V každém slavení eucharistie se Ježíš obětuje Otci za nás, abychom se mohli také sjednotit s Ním, obětovat Bohu svůj život, svoji práci, svoje radosti a své bolesti… všechno přinášet jako duchovní oběť, dodal.

„Večeřadlo nám připomíná přátelství. „Už vás nenazývám služebníky – říká Ježíš Dvanácti – … nazval jsem vás přáteli“ (Jan 15,15). Pán nás činí Svými přáteli, svěřuje nám Otcovu vůli a dává Sebe samého. A to je ta nejkrásnější zkušenost křesťana, zvláště kněze: stát se přítelem Pána Ježíše a ve svém srdci odhalit Ježíšovo přátelství“.

Večeřadlo ovšem evokuje také rozloučení s Mistrem a příslib opětovného setkání s přáteli. Ježíš nás odtud předchází do Otcova domu, kam nás chce vzít s Sebou.

„Večeřadlo nám však připomíná také ubohost, zvědavost – „kdo je ten, který zradí?“ – a zradu. Každý z nás – ne pouze a vždycky ten druhý – můžeme zaujmout tento postoj, když povýšeně hledíme na bratra, soudíme jej, když svými hříchy zrazujeme Ježíše.”

Večeřadlo nám připomíná sdílení, bratrství, harmonii, pokoj mezi námi. Čerpali odtud všichni svatí, podotkl papež. A konečně, Večeřadlo svědčí o zrodu nové rodiny, církve ustanovené vzkříšeným Ježíšem. Rodiny, která má svoji Matku, Pannu Marii.

„Křesťanské rodiny patří do této velké rodiny a nacházejí v ní světlo a sílu k cestě a obnově skrze životní námahy a zkoušky. Do této velké rodiny jsou zvány a povolány všechny Boží děti z každého národa a jazyka, všichni bratři a děti jediného Otce v nebesích.“

Toto je horizont Večeřadla: horizont Vzkříšeného i církve. Odtud vychází církev oživená živoucím dechem Ducha. Usebraná v modlitbě spolu s Ježíšovou matkou stále znovu prožívá očekávání opětovného seslání Ducha svatého”, končil František svou homilii v jeruzalémském Večeřadle.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy homilie ve Večeřadle je na webu české redakce Vatikánského rozhlasu ZDE

Trojice izraelských armádních helikoptér poté papežskou delegaci dopravila na mezinárodní letiště v Tel Avivu. S návštěvou se zde oficiálně rozloučil izraelský prezident. Závěrečný let do Říma, kde se očekává přistání hodinu před půlnocí, završil druhou zahraniční apoštolskou cestu papeže Františka po svatých místech v Jordánsku, Palestině a Izraeli.

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Papež František ve Svaté zemi – 3. den.