Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9)

Paraša TOLDOT (Gn 25,19 – 28,9) 5.00/5 (100.00%) 12 ohodnocení

1 tora25,19
ואלה תולדות יצחק, אברהם הוליד את יצחק
„Toto je rodopis Abrahamova syna Izáka. Abraham zplodil Izáka.“ Komentátor Raši vysvětluje proč je opět zdůrazněno, že Abraham zplodil Izáka. Písmo tímto zdůrazňuje, že Izák není Abrahamovým adoptivním synem. Protože tehdejší posmívači tvrdili, že Sára počala Izáka s Abímelechem. Vždyť tolik dlouhých žila Sára s Abrahamem a neotěhotněla. Co udělal Hospodin? Učinil to, že Izákův obličej byl neskutečně podobný, téměř stejný s obličejem ít pochybnosti o tom, kdo je Izákův otec. Proto tu uvádí, že „Abraham zplodil Izáka.

25,22
ויתרוצצו הבנים בקרבה – Děti se však začaly strkat v jejím těle.
Rivka neví, co to znamená, je z toho nesvá. Raši na základě midraše Berešit Raba 63 vysvětluje počínání dvojčat v Rivčině útrobách takto: Když šla Rivka okolo bran pohanských chrámů, tak se dral ven na svět Ezau. Když však kráčela okolo brány učebny Šema a Ebera, tak chtěl na svět Jákob. Ezau jakoby se nemohl dočkat, až bude sloužit idolům a naopak, Jákob se nemohl dočkat, kdy zasedne do Šemovy a Eberovy učebny.

25,25
ויקראו שמו עשו“ – Toho pojmenovali Ezau“. Raši dodává, že ho tak všichni nazývali. Ezau je symbolem lži. Jak pravili naši učenci v midraši, že Hospodin pravil: „הוא שוא שבראתי בעולמי – On je ten, jehož jsem nadarmo stvořil v mém světě.“ Bohužel, mnoho lidí je lží přitahováno. Mnozí ji následují. Naopak, Jákob je symbolem pravdy, neboť je psáno: „תתן אמת ליעקב – prokážeš pravdu (věrnost) Jákobovi“ (Mi 7,20). Proto je pouze psáno: „ויקרא שמו יעקב – pojmenoval ho Jákob“ – v jednotném čísle. Proč je tomu tak? Protože těch, kteří straní pravdě, je málo. Pouze jednotlivci hledají čistou pravdu, následují Jákoba.
(z díla Degel machane Efrajim od rabiho Moše Chajima Efrajima {1748-1800}, vnuka Baal Šem Tova)

25,30
ויאמר עשיו אל יעקב הלעיטני נא מן האדום האדום הזה….
A řekl Ezau Jákobovi: „Dej mi zhltnout trochu toho červeného, tady toho rudého…“
Bylo to právě v den, kdy zemřel náš otec Abrahám a všichni byli pohrouženi do hlubokého smutku. Ezau se styděl říci, že se mu zachtělo čočky, která je jídlem truchlících, aby ostatní neříkali, že všichni mají smutek, jen Ezau je celý říčný na jídlo. Proto se tvářil tak, jakoby vůbec nevěděl, že to je čočka a že tento den je dnem smutku. Proto řekl, aby mu Jákob dal z toho červeného pokrmu. Okamžitě však pochopil, že při prvním soustu zjistí, že to co jí, je čočka – jídlo truchlících. Tak si utrhne ostudu, neboť všichni tu drží smutek za otce Abraháma, jen on se tu bude cpát čočkou. Proto řekl Jákobovi „הלעיטני – vlej mi tu krmi do úst“, aby neviděl a nevěděl, co vlastně jí. Svá slova podpořil ještě výrokem: „כי עייף אנכי – neboť jsem unaven k smrti“ a nemám sílu udržet v ruce lžíci, natož ji ještě dát k ústům.
(dle díla Bejt ha-Levi)