Paraša VAJECE (Gn 28,10 – 32,3)

Paraša VAJECE (Gn 28,10 – 32,3) 5.00/5 (100.00%) 3 ohodnocení

1 tora28,11
ויפגע במקום – Dorazil na jedno místo
Naši učitelé vysvětlují slovo „ויפגע“ jako výraz pro modlitbu (komentátor Raši) k Bohu. Je to podobné jako u Jeremjáše 7,16, když Bůh říká prorokovi „ואל תפגע בי – a nenaléhej (modlitbou) na mne“. Bůh se též nazývá המקום, neboť jeho přítomnost je neohraničená, nalézá se všude, na každém místě. Dříve než Jákob ve své modlitbě prosil Boha, aby mu vyplnil jeho osobní prosbu: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mne střežit na cestě…. dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání….“ (verš 20-21), tak se Jákob modlil za slávu Božího jména – המקום a za to, aby byl na onom místě v budoucnu postaven Chrám. Proto také naši učenci zakomponovali do Musafu pro Roš hašana nejdříve část zvanou „מלכויות – Království“ v níž vzdáváme poctu Hospodinu jako králi, vládci všehomíra. Teprve poté následuje část nazvaná „זכרונות – Vzpomínky“, kdy Bůh vzpomíná na naše činy a také na naše osobní prosby-modlitby. (Podle díla תפארת שלמה לתורה Salomona Rabinowicze z Radomsku, 1800-1866)

28,12
והנה סולם מוצב ארצה וראשו מגיע השמימה והנה מלאכי אלהים עולים ויורדים.
Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují andělé Boží.
Andělé Boží jsou stvořeni samotným Všemohoucím z koncentrovaného duchovna – כולם מרוחניות. Proto pro ně být svatými není nic neobvyklého, neboť jsou stále v přítomnosti Boží, bezvýhradně plní Jeho vůli a příkazy, neboť nemají svobodu výběru jako člověk.
Naopak, člověka učinit svatým, to je opravdu velmi náročný a složitý úkol. Dovést ho k plnění micvot, k čistotě pokrmů a k čistotě rodinného života, k službě Bohu zde, na Zemi. Když se náš otec Jákob probudil ze sna, zjistil, že se mu zjevila Boží imanence – שכינה a proto nazval toto místo בית אל (Bét El) – Dům Boží. Tam, kde se zjevila Boží imanence, můžeme nazvat Domem Božím. Dříve takový název příslušel jeruzalémskému Chrámu. Nyní naše synagógy nazýváme „malým chrámem“, proto jim také můžeme přiznat čestné jméno Bét El – Dům Boží. Ovšem nejdůležitější je, aby se každý židovský domov stal Domem Božím. Aby se v něm pěstovala úcta k tradici našich otců, aby byl domem studia Tóry, svatosti a rituální čistoty.
Sen Jákobovi potvrdil skutečnost, že Hospodin ho neopustí, ani když bude mimo zaslíbenou zemi. Andělé, kteří po žebříku vystupují na nebesa, vyplnili své poslání – chránili Jákoba v Erec Jisrael. Naopak, andělé, kteří s nebes sestupují, ty teprve jejich mise čeká. Oni mají chránit Jákoba v cizině, kam se odebral k bratru své matky Rivky, k Labanovi, aby tam pro sebe našel ženu.
29,31
וירא ה‘ כי שנואה לאה ויפתח את רחמה.
Když Hospodin viděl, že Lea není milována, otevřel její lůno.
To neznamená, že Jákob, Bůh chraň, nemiloval Leu, ale že Lea neměla ráda sama sebe, přesněji, neměla ráda – nenáviděla své nedostatky. Tak se totiž chová každý opravdový spravedlivý nebo spravedlivá צדיק אמיתי או צדקת אמיתית , kterou byla i Lea. (podle díla Kol Simcha r. Simchy Bunema z Przsuchy 1765-1827).

30,1-2
ותרא רחל כי לא ילדה ליעקב ותקנא רחל באחותה….
Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru…
Ráchel viděla, že Lea, kterou Jákob miluje méně než ji, že mu rodí syny. Začala na svou sestru žárlit a závidět jí. Měla za to, že když ji Jákob bude milovat méně, tak i ona mu prorodí syny. Proto začala Jákobovi říkat všelijaké věci, aby se rozčílil. Nakonec tohoto svého cíle dosáhla: Jákob vzplanul proti Ráchel hněvem a okřikl ji…(verš 2). Ráchel dosáhla také svého druhého cíle a Jákobovi porodila syna Josefa.
(podle קול שמחה rabiho Simchy Bunema Bonharta z Przysuchy, 1765-1827)