Několik řádek k Novému roku a k paraše Haazínú

Několik řádek k Novému roku a k paraše Haazínú 5.00/5 (100.00%) 26 ohodnocení

1 toraDnes večer, 24. září začíná Nový rok 5775, který jak v Izraeli, tak i v zemích diaspory slavíme dva dny – 1. a 2. dne měsíce tišrej. Tradice však v těchto dvou dnech vidí jeden dlouhý den – יומא אריכתא. Název Roš hašana nenalezneme v Tóře, tam se tento den nazývá Dnem troubení-יום תרועה (na šófar) nebo Svátek památky o troubení-שבתון זיכרון תרועה. Kromě toho také nazýváme tento svátek Dnem paměti-יום הזיכרון, neboť Hospodin si pamatuje všechny naše činy, které jsme vykonali během minulého roku. Hospodin také ve svém milosrdenství pamatuje na věčnou smlouvu, kterou uzavřel s našimi praotci Abrahamem, Izákem a Jákobem, a tím i s jejich potomky, t.j. s celým lidem Izraele.

Dalším tradičním názvem Nového roku je Den soudu-יום הדין. Ve svaté knize Zóhar (3:100) se uvádí, že rabi Aba řekl: „O Roš hašana byl stvořen člověk, který pak stál před soudem Všemohoucího a kál se, načež Všemohoucí přijal jeho pokání.“ Bůh mu řekl: „To, co se nyní s tebou událo, bude znamením pro tvé potomky po všechna jejich pokolení. Tohoto dne všichni předstoupí před soud a jestliže se budou kát, já jejich pokání přijmu a vstanu z trůnu strohosti zákona a zasednu na trůn milosrdenství a slituji se nad nimi.“
Jeden z velmi krásných raně středověkých pijutů Unetane tokef, jehož autorem je tradičně uváděn mučedník rabi Amnon z Mohuče-רבי אמנון ממגנצא (počátek 11. století), výstižnými slovy přibližuje význam tohoto dne jako Dne soudu:
Na Nový rok budou zapsáni (do Knihy spravedlivých či hříšných) a o postu Dne smíření budou zapečetěni (v těchto knihách, každý dle svých činů).
Kolik odejde (z tohoto světa) a kolik jich bude stvořeno (kolik se jich narodí).
Kdo bude žít a kdo umře. Kdo umře ve stáří a kdo předčasně. Kdo bude utopen a koho upálí. Kdo sejde mečem a koho zadáví divoká zvěř. Kdo zhyne hladem a kdo žízní. Kdo při zemětřesení a kdo při epidémii. Koho zadusí a koho ukamenují. Kdo bude mít pokoj a kdo bude bloudit z místa na místo. Kdo bude klidný a kdo v stálých obavách. Kdo v blahobytu a kdo v utrpení. Kdo zchudne a kdo zbohatne. Kdo bude povýšen a kdo ponížen. Ale POKÁNÍ, MODLITBA a DOBROČINNOST ruší těžký rozsudek-ותשובה ותפילה וצדקה מעבירין את רע הגזרה .
V ekumenickém překladu Přísloví (10,2) čteme: „צדקה תציל ממות-Spravedlnost vysvobodí od smrti“. Slovo צדקה je blíže významu גמילות חסדים – dobročinnost, i když samozřejmě základem je slovo צדק, tedy spravedlnost.
POKÁNÍ – je základním předpokladem pro návrat člověka na cestu plnění micvot, které nám dal Všemohoucí. Pokání je vlastně nejintimnějším pohledem do nejhlubších hlubin vlastního nitra a uvědomění si svých hříchů, poklesků a nedokonalosti s předsevzetím tyto napravit a tak si zasloužit opět důvěru nejen Všemohoucího, pokud se jedná o hříchy בינו למקום, ale také svých bližních, pokud se jedná o hříchy בינו לחברו , tedy o narušení dobrých mezilidských vztahů. Další částí pokání je MODLITBA či přesněji kajícná modlitba וידוי. Nestačí si pouze své hříchy uvědomit, ale člověk se musí umět z nich Hospodinu vyznat-להתוודות.
Dalším krokem k odčinění našich hříchů je ČIN-מעשה. Zde záleží na typu prohřešku, zda jsem porušil micvu, kterou mi Hospodin přikázal jako synovi Izraele (šabat, kašrut, svátky, oděv atp.-בינו למקום) nebo zda se jedná o mým chováním narušené mezilidské vztahy (pak tu je povinnost náhrady škody, veřejné omluvy za pomluvu atp.-בינו לחברו).
V každém případě CEDAKA – DOBROČINNOST, účinná pomoc chudým, vdovám, sirotkům, prostě nejméně sociálně zabezpečeným vrstvám společnosti, je jedním z pilířů judaismu. Proč je CEDAKA tak důležitá? Když totiž dávám chudému bližnímu určitý obnos, tak zmenšuji majetkový rozdíl mezi mnou a jím. Tím vlastně zmenšuji úhel oněch rozevřených „sociálních nůžek“ každé společnosti a přibližuji se, byť velmi málo, k onomu ideálnímu stavu sociální spravedlnosti, který hlásali a za který bojovali naši velcí bibličtí proroci. Proto moudrý král Šalomoun v Přísloví staví CEDAKU na tak vysoké morální místo a připisuje ji moc rovnající se téměř moci Hospodinově, neboť Ten oživuje mrtvé-מחיי המתים a ona vysvobozuje, zachraňuje od smrti.
Všem příznivcům Eretz.cz שנה טובה ומתוקה ושנת שלום. תהיה שנת עבודת ה‘

HAAZÍNÚ (Dt 32,1-53)
Verš 5
דור עקש ופתלתל – pokolení vzdorovité a potměšilé.
Tato slova se těžko chápou a mnozí nevědí, jak si je vysvětlit. Co to je pokolení vzdorovité a potměšilé? Jak se takové pokolení projevuje? Jedno z objasnění se připisuje rabimu Simchovi Bunemu z Przysuchy (1765-1827), který říkal: „Nikdy jsem přesně nepochopil, co to znamená „pokolení vzdorovité a potměšilé“. Cožpak může být něco horšího než vzdorovitost? To bylo až do doby, než jsem se jednou octl o erev šabat v jednom gdaňském zájezdním hostinci. Měli tam dva sluhy – jednoho góje a druhého Žida. Majitel hostince jim řekl, aby sešli do sklepa a odtamtud přinesli džbán vína. Oba sestoupili do sklepa a když z něho vyšli, tak gój nesl džbán vína a hořící pochodeň, která jim osvětlovala cestu do sklepa, měl v ruce Žid. V tu chvíli jsem zcela jasně poznal, co to je „pokolení vzdorovité a potměšilé“. Kdyby totiž Žid měl v ruce džbán s vínem, víno by zůstalo košer, a kdyby gój měl v ruce pochodeň, tak by bylo vše v pořádku. Ale takto Žid znesvětil šabat a gój tím, že jej nesl, učinil víno v džbánu jajin nesech, tedy víno, které nesmí Židé pít.

Jedna myšlenka na “Několik řádek k Novému roku a k paraše Haazínú”

Komentáře nejsou povoleny.