Společné zastavení na cestě – promluva papeže na setkání s muslimy, Chrámová hora – Jeruzalém

Společné zastavení na cestě – promluva papeže na setkání s muslimy, Chrámová hora – Jeruzalém 5.00/5 (100.00%) 3 ohodnocení

papež František při setkání s muslimy na Chrámové hoře v Jeruzalémě
papež František při setkání s muslimy na Chrámové hoře v Jeruzalémě

Excelence,
drazí věřící muslimové,
milí přátelé,

Jsem vděčný, že se s vámi mohu setkat na tomto posvátném místě. Ze srdce vám děkuji za vaše zdvořilé pozvání, zejména Vám, Excelence, a předsedovi nejvyšší rady muslimské obce.

Přicházím ve stopách svých předchůdců a zejména ve světlých stopách cesty Pavla VI., prvního papeže, který navštívil Svatou zemi. Velmi jsem toužil navštívit jako poutník místa pozemského přebývání Ježíše Krista. Tato moje pouť by však nebyla úplná, kdybych nevzal v úvahu také setkání s lidmi a komunitami, které ve Svaté zemi žijí, a proto jsem obzvláště rád, že se setkávám s vámi věřícími muslimy a drahými bratry.

V této chvíli zalétám v duchu k postavě Abrahama, který žil jako poutník v této zemi. Muslimové, křesťané a židé uznávají Abrahama, byť každý jinak, za otce ve víře a za velký příklad hodný napodobování. Abraham se stal poutníkem, opustil svůj lid, svůj dům a vydal se na duchovní dobrodružství, ke kterému jej povolal Bůh.

Poutník je tím, kdo přijímá chudobu, přijímá rozloučení se svojí vlastí a vydává se za velkým a kýženým cílem a žije z naděje obdrženého příslibu (srov. Žid 11,8-19). Takové bylo Abrahamovo rozpoložení a takový by měl být také náš duchovní postoj. Nesmíme se nikdy považovat za soběstačné pány svých životů; nemůžeme se omezovat na to, že zůstaneme uzavření a zabezpečení ve svých přesvědčeních. Tváří v tvář Božímu tajemství jsme všichni chudí, cítíme, že musíme být vždy připraveni vyjít ze sebe, být poddajní Božímu povolání, otevření budoucnosti, kterou chce pro nás vytvořit Bůh.

Na této svojí pozemské pouti nejsme sami. Cesty jiných věřících se kříží s těmi našimi, někdy je s nimi částečně sdílíme, jindy se společně zastavíme, abychom se občerstvili. Takovým je dnešní setkání, které prožívám s obzvláštní vděčností. Je to milé společné zastavení, které vaše pohostinnost umožňuje na oné pouti, kterou je náš život a život našich komunit. Prožíváme bratrské sdílení a výměnu, jež nás může občerstvit a dodat nových sil, abychom čelili společným výzvám, před nimiž stojíme.

Nemůžeme totiž opomíjet, že Abrahamova pouť byla také povoláním ke spravedlnosti. Bůh chtěl svědka svého konání a svého napodobitele. Také my chceme být svědky Božího jednání ve světě a právě na tomto našem setkání cítíme, že v našem nitru zaznívá povolání k tomu, abychom byli tvůrci pokoje a spravedlnosti, vyprošovali tyto dary v modlitbě a shůry si osvojovali milosrdenství, velkodušnost a soucit.

Drazí bratři, drazí přátelé, z tohoto svatého místa upřímně vybízím všechny lidi a komunity hlásící se k Abrahamovi: respektujme se a mějme se vzájemně rádi jako bratři a sestry! Učme se chápat bolesti druhých!

Nikdo ať nezneužívá Boží jméno k násilí!
Společně se přičiňujme o spravedlnost a pokoj.
Salam.

Přeložil Milan Glaser

Přetištěno s laskavým souhlasem české redakce Vatikánského rozhlasu.

Původně publikováno pod názvem Společné zastavení na cestě.