Paraša MASEJ (Nu 33,1-36,13)

Paraša MASEJ (Nu 33,1-36,13) 5.00/5 (100.00%) 10 ohodnocení

1-toraParaša začíná slovy: „ אלה מסעי בני ישראל אשר יצאו מארץ מצרים…. – Toto jsou cesty (stanoviště) synů Izraele, když vyšli z Egypta“.

Celkem je zde upomenuto 42 míst, kam přišli a odkud vytáhli do nového stanoviště, aby se tam utábořili. Tato anabáze trvala čtyřicet let.

Čtvrtou zastávkou na samém počátku jejich putování byla Mara. Místo se nazývalo tak proto, že tam byla hořká voda – מים מרים, která se nedala pít (viz Ex 15,23-25).

Zde se uvádí, že tam dal Hospodin lidu zákon, právní ustanovení a podrobil je zkoušce – שם שם לו חוק ומשפט ושם נסהו.

Komentátor rabi Šlomo Jicchaki, zvaný RaŠI (1040-1105) upřesňuje, že tam dostali některé oddíly Tóry, aby se jimi zabývali, šabat,  ustanovení o červené krávě (viz Nu 18. kapitola) a právní ustanovení.

 33,1

אלה מסעי בני ישראל אשר יצאו מארץ מצרים…. – Toto jsou cesty synů Izraele, když vytáhli z egyptské země….

Midraš hovoří o tom, že vzhledem k tomu, že příprava k vysvobození z Egypta bylo dílo rukou člověka (Mojžíše a Árona), tak to nebude osvobození úplné a věčné, ale časem po něm přijde další vyhnanství – galut. Nakonec však přijde vysvobození, které bude zcela Božím dílem a tehdy bude osvobození židovského národa věčné. To nanznačují i slova verše: אלה מסעי בני ישראל – synové Izraele budou muset ještě putovat mnoha různými vyhnanstvími-galujot šonot- po vysvobození z Egypta. Teprve až v budoucnu je z posledního vyhnanství-galutu vysvobodí Všemohoucí, tehdy započne úplné a věčné vysvobození židovského národa – גאולה שלמה ונצחית. (Podle díla (כתנות אור

33,3

ויסעו מרעמסס…. יצאו בני ישראל ביד רמה לעיני כל מצרים – vytáhli z Ramsesu… vyšli synové Izraele navzdory všemu před očima celého Egypta.

Synové Izraele počali svou cestu z Egypta ne tajně jako zběhlí otroci, ale než přišli k egyptské hranici, hrdě prošli zemí před očima těch, kteří je více než dvě století zotročovali. Nidko jim v odchodu nemohl zabránit a nikoho také synové Izraele nežádali o povolení k odchodu. (Podle komentáře dr. Josepha Hertze, 1872-1946, vrchního rabína Velké Británie)

 V pondělí, 28. července je první den – roš chodeš – měsíce avu. Od prvního avu začíná devět dní (nein tejg), kdy se vzhledem k blížícímu půstu Devátého avu náš smutek ještě prohlubuje. Ve všední dny, s výjimkou šabatu 2. srpna, nejíme maso a nepijeme víno. Tento zvyk má základ v textu Žalmu 104,15:  „וְיַיִן יְשַׂמַּח לְבַב-אֱנוֹשׁ – dáváš víno pro radost lidskému srdci.“ Tedy víno obveseluje mysl člověka a maso je svátečním pokrmem a symbolizuje též hojnost. Proto je dobré se v těchto dnech obojího zdržet.