Náboženská válka Hamásu

Náboženská válka Hamásu 4.96/5 (99.20%) 25 ohodnocení

images 1Uplynuly dva týdny od začátku pozemní akce izraelské armády s primárním cílem zničit tajné podzemní tunely vedoucí z Pásma Gazy na izraelské území. Tyto tunely vybudoval Hamás, aby s jejich pomocí mohli teroristé pronikat do Izraele a a také s jejich pomocí by bylo mnohem lehčí unést vojáky či civilisty a dopravit je do Pásma Gazy. Druhým, neméně důležitým úkolem IDF je zničit odpalovací zařízení a rakety, které bez ustání v polsedních měsících dopadají na izraelské území. Od roku 2001 dopadlo na Izrael z Pásma Gazy, od roku 2007 ovládaného výlučně Hamásem, více než 12 tisíc raket. Roku 2005 dle rozhodnutí tehdejšího předsedy vlády Ariela Šarona Izrael jednostranně vyklidil celé Pásmo Gazy a na jeho území nezůstal jediný izraelský voják či osadník. Všechny židovské osady v Gaze s rozvinutou zemědělskou infrastrukturou byly opuštěny. Ještě před jejich opuštěním a následným zbouráním je chtěl jeden americký milionář odkoupit a věnovat je gazanským Palestincům, aby tito pokračovali v moderní zemědělské výrobě tak, jako dříve izraelští osadníci. Palestinci to razantně odmítli. Pásmo Gazy je podobné jako pobřeží u Ašdodu a Aškelonu. Palestinci měli možnost je přeměnit na „turistický ráj“. Pokud by Palestinci chtěli v Pásmu Gazy vybudovat moderní hotely a turistické vesnice, USA a EU by jim ochotně pomohly nejen finančně, ale i technicky a stavebně. Palestinští vůdci a Hamás spolu s dalšími teroristickými skupinami však rozhodli jinak. Zvítězila idea permanentní války s Izraelem se strategickým cílem jej zničit. Sám název organizace حركة المقاومة الإسلامية (Harakat al-Muqawama al-Islamíja) – Hnutí islámského odporu svědčí, že se jedná o především o náboženské hnutí. Problém mezi Izraelem a Palestinci není z hlediska Hamásu politicko-teritoriální, ale náboženský, proto nekompromisní. Celá Palestina je od břehů Středozemního moře k Jordánu je okupována nevěřícími. Palestina je jediná územní a nedělitelná jednotka, která představuje islámskou náboženskou nemovitou nadaci – Alláhův waqf. Vhledem k tomu, že se jedná o waqf, nemá nikdo právo jednat o územních ústupcích (tj. dva státy pro dva národy). Jediná cesta, která vede k osvobození Palestiny je cesta svaté války – džihádu. Pokud shrneme tyto základní skutečnosti vidíme, že politické vedení Hamásu a vojenské (teroristické) křídlo Brigády Izz ad-Dína al-Kassáma vlastně jedno jest. Pokud stojíme před nepřítelem, který vidí boj proti Židům a židovskému státu jako svou náboženskou povinnost, nelze uplatňovat evropská měřítka pro politické a diplomatické řešení ozbrojených konfliktů, neboť tato se zákonitě musí minout účinkem nebo budou účinné jen částečně. Připomeňme, že Izrael je v duchu fundamentalistického islámu (a nejen jeho) nepřátelské území ve smyslu Dár al-harb („Dům meče“), které je nutno džihádem dobýt a přeměnit je na Dár al-islam („Dům islámu“). Proto nikdo z představitelů Hamásu, pokud se nechce zpronevěřit své víře, nepřistoupí na trvalou mírovou dohodu mezi Izraelem a Palestici, která by mohla být základem pro existenci dvou států pro dva národy na území historické Západní Palestiny. Hamás, pokud se necítí vojensky dosti silný, může přistoupit pouze na dočasné taktické příměří هدنة – hudnu, jehož maximální délka je deset let. Toto příměří, byť by bylo dohodnuto na určitou dobu, mohou muslimové jednostranně porušit a z jejich hlediska se to nebude považovat za věrolomnost. Hamás nedávno odmítl uzavřít příměří, které navrhoval Egypt. Hamás chce ukázat a dokázat Palesticům, že všichni světští představitelé, ať v minulosti Arafat nebo nyní Abbás, nebyli a nejsou schopni svou politikou dílčích dohod pod taktovkou USA či Evropy dosáhnout jakýchkoli ústupků ze strany Izraele. Abbásova politická činnost či spíše nečinnost vede k rozčarování na palestinské ulici. Hamás, který roku 2007 doslova s hanbou vyhnal z Pásma Gazy Abbásův Fatah a chopil se moci, chce nyní ukázat, že je schopen nejen vládnout, ale při tom i bojovat proti sionistickému nepříteli. Taková taktika Hamásu má ovlivnit veřejné mínění Palestinců na Západním břehu a posílit jeho pozice v tamní palestinské společnosti, která dosud tradičně tíhla k Fatáhu. Jak se ukazuje, v tomto hledisku dosáhl Hamás na Západním břehu znatelné úspěchy. Také proto nemůže Hamás nyní couvnout a přijmout návrh příměří, které navrhli Egypťané. Jedna z jeho podmínek bylo okamžité zastavení raketového ostřelování izraelského území. Z hlediska Hamásu to není jeden z bodů příměří, ale byl by to podle něj důkaz jeho vojenské slabosti. Hamás zastává názor, že čím více kassámů dopadne na území Izraele, tím větší vliv bude mít mezi Palestinci. Hamásu nejde tedy jen o „vítězství“ nad sionisty, ale především si tímto chce zvýšit vliv a upevnit moc uvnitř palestinské společnosti. Jistě svůj, byť latentní, vliv v tomto „bojovém vzedmutí“ Hamásu zahrály i dílčí úspěchy islámských fundamentalistů v Sýrii, kde islamisté bojují proti bezbožnému Assadovi a v Iraku proti šíitské (heretické) vládě. Hamás nemohl zůstat pozadu. Hamás bojuje proti Izraeli, potažmo proti Abbásovi.