Devátý av – před 1944 lety byl zničen druhý jeruzalémský Chrám

Devátý av – před 1944 lety byl zničen druhý jeruzalémský Chrám 4.76/5 (95.24%) 21 ohodnocení

800px-Arch_of_Titus_Menorah1-500x300Zítra, 5. srpna ve 20.39 hodin večer začíná půst Devátého avu – תשעה באב. V tento nejsmutnější den židovského kalendáře vzpomínáme vlastně na zboření dvou jeruzalémských Chrámů – prvního, který zbořili Babylóňané roku 586 př.o.l. a druhého zbořeného Římany roku 70 o.l. Zničení prvního Chrámu a baybylónské zajetí byla opravdu tragická období pro tehdejší židovstvo. Nejenže jsme ztratili politickou nezávislost, neboť zaniklo Judské království a Babylóňané změnili jeho území v jednu ze svých provincií, ale většina židovského lidu byla ve dvou vlnách (r. 597 a 586 př.o.l.) odvedena do Babylónie. Zde naši předci sice žili pod kontrolou Babylóňanů, ale měli i určitou vnitřní autonomii. Tam, v zemi cizinců, jim dodával naději na návrat do Erec Jisrael prorok Ezechiel, který se stal duchovním vůdcem judských zajatců, s jejichž první vlnou přišel do Baylónie. Jeho vidění o údolí plném suchých kostí (37.  kapitola) je alegorií na zajetí, v němž je židovský lid podobný suchým kostem, ale i proroctvím o návratu „mrtvého“ lidu do vlasti, do Svaté země, kde bude vzkříšen k novému životu. To se za šedesát let stalo. Roku 539 př.o.l. Babylónie prohrála válku s Peršany a perský král  Kýros II. vydal o rok později edikt, kterým povolil Židům návrat do jejich vlasti, znovuvybudování Jeruzaléma a Chrámu. Roku 515 př.o.l. byl zasvěcen druhý Chrám. Zpočátku, pod vládou Peršanů mělo Judsko širokou autonomii. Tóra byla zákonem Judska a velekněz byl představitelem judských Židů před králem. Široké autonomii se Židé těšili i po obsazení země Alexandrem Makedonským (r. 332 př.o.l.) a za jeho nástupců Ptolemaiovců i prvních Seleukovců až do nástupu Antiocha IV. Epifana. Po vítězném povstání rodiny Hasmonejců (Makabejských) proti Antiochově tyranii,  povstalo časem Hasmonejské království (cca 142-37 př.o.l.). Chrám s kněžími (kohanim) a lévijci tvořil centrum náboženského, kulturního a intelektuálního života národa. Také v pozdním období existence Chrámu (1. stol. o.l.), kdy povstala nová skupina učenců – rabínů – חכמים, רבנים – Chrám, oběti a chrámová bohoslužba hrály nadále v životě našich předků velmi důležitou roli. První protiřímské povstání skončilo roku 70 zničením druhého Chrámu  a začala nedobrovolná diaspora židovského lidu do všech provincií Římského impéria. Ještě o jeden pokus svrhnout římské jho se pokusil Šimon bar Kochba roku 132, ale i toto povstání Římané utopili v krvi. Naděje na znovuvybudování Chrámu byla ještě za vlády císaře Juliana Apostaty, který se stavěl s pochopením k znovuvybudování jeruzalémského Chrámu, ale po jeho smrti r. 363 se i tato poslední naděje rozplynula. Od té doby jsme přijali myšlenku, že teprve s příchodem Mesiáše bude zbudován třetí Chrám. Devátý av je nejen dnem národního smutku provázeným půstem, ale i dnem, který symbolizuje jednotu židovského národa na celém světě.

Před půstem jíme seuda mafseket (přerušenou hostinu před půstem) chléb a jedno bezmasé vařené jídlo, abychom fyzicky vydrželi půst. Je nutné před půstem hodně pít. Doporučuji čistou či minerální vodu nebo neslazený či velmi málo slazený čaj. Pokud jsou u stolu tři nebo více mužů, není zvykem po seuda mafseket, aby se dělal „zimun“. Proto se každý z mužů modlí modlitbu po jídle samostatně.

Od večera 4. srpna do konce půstu 5. srpna ve 21.36 hodin nenosíme koženou obuv. V synagógách čteme večer Pláč – איכה a smuteční modlitby na 9. av  – Kinot (קינות). Ranní modlitbu šacharit se modlíme bez talitu a tefilin. Dopoledne také čteme Kinot.