KI TAVO (Dt 26,1 – 29,8)

KI TAVO (Dt 26,1 – 29,8) 5.00/5 (100.00%) 9 ohodnocení

1-tora26,1
והיה כי תבוא אל הארץ – Až přijdeš do země…
(Ve sbírce halachických midrašů Sifrej se uvádí, že díky plnění tohoto přikázání, této micvy bylo synům Izraele umožněno vejít do zaslíbené země).
Opravdu, synové Izraele se nezavázali přinášet prvotiny úrody – בכורים dříve než se usadí v zemi Izraele. Teprve poté, kdy ji zdědí a usadí se v ní, budou přinášet prvotiny. Právě tento slib, který synové Izraele učinili ještě předtím než překročili Jordán a vešli do zaslíbené země, jim posloužil jako „deviza“ k úspěšnému vejití do kenaánské země, do Erec Jisrael. (Podle komentátora rabína Meira Leibuše Malbima, 1809-1879)

26,11
ושמחת בכל הטוב אשר נתן לך ה‘ – Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě… Člověk, který dostal dar od krále nemá radost z ceny královského daru, ale ze skutečnosti, že mu tento dar daroval samotný panovník. Postavení dárce je pro něj mnohem cenější a důležitější než hmotná cena daru. Proto nás verš učí, že se máme “ radovat ze všeho dobrého“ne pouze proto, že je to dobré, ale že nám to daroval Hospodin, budiž Jeho jméno požehnáno. (Podle díla תפארת שלמה rabína Šloma hakohena Rabinowicze, 1801-1866, prvního admora radomských chasidů)

28,3
ברוך אתה בעיר – požehnaný budeš ve městě… Jsou Židé, kteří uvnitř svých domů a příbytků plní přikázání Tóry, ale když vyjdou na ulici mezi ostatní lidi, tak se za své židovství stydí, aby je ostatní nepovažovali za fanatiky, zpátečníky a tak podobně. Proto se učíme z tohoto verše „požehnaný budeš ve městě…“, že pokud se nebudeš stydět plnit přikázání Tóry také na veřejnosti, ve městě, před zraky všech, tak pak budeš opravdu požehnán. Proto na počátku první části našeho halachického kodexu Šulchan aruchu, která se nazývá Orach Chajim čteme slova: „- ולא יתבייש מפני בני אדם המלעיגים עליו בעבודת השי“ת a nebude se stydět před lidmi, kteří se mu posmívají kvůli jeho službě Bohu, budiž požehnán.“ (Podle díla דברי שערי חיים rabína Chajima Sofera (Schreibera), 1821-1886, rabína v Mukačevě a Pešti)

29,1
ויקרא משה אל כל ישראל ויאמר אלהם אתם ראיתם…. – Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: „Na vlastní oči jste viděli, co učinili Hospodin v egyptské zemi faraónovi a všem jeho služebníkům….na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ony veliké zázraky“.
Mojžíš svolal celý Izrael, ne pouze určité části národa.Ne pouze muže, ale i ženy, děti i starce. Také nesvolal pouze stařešiny-soudce a učené muže, ale svolal všechny. Učené i prosté. Zde vidíme velice důležitou skutečnost, že totiž celý národ, bez rozdílu, uzavírá věčnou smlouvu s Hospodinem. To nás učí, že národ Izraele je jednotný jako celek, ale zároveň každá jeho část, každý jednotlivec má v něm své nezastupitelné místo a svou roli, které se nemohou měřit na „větší“ či „menší“. To nás také učí, že nejenom rabíni, učenci, spravedliví a jinak vynikající jedinci žijí ve světle Božím, ale i ostatní, i nejprostší příslušníci našeho národa. Proto nesmíme nikým pohrdat pro jeho nedostatečné vzdělání, majetek, vzhled či věk. Podobně jako jsou v midraši připodobňovány čtyři druhy rostlin, které používáme na svátek Sukot k tomu, jak se každý z nás staví k tradici a plnění micvot. Každá z nich má svůj vzhled, své specifické vlastnosti, které u druhé chybí (větvičky myrty, vrbové proutky, nerozvinutá větev datlové palmy a etrog). Všechny pak pevně spojené dohromady v kytici, tvoří tzv. lulav, bez něhož správně slavit Sukot nelze.