Paraša BECHUKOTAJ (Lv 26,3 -27,34)

Paraša BECHUKOTAJ (Lv 26,3 -27,34) 5.00/5 (100.00%) 19 ohodnocení

1 tora26,3
אם בחוקותי תלכו ואת מצותי תשמרו – Jestliže se budete řídit mými nařízeními, dbát na má přikázání.
Raši to vykládá, že se budete usilovně učit Tóru. Když se totiž budete usilovně učit Tóru (ne pouze ji číst, ale usilovně vnikat do hlouky psaného Zákona a rozmýšlet o něm), ulehčí vám to dodržovat všechny zákazy, t.j. micvot לא תעשה. Kdo se zabývá učením Tóry, ten sám sebe chrání od zlého pudu – מן יצר הרע. (Podle díla מלא העומר rabína Arie Leiba Zinze, 1768-1833).

Když člověk předstoupí před krále, aby jej o něco poprosil, bude před ním stát nejen s úctou, ale především s bázní a obavami v srdci. Když však přijde do královského paláce řemeslník a má tam něco opravit či vyrobit, bude se chovat zcela přirozeně, beze strachu a obav, jak je zvyklý a opraví či vyrobí to, co se od něj žádá. Jediné, čeho se bude obávat bude, aby odvedl kvalitní řemeslnickou práci. Kdyby totiž měl svou práci konat se srdem plným strachu a bázně před králem, nebyl by schopen náležitě se zhostit svého úkolu, pro který byl do paláce pozván.

Podobně je to i s člověkem, který celý svůj čas věnuje studiu Tóry. Vždyť on se zabývá svatou věcí a tak se může chovat zcela přirozeně a svobodně, bez zbytečných obav. Vždyť již naši učenci řekli: „Jen ten člověk je svobodný, který se zabývá studiem Tóry.“ (Pirkej Avot 6:2). Když se však člověk zabývá ostatními záležitostmi světa, a to i v případě, že se jimi zabývá ve vší úctě k Bohu, musí být nanejvýš opatrný a velmi se bát toho, aby jeho činnost nesměřovala k osobnímu blahu. Proto se musí mít neustále na pozoru, aby jeho činy byly opravdu v souladu s Tórou. (Podle rabiho Moše Leiba Erblicha ze Sasówa, 1745-1807)

26,13
ואולך אתכם קוממיות – a dal jsem vám chodit zpříma.
Domácí skot a brav chodí se skloněnou hlavou k zemi. Pokud člověk přijme zvyk domácích zvířat a bude chodit s hlavou skloněnou k zemi, vyjadřuje to jeho stav, že je připoután, podobně jako zvíře, k zemi a zajímá ho pouze pozemské, hmotné blaho, od něhož se nedokáže odpoutat. Pokud však kráčí vzpřímeně, s hlavou směřující vzhůru k nebesům, znamená to, že se nechová podle obyčeje zvířat. „Jestliže se budete řídit mými nařízeními“, tak díky jim budete chodit zpříma. (Podle rabína Dova Bera z Międzyrzecza, zvaného Maggid z Mezeriča, asi 1704/10 – 1772 (kdysi Międzyrzecz Korecki, dnes Ukrajina)