Zanikne v Izraeli veřejnoprávní televize a rozhlas?

Zanikne v Izraeli veřejnoprávní televize a rozhlas? 5.00/5 (100.00%) 17 ohodnocení

konec IBA?Izraelský vysílací úřad (Israel Broadcasting Authority, IBA)Izraelská vláda v neděli 4. května 2014 rozhodla o radikální změně v přístupu k veřejnoprávnímu televiznímu a rozhlasovému vysílání v Izraeli, když odsouhlasila návrh zákona, který předpokládá zrušení televizní daně a Izraelského vysílacího úřadu (Israel Broadcasting Authority, IBA, רשות השידור).

Zatímco vláda tvrdí, že se jedná jen o radikální reformu, kritici hovoří o likvidaci dosud rozsáhlého veřejnoprávního vysílání.

Veřejnoprávní IBA zajišťuje v Izraeli vysílání televizních i rozhlasových pořadů a dlouhá léta byla monopolním vysílatelem. Dnes IBA zajišťuje provoz televizního Kanálu 1 (Aruc Rišon) a Kanálu 33 (Aruc Šlošim VeŠaloša) a rozhlasových Kanálu A (Rešet Alef), zpravodajského Kanálu B (Rešet Bet), hudebního Kanálu C (Rešet Gimel), arabského Kanálu D (Rešet Dalet), multijazyčného REKA, hudebních 88 FM a Kol HaMusika a studentského Kol HaKampus. V roce 1990 vznikl Druhý úřad pro televizi a rozhlas (Second Authority for Television and Radio, הרשות השניה לטלויזיה ורדיו), který povoluje a reguluje vysílání soukromých televizních a rozhlasových stanic.

Pokud návrh zákona o radikální změně bude přijat, IBA v roce 2015 zanikne a na její místo případně nastoupí nově vzniklé stanice.

 

Vláda pro „reformu“, opozice proti „ničení“ veřejného vysílání

Návrh zákona předložil ministr komunikací Gilad Erdan ze strany Likud a ministr financí a předseda strany Ješ Atid (Budoucnost existuje) Jair Lapid a vláda jej schválila v poměru 18 ku 2 hlasům, když proti byli jen ministr životního prostředí Amir Perec (Amir Peretz) z Tnua (Hnutí) a ministr dopravy Jisrael Kac (Yisrael Katz) z Likudu.

„IBA se během posledních let pomalu horšila. Veřejnoprávní vysílání musí být relevantní a vlivné,“ prohlásil na zasedání vlády Erdan a zdůraznil, že současní zaměstnanci IBA najdou práci v jiných stanicích nebo v nové veřejnoprávní korporaci, kterou stát vytvoří po zániku IBA a která bude mít osm rozhlasových stanic a tři stanice televizní – hebrejskou, arabskou a dětskou.

Předseda vlády Benjamin Netanjahu zákon ocenil, když zdůraznil, že v IBA se „odboráři stali šéfy.“ Připomněl, že zrušení televizní daně se řešilo už v několika funkčních obdobích parlamentu a „nyní konečně k těmto reformám dochází, přičemž nejprve od příštího roku všichni izraelští občané přestanou platit televizní poplatky, takže zmizí daň, která stála každou rodinu více než 300 šekelů.“ Premiér současně vyjádřil podporu požadavku zaměstnanců IBA, aby byli začleněni do nástupnické vysílací společnosti. „Kvalitní zaměstnanci, a těch je mnoho, budou pokračovat v práci v nové divizi, a zaměstnanci, kteří odejdou, dostanou odpovídající a spravedlivé podmínky. Jsem přesvědčený, že reforma je nutná. Chceme silnější veřejné vysílání. Musí být efektivní, musí projít změnou, po níž voláme řadu let,“ prohlásil.

Ministr pro záležitosti seniorů Uri Orbach z Bajit Jehudi (Židovský domov) zažertoval, že Kanál 1 má v současnosti tak málo diváků, že jim jmenovitě děkuje za sledování v závěrečných titulcích.

Parlamentní opozice rozhodnutí vlády zkritizovala jako snahu o zničení veřejnoprávního vysílání. „Netanjahu, Erdan a Lapid podepsali úmrtní list dvou tisíc zaměstnanců. Jejich krok nenaznačuje oddanost veřejnému vysílání, ale spíše populismus, který vede k hanebnému pohřbu (veřejného vysílání),“ prohlásila Zahava Gal-On, předsedkyně krajně levicové strany Merec. „Je třeba reforma, ale ne ničení,“ přitakal její stranický kolega Ilan Gilon.

Návrh zákona nyní bude ještě přezkoumán a poté předložen k hlasování ministerskému výboru pro legislativu a následně Knesetu.

 

Kritika Evropské vysílací unie

Rozhodnutí o radikální změně ostře kritizovala předsedkyně Evropské vysílací unie (European Broadcasting Union) Ingrid Daltner. Rozhodnutí o zrušení televizní daně označila za „velmi znepokojující“, protože tento povinný poplatek hradí většinu nákladů vysílání a Izrael nyní musí najít jiné způsoby financování veřejnoprávního vysílacího systému. „Izrael nemůže připustit, aby byl byť jen jediný den bez veřejného vysílání,“ dodala s tím, že se zdá, jako by existovala snaha vytvořit situaci, kdy veřejnoprávní vysílání bude podléhat politickým rozmarům.

Izrael je členem EBU, která mimo jiné pořádá i známou hudební soutěž Eurovize, od roku 1963.

 

Televizní a rozhlasový poplatek

Televizní a rozhlasový poplatek se v Izraeli platí od roku 1965 a dnes činí za domácnost ročně 345 šekelů, což je necelých 2.000 českých korun. V Česku se platí samostatně televizní poplatek ve výši 1.620 Kč ročně za domácnost a samostatně rozhlasový poplatek ve výši 540 Kč za domácnost. V Izraeli stejně jako v České republice je striktně vyžadováno placení od každého držitele přijímače schopného příjmu televize, bez ohledu na to, zda veřejnoprávní vysílání sleduje či nikoliv. Podnikatelé musejí platit za každý přijímač, nepodnikatelé platí za domácnost bez ohledu na počet přijímačů.

V počátkem března 2014 finanční výbor Knesetu podrobil IBA jízlivé kritice za to, že v roce 2013 vynaložila 30 milionů šekelů (okolo 170 milionů korun) na právní služby při vymáhání neuhrazených poplatků. V roce 2013 IBA na poplatcích vybrala podle novin Maariv přibližně 461 milionů šekelů (2,63 miliard korun).